Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Střípky z letošního Fóra 2000

Euroskop, Marie Bydžovská, 17. října

Letošní chladné podzimní dny zpestřoval na mnoha místech Prahy podivínský, do sebe zahloubaný muž se sluchátky na uších a mikrofonem u úst. Přesněji řečeno: jeho obraz na billboardech, zvoucích na 12. ročník konference Forum 2000. Obraz symbolizoval téma konference, „Otevřenost a fundamentalismus v 21. století: Svár mezi tradicemi a modernitou." Akce se konala na mnoha místech po celé Praze a jako každý rok přitáhla do města významné osobnosti z celého světa. Pozvání přijalo okolo 90 hostů nejrůznějších profesí z nejrůznějších zemí.

Některá témata se prolínala diskusními panely, nezávisle na tom, jaký směr debaty zvolili pořadatelé. Často opakovanou otázkou byla úloha a moc médií - a varování před režimy, které se snaží ovládnout sdělovací prostředky. V panelu nazvaném Mocní a bezmocní mluvila opoziční politička ze Zimbabwe Trudy Stevenson o těžké situaci ve své zemi. Právě média považuje za prostředek, kterým je možné dát moc oněm bezmocným. Podle Trudy Stevenson mají západní média v Zimbabwe lepší podmínky, než místní. Regionální nezávislí novináři by si, jak řekla, zasloužili větší podporu, neboť západní média jsou vlivem Mugabeho propagandistické kampaně v očích zimbabwské veřejnosti diskreditována.

Na moc médií a důležitost volného proudu informací ve svém příspěvku upozornil také šachový velmistr a ruský opoziční politik Garry Kasparov. Poukázal na nárůst používání internetu v Rusku a na nebezpečí, plynoucí ze státního úsilí o jeho kontrolu prostřednictvím nového zákona, který podle Gasparova napodobuje „čínský model kontroly internetu". Připustil, že společné obchodní zájmy zemí s různými režimy se stávají v době finanční krize stále důležitější. Za horší než finanční krizi však považuje současnou krizi morální.

Při debatě Kasparov shrnul vývoj Ruska od nástupu Gorbačova až po současnost. Gorbačov, který věřil v přestavbu socialismu, hrál podle Kasparova v pádu Sovětského svazu „stejnou roli, jako Ludvík XVI. v pádu francouzské monarchie". Jelcin poté nastolil duální systém, v němž „mocná byrokracie hrála svou starou hru, zatímco paralelně existovaly demokratické instituce." Tento duální systém však nemohl fungovat dlouhodobě. „O řešení rozhodl Jelcin, když vybral za svého následníka muže z KGB," prohlásil Garry Kasparov. Ve svém proslovu varoval: „Lži překročily hranice Číny a Ruska a rozšířily se do zahraničí." - „Pravda musí být rozeznána a pravda zajisté nevychází z plynových potrubí," zakončil svou řeč.

Ruská média sledoval rovněž Adam Michnik, šéfredaktor polského listu Gazeta Wyborcza. Mluvil o aktuálních otázkách, které trápí celou Evropu - o počínání současného ruského establishmentu: „Sledoval jsem ruské zpravodajství a postřehl významnou změnu v postojích ruské inteligence. Média v Rusku nyní používají stejně strašný jazyk jako po intervenci vojsk Varšavské smlouvy v Československu v roce 1968."

Michnik varoval, že posledních dvacet let se Evropa ve svém přístupu a smýšlení o Rusku zmýlila: „Mysleli jsme si, že jde dobrým směrem, i když klopýtá. Dnes nastoupilo Rusko do špatného vlaku." Michnik zdůraznil, že demokracii nelze posuzovat pouze sledováním institucí. Putinismus podle něj formálně sleduje principy demokratického státu, chybí mu však substance demokracie a jednání ruského režimu se tak stává pouhou „maškarádou".

Co je a co není demokracie

Na stejném panelu jako Michnik vystoupil i jeden z nejvýznamnějších francouzských filosofů současnosti André Glucksmann. Tento panel byl věnován vztahu mezi pluralitou kultur a demokracií. Řečníci měli diskutovat o tom, zda tento vztah je či není konfliktní. Organizátoři konference v průvodní pozvánce připomněli, že pokud rovnováze mezi vůlí většiny a občanskou svobodou není věnována patřičná pozornost, demokracie nejen, že může zaniknout, ale může být i nahrazena určitými formami tyranie. Je proto zřejmé, že demokracii nelze chápat pouze jako rozhodování většiny.

V demokracii musí být hájena svoboda jednotlivců a proto nemůže ani pluralita kultur být potlačována. V současnosti se však někdy slovo demokracie používá podobně jako zaklínadla z Harryho Pottera a mnozí politici předpokládají, že to co, nazvou demokratickým, se v očích lidí zázračně demokratickým stane.

Také André Glucksmann mluvil o tom, co vlastně demokracie je a co není. Odmítnul prohlášení, že Spojené státy americké nejsou demokratické, protože v nich mohlo dojít k tomu, co se dělo na Guantanámu. Podle Glucksmanna si musíme uvědomit, že demokracie neznamená perfektní stav věcí.  Také americká demokracie není perfektní demokracií. Do protikladu proti americké demokracii postavil režim současného Ruska: „V USA mohou lidé svobodně protestovat proti Guantanámu. Když však moje blízká přítelkyně Anna Politkovská v Rusku protestovala proti tomu, co se dělo v Čečensku, byla na podzim roku 2006 zavražděna. A následkem toho ¨začala média méně psát o krvavých událostech v Čečensku." Glucksmann považuje demokracii za metodu, jíž se snažíme druhým porozumět bez války. Demokracii proto podle něj neporozumíme, pokud se zaměříme pouze na pochopení institucí demokracie. Za opak demokracie nepovažuje anarchii, ale despocii.

Občanský odpor proti totalitarismu a odpovědnost demokratických zemích

V rámci konference proběhla také debata pořádaná organizací „Ano pro Evropu", v níž přední evropské osobnosti diskutovaly o odpovědnosti demokratických zemí za podporu nenásilné občanské neposlušnosti vůči autoritářským a totalitárním režimům.

André Glucksmann při diskuzi poukázal na to, že nenásilný občanský odpor měl velmi důležitou úlohu v evropské historii druhé poloviny 20. století. „Ačkoliv jednotlivé události, jako Berlín v roce 1953 nebo Budapešť v roce 1956 byly neúspěšné, přes jednotlivé neúspěchy  bylo krok za krokem dosaženo vítězství," které podle Glucksmanna „znamenalo konec 20. století." V druhé polovině 20. století také podle Glucksmanna vzniklo nové paradigma revoluce. Po roce 1968 nedocházelo k revolucím jakobínského nebo leninského typu, ale k demokratickým revolucím jako ve Španělsku a Portugalsku a později ve střední a východní Evropě - k revolucím, které již nesymbolizovala vlna násilí. Za odvrácenou stranu, kterou také přinesla druhá polovina 20. století, však považuje nové paradigma války. Zatímco v první světové válce byly čtyři pětiny mrtvých z řad vojáků, v druhé světové válce to byla polovina a v následných válkách již čtyři pětiny mrtvých představovali civilisté.

Kulatého stolu se účastnil také novinář Tomáš Etzler, který působí jako stálý zpravodaj České televize v Číně. Západ podle něj dělá příliš málo proti tomu, co se v Číně děje. Měl by zasáhnout nikoli proto, že by demokracie měly povinnost šířit demokratické myšlenky, nýbrž kvůli ochranně lidských práv. Řekl, že Olympijské hry v Pekingu, které měly Čínu otevřít světu a demokracii, naopak zlomily hnutí odporu. Souběžně s přípravami na Olympijské hry byl svědkem kampaně věznění disidentů a představitelů církví. „Čína porušila olympijskou chartu, ale nikdo, ani Olympijský výbor, proti tomu neprotestoval," upozornil. Západ by měl  podle něj přestat mluvit a kvůli porušování nejzákladnějších lidských práv tlačit na Čínu prostřednictvím hospodářských sankcí.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Další články v rubrice

REPORTÁŽ: Jaké kosmické aktivity zajišťuje Agentura GSA?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 20. 11. 2018

V čem se Češi a Slováci v EU (ne)shodnou?

Lucie Vinařská, psáno pro Euroskop, 27. 10. 2018

REPORTÁŽ: Jak se změní evropské zemědělství?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 5. 10. 2018

REPORTÁŽ: Jaká je budoucnost české vesmírné politiky?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 20. 9. 2018