Petr Pospíšil, Euroskop, 16. 2. 2017
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy ve spolupráci s českou pobočkou nadace Friedrich Ebert Stiftung ve čtvrtek 9. února uspořádala prestižní celodenní mezinárodní konferenci věnovanou procesu vystoupení Velké Británie z Evropské unie a jeho důsledkům jak pro Unii, tak pro ostrovní stát. Konference se zúčastnili čelní představitelé evropských výzkumných pracovišť, politických institucí i akademické sféry.
Velvyslankyně Spojeného království v ČR Jan Thompsonová na úvod informovala o stavu, ve kterém se v současné době celý proces nachází: k zaslání formální notifikace Evropské radě udělila souhlas Dolní sněmovna britského parlamentu a nyní se očekává udělení souhlasu Sněmovnou lordů.
Prosperující Evropská unie je v zájmu Británie
Ambasadorka shrnula hlavní informace obsažené v projevu Theresy Mayové ze 17. ledna i z „Bílé knihy“ (White Paper) publikované britskou vládou. Britské požadavky Thompsonová okomentovala slovy, že vystoupení z EU nemá být chápáno jako snaha podlomit EU či odmítnout její hodnoty, protože silná, prosperující a sjednocená Evropa je i v zájmu Velké Británie.
Zároveň ubezpečila, že Británie nebude „napůl uvnitř a napůl venku“, nepůjde o převzetí jakéhokoli dosud známého modelu vztahů s EU (švýcarského či norského), nýbrž se bude jednat o vlastní, specifický „britský model“. Ten podle velvyslankyně bude představovat dalekosáhlé strategické partnerství, které bude užším a hlubším vztahem než jakýkoli stát v současnosti s Unií má.
Evropské partnerství spíše jako doplněk k transatlantickému
V úvodním panelu konference zaměřeném na důsledky brexitu pro vnitřní uspořádání Velké Británie nejprve Geoffrey Edwards z Univerzity v Cambridge poukázal na skutečnost, že ostrovní velmoc byla vždy mezinárodním, globálním hráčem spíše než čistě evropskou mocností. Svoji vůdčí úlohu sehrávala nejčastěji v tandemu se Spojenými státy a Evropskou unii vnímala spíše jako rozšíření svého vlivu ve světě, nikoli jeho substituci. Toto potvrzují i výroky některých příslušníků britské externí zpravodajské služby MI6, kteří se nechali slyšet, že v oblasti bezpečnostní spolupráce raději kooperují s americkými tajnými službami než s evropskými.
Podle Simona Usherwooda z Univerzity v Surrey problém vedoucí k brexitu má příčinu v tom, že Británie se nikdy plně neztotožnila s principy komunitarismu a místo toho přistupovala k evropské integraci čistě pragmatickým, transakčním způsobem. Tomu nasvědčuje i to, že například mnoho členů konzervativní strany využilo brexit jako příležitost k osobnímu kariérnímu posunu, přestože původně vystoupení z Unie nepodporovali. V delikátní situaci se nachází strana UKIP, která velice hlasitě podporovala brexit, jeho dosažením však naplnila svůj hlavní dlouhodobý cíl a jaksi vyčerpala svůj politický program, aniž by byla připravena hlavní bod agendy adekvátně nahradit.
Hrozba opakování referenda o skotské nezávislosti
Jim Gallagher z Oxfordské univerzity konstatoval, že zatímco referendum o vystoupení Skotska bylo bezpochyby projevem skotského nacionalismu, referendum o brexitu bylo analogickým projevem anglického nacionalismu. Skotská strana SNP po rozhodnutí převážně anglických voličů o vystoupení Velké Británie z EU citelně posílila a v případě, že by došlo k vypsání opětovného referenda o odchodu Skotů z monarchie, šance na pozitivní výsledek by byla vyšší než v minulém případě.
Odborník na státy britského Commonwealthu Bořivoj Hnízdo se zaměřil na Gibraltar, ministát, jehož obyvatelé vykazují zcela bezprecedentní podporu členství v Evropské unii, a to 96 procent. Hnízdo připomněl, že státoprávní postavení Gibraltaru je upraveno Utrechtskou smlouvou z roku 1713, která stanoví, že nepatřil-li by Gibraltar Británii, pak má patřit Španělsku. Analyzoval tedy jednotlivé varianty změny postavení Gibraltaru a dospěl k závěru, že ani samostatnost, ani vyšší míra autonomie, ani oddělení od Británie a přičlenění ke Španělsku nejsou příliš pravděpodobné a zřejmě bude zachován současný stav, ačkoli pro Gibraltar je mimořádně důležitý volný pohyb osob s EU, jelikož do něj denně dojíždí dvanáct tisíc pracovníků z jihu Španělska.
Británie zahazuje svoji investici do evropské integrace
Vít Beneš z Ústavu mezinárodních vztahů označil brexit za tragédii pro britskou diplomacii, která tím de facto „zahodila“ diplomatickou snahu, kterou před mnoha lety investovala do tvorby evropských integračních struktur. Beneš se podivil, že opět vyvstaly na povrch argumenty, které již byly považovány za součást historie, jako například nenávistná kampaň symbolizovaná polským instalatérem či snahy o model spolupráce podobný Evropskému sdružení volného obchodu.
Brexit otevírá mimo jiné otázku, co bude nyní s konceptem diferencované, vícerychlostní evropské integrace, který byl Velkou Británií prosazován. Na závěr Beneš vyslovil názor, že brexit je výsledkem strukturálních politických problémů spojených s institucionálním charakterem EU. Zatímco na úrovni národních států totiž voliči jsou zvyklí svoji nespokojenost ventilovat prostřednictvím pravidelných, periodicky konaných voleb, v případě EU tento mechanismus chybí a nespokojenost voličů se tak transformuje v nekonstruktivní, antisystémový euroskepticismus.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
