Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Výsledkem jednání o brexitu musí být partnerství, ne odplata

Petr Pospíšil, Euroskop, 21.6.2017
Big ben a EU vlajka, prosinec 2016

V pondělí 19. června, tedy v den, kdy byla oficiálně zahájena jednání o vystoupení Velké Británie z Evropské unie, Metropolitní univerzita v Praze zahájila třídenní mezinárodní kurz věnující se tomuto tématu.

Petr Kolář, bývalý velvyslanec v USA či Rusku, připomněl, že výsledné rozhodnutí vystoupit z EU je důsledkem „postfaktického charakteru" kampaně, která brexitu předcházela. O tom podle něj svědčí i skutečnost, že i samotní představitelé kampaně „Leave" po referendu přiznali nepravdivost některých svých tvrzení.

Brexit přivítal Putin, euroskeptici a možná i Trump

Bývalý velvyslanec si následně položil otázku, kdo podle něj díky brexitu zvítězil. Na prvním místě uvedl Putinovo Rusko, které věří, že brexit oslabí jak Evropskou unii, tak Spojené království. Brexit též přivítali všechny protievropské síly uvnitř EU. Otazníkem je postoj Donalda Trumpa, který v loňském červnu výsledek britského referenda přivítal.

Podle Koláře i rok poté v souvislosti s brexitem převažují otázky nad odpověďmi. Těmi hlavními jsou – podoba smlouvy o vystoupení v březnu 2019, vztah ke Skotsku a celní unii mezi Severním Irskem a Irskou republikou, která zůstává součástí EU.

Británie musí být vnímána jako partner a spojenec

Kolář varoval před tím, aby EU během jednání usilovala o jakousi „odplatu" vůči Británii; ta by měla zůstat vůči Unii co nejblíže, aby i nadále mohla plnit roli garanta pevných a stabilních transatlantických vztahů.

Brexit by tak měl být vnímán jako příležitost k redefinici světového uspořádání tak, aby lépe reflektovalo současnou situaci. Koneckonců i Winston Churchill během svého slavného projevu v Curychu vyjádřil přesvědčení, že pilíře světového uspořádání budou následující: zaprvé Spojené státy americké, zadruhé „Spojené státy evropské" (integrovaná kontinentální Evropě) a zatřetí Commonwealth.

Vývoj po brexitu, v podobě opakovaných voleb v Rakousku, parlamentních voleb v Německu i prezidentských voleb ve Francii podle bývalého ambasadora vede k závěru, že Evropané sice patrně vyhledávají politické alternativy, ty však nutně nemusí mít antisystémovou podobu.

Unie nesmí být vnímána jako vězení

EU by podle Koláře rozhodně neměla být členskými státy vnímána jako vězení. Její podstatou mají být společné hodnoty, principy a odpovědnost ze strany členských států – odpovědnost, jejíž součástí (ne však jedinou) je i solidarita. Členské státy mají plnit svoje závazky a naopak Unie by měla lépe koordinovat oblast zdanění, bezpečnosti a kontroly hranic.

V následujícím úvodním bloku, který představil brexit z obecné perspektivy, nejprve vystoupil Keith Boyfield, analytik z londýnského Centre for Policy Studies. Boyfield se nejdříve zaměřil na turbulentní vnitropolitickou situaci ve Velké Británii.

Nejožehavější otázka? (Ne-)setrvání v celní unii

Konzervativci v čele s premiérkou Theresou Mayovou vyhlásili předčasné volby, aby posílili svůj mandát, posíleni na základě úspěchu v dubnových místních volbách. Pohled na statistické údaje odhalil, že mimořádnou roli vzhledem k překvapivému výsledku předčasných voleb sehráli mladí voliči, kteří jednoznačně podpořili opozičí Labour Party Jeremyho Corbyna.

Nyní je dle Boyfielda premiérka Mayová vnímána jako „zničené zboží": sice v úřadu, nikoli však u moci. Londýnský analytik se následne vyjádřil i k problematičnosti „tvrdého" resp. „měkkého" brexitu. V současnosti je podle něj nejpravděpodobnějším východiskem „hard brexit", který by obnášel i opuštění celní unie. Tato otázka je dle Boyfielda z nejklíčovějších: zda zůstat v celní unii, která zajišťuje bezcelní obchod mezi členskými státy a jednotnou celní sazbu vůči třetím zemím, či ji opustit a celní sazby stanovovat na Unii nezávisle.

Prouza: smlouva musí být dokončena do listopadu 2018

Úvodní den programu zakončil bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Vyjádřil obavu z vnitřní nejednotnosti v rámci britské Konzervativní strany. Tato nejednotnost by mohla způsobit další průtahy, které by byly krajně nežádoucí, neboť dvouletá lhůta stanovaná článkem 50 Lisabonské smlouvy již ubíhá. Prouza uvedl, že aby mohly všechny oprávněné národní parlamenty smlouvu o vystoupení z EU ratifikovat, je nutné, aby byl její text dokončen v říjnu, nejpozději v listopadu 2018.

Brexit podle bývalého státního tajemníka v současné době slouží jako sjednocující prvek Evropské unie, která pokročila ve vyhledávání společných řešení v oblastech, jako jsou bezpečnost a další integrace eurozóny. Pozitivním signálem podle Prouzy je, že britská strana již déle tolik neakcentuje vnitřní bezpečnost Británie a uznala nutnost věnovat pozornost vnější bezpečnosti, zahrnující spolupráci s unijní sedmadvacítkou. Bývalý státní tajemník zároveň vyzdvihl, že všechna rozhodnutí Rady týkající se brexitu byla doposud přijata jednomyslně, což vysílá dobrý signál o jednotě EU.

Čtyři svobody jsou nedělitelné

Prouza ovšem, stejně jako předřečníci, nepřehlíží výzvy, kterým Unie čelí. Řadí mezi ně nedostatečnou ekonomickou konvergenci, jejímž výsledkem jsou rozdílné reálné mzdy napříč EU. České republice hrozí, že v případě hlubší integrace eurozóny se ocitne na pomyslné periferii evropské integrace.

Co se vyjednávání o brexitu týče, Prouza upozornil, že důležitější než sestavení „výstupního účtu" bude vytvoření udržitelného mechanismu, který bude počítat s finančními závazky, které mohou vzniknout v budoucnu. Unie by podle Prouzy v žádném případě neměla připustit výjimky ze čtyř základních svobod vnitřního trhu, protože takový krok by mohl spustit stavidla podobným požadavkům dalších členských zemí, což by neodvratitelně vedlo k postupné dekonstrukci jednotného trhu.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Další články v rubrice

Názory expertů: Jaká bude Evropa v roce 2025?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 14. 11. 2017

Přiblíží se české platy západní Evropě?

Libor Škácha, Euroskop, 7. 11. 2017