Petr Pospíšil, Euroskop, 22.6.2017
Na Metropolitní univerzitě v Praze v úterý a ve středu pokračoval mezinárodní kurz „Explaining Brexit – Understanding Brexit“ věnovaný vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Účastníkům přiblížil problematiku brexitu z perspektivy obchodní, makroekonomické i bezpečností. V roli přednášejících se ho mimo jiné zúčastnili poslanec britské Dolní sněmovny Graham Brady, státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař či Mark Galeotti z Ústavu mezinárodních vztahů.
Graham Brady, předseda tzv. Komise 1922 („poslaneckého klubu“ britské Konzervativní strany), připomněl, že Spojené království nikdy nemělo v úmyslu vstoupit do politické či fiskální unie. Motivací Británie bylo zlepšení obchodních vztahů s evropským kontinentem. Podle Bradyho je možné výsledek referenda o brexitu interpretovat tak, že hloubka evropské integrace v očích britské veřejnosti překročila pomyslný „bod zlomu“, nad jehož rámec již je pro Brity většinově nepřijatelná. Ústupky, vyjednané někdejším premiérem Cameronem ze strany Evropské unie, se jevily jako nedostatečné.
Strategické partnerství v oblastech obrany, protiterorismu a obchodu
Jaké jsou podle zkušeného politika očekávání Velké Británie od probíhajících rozhovorů o vystoupení z EU? Rozsáhlá spolupráce s EU, ovšem na dobrovolné bázi a pouze v některých oblastech jako jsou obrana, protiterorismus a obchod. O tom, že Británie bude muset opustit vnitřní trh EU, podle něj není pochyb. V otázce celní unie předpokládá, že vztah mezi Londýnem a celní unií fungující v rámci EU bude upraven zvláštní smlouvou. Brady varoval před tím, aby se Unie snažila nastavit celní bariéry jako např. dovozní tarify na britské zboží exportované na evropský trh. Takový scénář by podle něj zvýšil pravděpodobnost, že dohody dosaženo nebude.
Žurnalista Jan Macháček vnímá brexit jako turbulentní a emotivní proces, který pro Evropskou unii představuje další dílčí „krizi“. Zvrátit brexit je již podle něj nemožné, ovšem připouští, že vývoj posledních týdnů naznačuje, že brexit možná bude mít mírnější podobu, než se původně zdálo.
Česká vyjednávací pozice? Podobná spíše německé než polské
V českém zájmu podle něj je mít co možná nejotevřenější obchodní vztahy s Velkou Británií; česká vyjednávací pozice je dle známého sloupkaře velice blízká německé: Praha i Berlín mají s Londýnem kladnou obchodní bilanci a na rozdíl od Polska a baltských států Británie nehostí větší počet tuzemských pracovníků. Macháček očekává, že výsledkem vyjednávání, která byla zahájena v pondělí 19. června, patrně bude určitá forma přechodné dohody (transitional agreement).
V bloku věnovaném makroekonomickým aspektům britský ekonom Brian Sturgess představil celou řadu prognóz vypracovaných různými britskými institucemi. Tyto průzkumy se ve svých závěrech značně rozchází, což je třeba přičítat skutečnosti, že vychází z ekonomických modelů, do jejichž způsobu konstrukce se promítají politické preference jejich protagonistů. Sturgess vyzdvihl stále se zvětšující význam vývozu služeb z Velké Británie: zatímco v roce 1997 tvořily 28 % britského expertu, v roce 2013 zaujímaly již 41 %.
Posun k fiskální unii povede k vícerychlostní evropské integraci
Brexit podle britského ekonoma způsobí velkou mezeru v unijním rozpočtu pro léta 2014-2020. Co se budoucnosti eurozóny týče, měnová unie podle Sturgesse nejlépe funguje v rámci unie rozpočtové (fiskální). Pokud by se však v současnosti Unie vydala cestou fiskální integrace, bylo by to patrně za cenu rozdělení na „jádro“ a „periferii“.
Ekonomický panel zakončil Oldřich Dědek, člen Bankovní rady ČNB a národní koordinátor pro zavedení eura v ČR. Představil čtyři možné scénáře budoucího vývoje. Tím prvním je „norský model“, tedy vstup Velké Británie do Evropského hospodářského prostoru a volný obchod s EU. Jeho naplnění však stojí v cestě na jedné straně nutnost akceptovat volný pohyb osob a částečnou jurisdikci lucemburského soudu, na druhé straně velice omezená možnost ovlivnit rozhodovací procedury uvnitř institucí EU (z pozice nečlenského státu).
Druhou možnou alternativu představují bilaterální smlouvy s EU resp. jejími členskými státy. Negativem této varianty je časová náročnost jejich sjednávání a obvykle relativní povrchnost úpravy, např. pokud jde o přeshraniční prodej služeb. Třetí možností je vytvoření celní unie po vzoru existující celní unie mezi Unií a Tureckem. Proti této alternativě svědčí nemožnost Británie sjednávat si vlastní obchodní dohody s třetími zeměmi, tedy jeden z deklarovaných cílů Londýna.
„No deal“? Obchod bude zachován díky Světové obchodní organizaci
Poslední, záchytnou možnost, která slouží jako „jistota“ pro případ, že konsensu nad podobou smlouvy o vystoupení z EU dosaženo nebude, je návrat k obchodu dle pravidel Světové obchodní organizace (WTO). Ať tak či onak, pro mocenskou dynamiku uvnitř zbývající unijní sedmadvacítky podle Dědka brexit znamená, že patrně poklesně vyjednávací síla nečlenských zemí eurozóny, mezi které Velká Británie patřila.
Panel věnovaný bezpečnostním důsledkům brexitu zahájila Patrycja Rozbicka z Aston University v Birminghamu. Připomněla, že dle zpracovaných dat z roku 2013 přibližně polovinu případů, řešených na půdě Europolu, představují britské případy. Velká Británie je především místem, kde často dochází k hospodářské kriminalitě – praní špinavých peněz apod. I z toho důvodu je zachování budoucí spolupráce s ostrovním státem v oblasti policejní a justiční spolupráce mimořádně důležité.
Naději dle Rozbické dává rozhodnutí britských úřadů z let 2013 a 2014, kdy se Londýn rozhodl před možnými výjimkami dát přednost zachování aplikovatelnosti 40 základních instrumentů, které napomáhají bezpečnosti Velké Británie. Do budoucna jako možné východisko vidí uzavření dohody mezi Velkou Británií a Europolem, jejímž předmětem by byla strategická a operativní spolupráce.
Z hlediska obranných kapacit je Británie největší mocností v Evropě
Mark Galeotti z pražského Ústavu mezinárodních vztahů přednesl čísla dokládající, že v bezpečností oblasti Velká Británie skutečně je velmocí. Zatímco výdaje na obranu ve Francii činí 39 miliard eur ročně a v Německu pouze 35 miliard, v Británii se na obranu vynakládá 48 miliard. Ostrovní stát disponuje 74 tisíci vojáky schopnými nasazení v poli, Francie 70 tisíci a Německo pouze 50 tisíci.
Galeotti je skeptický ohledně vizí o „společné evropské armádě“. Jejich protagonisté jsou podle něj při svých úvahách vedeni buď snahou manifestovat loajalitu k EU nebo čistě pragmaticky vidinou rozšířit trh pro svoji domácí zbrojní produkci. Jako mnohem pravděpodobnější Galeotti vnímá, že Unie bude stále častěji realizovat stabilizační, rekonstrukční a mírotvorné mise za svými hranicemi. V této oblasti vidí potenciál pro britsko-unijní spolupráci, a to konkrétně v podobě logistických kapacit, vojenského velení i ochoty fyzicky poslat svoje jednotky na bojové kolbiště.
Justiční a policejní spolupráce bude více probíhat na bilaterální úrovni
Bezpečnostní expert považuje britsko též za velmoc v oblasti tajných a zpravodajských služeb: britská MI6 je dle jeho slov druhou nejkvalitnější zpravodajskou službou na světě (hned po americké NSA). Upozornil však na to, že sdílení citlivých informací probíhá na vysoce traskační, reciproční bázi, a nikdo s Evropskou unií nesdílí ty nejcitlivější, nejhodnotnější utajované skutečnosti. Z hlediska justiční a policejní spolupráce podle něj může být kooperace s britskými úřady, především na bilaterální bázi, zachována.
Richard Weight, který následně představil brexit z perspektivy kulturní identity, uvedl, že britský přístup k evropské integraci se vždy vyznačoval menším idealismem a větším pragmatismem. Připomněl nadčasová slova amerického státního tajemníka Deana Achesona z roku 1957, kdy prohlásil: „Británie ztratila svoji říši a dosud nenalezla novou roli.“
Dochází k erozi tradiční britské identity
Brexit podle Weighta opozornil na dvě štěpící linie uvnitř britské společnosti: národnostní a věkovou. Obyvatelé Skotska a Severního Irska byli jednoznačně pro setrvání v EU. Zajímavostí je, že zatímco v roce 1970 pouze 30 procent Skotů pokládalo svoji identitu primárně za „skotskou“ a až sekundárně za „britskou“, v současné době jejich počet narostl až na 70 procent. Ve Skotsku tedy dochází k erozi tradiční britské identity.
Referendum o brexitu poukázalo též na významný generační rozdíl uvnitř britské populace. Zatímco starší generace spíše hlasovali pro opuštění Unie, mladší Britové byli jednoznačně pro setrvání v ní. Mladí lidé ve Velké Británii obecně vykazují větší otevřenost v tématech, jako jsou imigrace, diverzita či volný pohyb osob. Toto je však nutné – podle Weighta – přičítat spíše „kulturnímu evropanství“ než „politickému“: mladí Britové jsou kontinentální Evropou inspirováni v oblastech jako např. hudba, móda, populární kultura atd., což vede k jejich většímu „evropanství“.
Evropská unie na jednání o brexitu důkladně připravena
Celý třídenní program kurzu o brexitu zakončil nově jmenovaný státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař a ve svém vystoupení se zaměřil na aspekty volného pohybu osob, především z kontinentální a české perspektivy. Současný stav podle něj naznačuje, že práva unijních občanů žijících v současné době v Británii budou zachována, větší otazník představují budoucí podmínky vstupu a pobytu na britském území.
V této věci se jeví jako nejpravděpodobnější, že občané EU budou v témže režimu jako občané třetích zemí, byť Chmelař zcela nevyloučil možnost určitého zvláštního režimu pro ně. Co se probíhajících jednání týče, Evropská unie má dle nového státního tajemníka rozpracovaný velmi podrobný pracovní plán (road map) ve všech dílčích kapitolách.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
