Mladá generace už nepotřebuje vlastnit, stačí jí sdílet


Tereza Chlebounová, Euroskop, 11. 10. 2017

REPORTÁŽ – Ve středu 4. října proběhla na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze každoroční mezinárodní konference Fakulty mezinárodních vztahů, tentokrát na téma „The Sharing Economy: Reality and Future“. Zástupci z řad byznysu, politiky i státní správy se věnovali otázce, jakým směrem se bude ubírat nový model sdílené ekonomiky a jak jej nejlépe regulovat tak, aby byly zajištěny férové podmínky pro staré i nové hráče na trhu.

V rámci prvního panelu, který se zabýval současností a budoucím vývojem sdílené ekonomiky, vystoupili Chantal Ambordová z internetové platformy pro spolujízdu BlaBlaCar, Philippe Gugler ze švýcarské Freiburské univerzity a Pavla Žížalová z poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC).

Chantal Ambordová ve svém příspěvku poukázala na nedostatečnou efektivitu některých odvětví současné ekonomiky, zejména v případě osobní dopravy. Evropané podle ní vydají ročně na auto zhruba 20 % průměrného příjmu, 96 % času ale auto nechávají zaparkované, aniž by ho používali. Nevyužívají navíc plně ani kapacitu vozidla, v průměru je každé auto při jízdě obsazeno pouze 1,7 lidmi.

Budoucnost ekonomiky podle jejího názoru neleží ve vlastnictví, ale v možnosti přístupu k věcem. „Díky sdílení získáme dostupnější, praktickou a ekologičtější dopravu,“ uvedla Ambordová. „Vlastnit auto ve městě začíná být nadbytečné.“ Sdílení podle ní například promění podobu veřejného prostoru


Sdílenou ekonomiku budou stále více využívat lidé nad 50

Pavla Žížalová upozornila, že sdílená ekonomika roste velmi rychlým tempem. Zatímco v roce 2014 tvořily globální příjmy plynoucí ze sdílené ekonomiky 15 miliard dolarů, v roce 2025 už se má podle studie PwC jednat o 335 miliard dolarů, přičemž na Evropu podle odhadů připadne 83 miliard eur. Podle předpokladů má i v roce 2025 zůstat největším sektorem sdílené ekonomiky doprava, domácí služby ale mají předstihnout ubytování, které je v současnosti na druhém místě.

Podle Žížalové budou sdílenou ekonomiku formovat tři hlavní trendy. Především zasáhne nové sektory jako například zdravotní péči nebo maloobchod, ale i odvětví s vyšší přidanou hodnotou jako třeba právnické služby. Zatímco dnes využívá služby sdílené ekonomiky převážně mladší generace, v budoucnu se stanou nejrychleji rostoucí uživatelskou skupinou lidé nad 50 let. Mnohé korporace se podle ní také samy přemění na platformy využívající koncept sdílení.

Tradiční firmy mají několik let, aby se na změny připravily

Philippe Gugler zdůraznil, že sdílená ekonomika přináší výhody, ale představuje i rušivý element. Otevírá prostor pro nové hráče na trhu, zpochybňuje stávající monopoly, podporuje inovace a je výhodná pro spotřebitele, kterým nabízí více možností, lepší kvalitu a cenu. Na druhou stranu narušuje v různé míře dosavadní fungování všech sektorů ekonomiky. Například příjmy řidičů taxi v americkém Seattlu v letech 2013 až 2015 klesly o 28 %.

„Zavedení hráči na trhu mají ještě několik let na to, aby se na novou situaci připravili,“ myslí si Gugler. Mohou se například sami stát platformou sdílené ekonomiky, uzavřít partnerství s novými hráči, odlišit se od nich tím, že nabídnou přidanou hodnotu, nebo konkurenci „zničit“.

Zároveň je podle něj potřeba upravit právní systém, který byl navržen pro potřeby tradiční ekonomiky, ať už se jedná o způsob výběru daní, pojistnou povinnost, udělování licencí nebo legislativu týkající se bezpečnosti. „Pracovníci ve sdílené ekonomice mají nestabilní příjmy, navíc se jich netýkají benefity jako je minimální mzda nebo placené přesčasy,“ upozornil Gugler na další problémy spojené s novým ekonomickým modelem.

Regulaci sdílené ekonomiky musí státy EU řešit společně

Druhý panel se zabýval přístupem k regulaci nového ekonomického modelu sdílení. O své názory a zkušenosti se podělili Hubert Gambs z generálního ředitelství pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky Evropské komise, estonský poslanec Kalle Palling a Jan Havlík z ministerstva průmyslu a obchodu.

Podle Huberta Gambse skýtá sdílená ekonomika obrovské příležitosti, problém ale nastává ve chvíli, kdy ji každá země EU reguluje jiným způsobem. Některé země vyvíjejí specifickou legislativu, některé uzavírají s platformami partnerské dohody, jiné zavádějí určité limity. Například v Amsterdamu lze pronajímat byt nanejvýš 60 dní, aniž by se jednalo o profesionální výdělečnou činnost, Londýn stanovil práh na 90 dní.

Vyhnout se fragmentaci na jednotném evropském trhu a stanovit jasná pravidla je přitom hlavním cílem Evropské komise, která se podle Gambse momentálně soustředí především na největší sektor sdílené ekonomiky – ubytovací služby. „Všichni čelíme stejné výzvě a musíme ji řešit společně,“ zdůraznil Gambs.

Estonsko vsadilo na deregulaci taxi služeb

Kalle Pallung se podělil o zkušenosti Estonska, které patří k evropským premiantům v oblasti digitalizace a podařilo se mu úspěšně vyřešit situaci v oblasti taxi služeb po nástupu platformy Uber. Základem byla podle jeho slov liberalizace celého sektoru, při tvorbě nových regulací se pak zákonodárci soustředili pouze na řidiče, nikoli na společnost nebo platformu, kterou zastupuje. Výsledkem jsou regulace použitelné pro služby tradiční i sdílené ekonomiky.

Pallung doporučil ostatním státům, aby při řešení podobných otázek vždy uspořádaly kulatý stůl, kterého by se zúčastnili zástupci tradičních firem i platforem sdílené ekonomiky, a situaci společně probrali. Státy by se také měly inspirovat zkušenostmi ze zahraničí, vhodným příkladem je podle něj třeba Toronto.

Mladší generace už nepotřebuje vlastnit

Pallung zároveň upozornil, že není potřeba regulovat vše, je nezbytné důvěřovat svým občanům, že u nich nekvalitní služby neuspějí. S tímto názorem souhlasil i Jan Havlík, podle nějž přemíra regulací nemůže fungovat. I podle jeho názoru je nejlepší cestou deregulace celého sektoru.

Havlík také připomněl, že v rozmachu sdílené ekonomiky hraje zásadní roli nový přístup mladší generace k otázce vlastnictví. „Je zde generační propast, rozdílné vnímání. Vlastnictví už není něco, co by mladí lidé považovali za nutné,“ uvedl. V této souvislosti citoval slova Pavly Žížalové, která podle něj tento přístup dobře charakterizují: „Nepotřebuji vrtačku, potřebuji díru ve zdi.“

Autor: Tereza Chlebounová

Sdílet tento příspěvek