Lucas a Kalenský v Praze diskutovali o hybridních hrozbách


Petr Pospíšil, Euroskop, 13.11.2017

Edward Lucas, redaktor britského týdeníku The Economist, a Jakub Kalenský, člen pracovní skupiny „Stratcom East“ Evropské služby pro vnější činnost, vystoupili v pátek 27. října na veřejném panelu několikadenní konference „StratCom MiniSummit“ pořádané think-tankem Evropské hodnoty. Řeč byla o hybridní hrozbě ve formě dezinformačních kampaní, i o způsobech, jak této hrozbě co nejúčinněji čelit.

Ruská hybridní strategie se podle Kalenského vyznačuje vysokou flexibilitou– její konkrétní podoba je přizpůsobena cílové zemi resp. skupině a v případě, že se zvolená strategie začne jevit jako nefunkční, Kreml je schopen ji rychle změnit. Kalenský toto ilustroval na příkladu pobaltských států, kde Kreml cílí na početnou rusky hovořící menšinu. Stejnou strategii nemůže použít ve střední Evropě, např. v České republice, a proto se ruská hybridní strategie soustředí na dezinformační média publikovaná v českém jazyce.

Když ovšem tutéž taktiku Rusko plánovalo aplikovat ve Skandinávii, ukázalo se to jako neúčelné, neboť obyvatelé skandinávských zemí i díky své kvalitní jazykové vybavenosti vyhledávají zahraničněpolitické zpravodajství v původních, anglicky psaných zdrojích. Ve Skandinávii se tedy hybridní strategie provádí prostřednictvím online trollingu na sociálních sítích. Ten by však nemohl fungovat v jiných částech Evropy, kde sociální média nejsou až tak populární a rozšířená napříč všemi skupinami obyvatel.

Dezinformátoři svoji taktiku přizpůsobují „na míru“

Vysokou adaptabilitu dezinformátorů zmínil i Edward Lucas a ilustroval ji na příkladu postupu Kremlu v případě předvolebních kampaní ve Francii a v Německu. Když se ve Francii těsně před prezidentskými volbami objevily indicie o nových, uniklých „zjištěních“, francouzská média se s odkazem na zákon zakazující politickou agitaci v průběhu voleb a těsně před nimi rozhodla tyto neověřené informace nepublikovat.

StratCom MiniSummit
Zleva: Jakub Kalenský, moderátor Jakub Janda, Edward Lucas. Zdroj: Think-tank Evropské hodnoty.

Německá média zase podobné informace sice zveřejňovala, ale doplňovala rámečkem informujícím o tom, že text pochází z neověřených zdrojů. Kreml byl tedy nucen adaptovat svoji strategii, což také učinil a zaměřil se na ruskou menšinu v Německu a různé marginalizované, odcizené skupiny s extrémistickými tendencemi. Dle Kalenského toto přineslo kýžený efekt, neboť německá křesťanskodemokratická strana CDU, ač ve volbách zvítězila, dosáhla na nejhorší výsledek od roku 1949.

Společnost musí získat imunitu

Lucas reakci evropských států na hybridní hrozbu zkritizoval za to, že je příliš orientovaná nazpět a nereflektuje výše popsanou neustále se měnící a vyvíjející povahu ruské strategie. Hybridní útoky jsou stále inovativnější, a i proto musí být inovativní a flexibilní i odpověď států, které jim jsou vystaveny. Tato odpověď podle Lucase musí být ráznější a měla by zahrnovat například lepší kontrolu finančních toků, které slouží financování aktivit, majících za cíl destabilizovat západní demokracie.

Kalenský s Lucasem souhlasil – evropské země podle něj musí projevovat větší odhodlání hybridním hrozbám efektivně čelit, příklad si přitom mohou vzít z aktivit pobaltských zemí či Ukrajiny. Podle Kalenského představuje současná hybridní válka víceúrovňovou hrozbu, neboť je do ní zapojeno více aktérů: oficiální úřady a státní instituce, média, tajná služba, neziskové organizace, ale i různé kriminální skupiny. Z toho důvodu je zapotřebí na tuto víceúrovňovou hrozbu „víceúrovňově“ reagovat a do potírání dezinformačních a jiných hybridních aktivit zapojit co nejvíce subjektů, neziskové organizace nevyjímaje.

Slovy Jakuba Kalenského jsme dnes svědky „informačního kobercového bombardování“, kladoucího si za cíl aplikovat souběžně co nejvíce strategií a způsobit co nejvíce škody. Reakce tedy musí být důraznější, falešné zprávy je třeba shromažďovat, pojmenovávat a veřejně vyvracet, protože jedině tak je možné dosáhnout stavu, kdy vůči nim bude většina populace imunní.

Autor: Petr Pospíšil

Sdílet tento příspěvek