Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Jak funguje rozpočet EU a co s ním bude dál?

Petr Pospíšil, Euroskop, 12.3.2018
Kasička

REPORTÁŽ - Rozpočtové období (tzv. víceletý finanční rámec) 2014-2020 se přehouplo do své druhé poloviny a již nyní probíhají velice intenzivní diskuze o podobě evropského rozpočtu pro následující sedmileté období 2021-2027. Velký vliv na tyto diskuze má i vystoupení Velké Británie z EU. Institut pro evropskou politiku EUROPEUM při této příležitosti uspořádal debatu na téma současného fungování i vyhlídek do budoucnosti evropského rozpočtu.

Debaty s názvem „Kam jdou ty miliardy?" se jako panelisté zúčastnili Lubor Lacina z Mendelovy univerzity v Brně a Michal Částek z Ministerstva financí. Akci, pořádanou ve spolupráci s Katedrou evropských studií IMS Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, hostil v pondělí 5. března Skautský institut a moderovala ji Zuzana Kasáková z FSV UK.

Rozpočet EU přijde jednoho obyvatele na 80 centů denně


Výše rozpočtu EU představuje přibližně 1 procento součtu HDP členských států. Dle populárních analogií toto na jednoho obyvatele EU představuje asi 300 eur ročně resp. 80 centů denně. Podle Michala Částka je potřeba zohlednit, že se průběžně mění vnitřní struktura unijního rozpočtu.

Zatímco v osmdesátých letech byly čtyři pětiny evropského rozpočtu vynakládány na společnou zemědělskou politiku, dnes tato položka zaujímá asi 30 až 35 procent. Přesto se jedná o vysokou sumu, zvláště s přihlédnutím k faktu, že tento sektor generuje přibližně jen 4 procenta HDP členských států.

Po brexitu se rozpočet EU oprostí od britského rabatu


Rozpočet EU je tvořen jednak z příspěvků členských států, vypočítaných podle speciálního vzorce, jednak z některých vlastních unijních příjmů (například část výtěžku z cel zaplacených za zboží importované na území Unie). Specifikem týkajícím se národních příspěvků je tzv. „britský rabat", sleva z národního příspěvku, jíž si v osmdesátých letech vyjednala Velká Británie a kterého se po brexitu Unie zbaví.

Členské státy se dle salda svých odvodů a příjmů z EU člení na tzv. čisté plátce a čisté příjemce – první kategorie zahrnuje země, jež do Unie odvádí více prostředků, než kolik z ní získává nazpět. Druhá kategorie zahrnuje opačný scénář. V současné době jsou čistými plátci např. Německo či Francie, čistými příjemci nové členské státy. Země jako Irsko, Španělsko či Portugalsko v minulosti patřily mezi čisté příjemce, poté se však přesunuly mezi čisté plátce.

Česko by mělo i nadále zůstat čistým příjemcem


ČR je od svého vstupu do EU čistým příjemcem. Z Unie za tu dobu vytěžila asi 1,2 bilionu korun, což přibližně odpovídá výši jednoho státního rozpočtu. Do unijního rozpočtu za tu dobu Česko odvedlo 515 miliard korun, tudíž v součtu ČR z členství v EU od svého vstupu získala asi 700 miliard korun.


Reportáž z akce
Zleva: Michal Částek, Zuzana Kasáková, Lubor Lacina. Zdroj: Institut pro evropskou politiku EUROPEUM


Podle Částka by Česko mělo zůstat čistým příjemcem z rozpočtu EU ještě minimálně po dobu 5 až 10 let za splnění čtyř podmínek: nevystoupí žádný další čistý plátce, nenastane nějaké zásadní rozšíření EU, česká ekonomika nějakým překotným způsobem (po vzoru asijských „tygrů") nezbohatne a nedojde k zásadní změně struktury evropského rozpočtu. Budoucí podobu evropského rozpočtu nepochybně ovlivní i další faktor, a to nutnost vyhradit prostředky na „nové priority" Unie, jakými jsou např. ochrana hranic, migrace, klima, bezpečnost či podpora zemí třetího světa.

Česká ekonomika v posledních letech roste a po brexitu si v relativním srovnání se zbytkem „sedmadvacítky" ještě polepší. Patrně to bude mít za důsledek, že na Česko zbyde méně prostředků z fondů regionální politiky, určených převážně na rozvoj ekonomik nových členských zemí. (Více o efektech nového víceletého finančního rámce na fondy regionální politiky naleznete v tomto článku na Euroskopu.)

Navýšení evropského rozpočtu není pravděpodobné


V jakých oblastech by Česká republika měla zlepšit čerpání z prostředků EU? Dle Částka zejména v případě unijních programů v oblastech výzkumu a inovací, jako je HORIZON 2020. V tomto případě je ČR čistým plátcem.

Zvětšování evropského rozpočtu diskutující nepokládají za pravděpodobné. Státy by buď musely zvýšit daně, popřípadě omezit svoje disponibilní prostředky nebo by muselo dojít k zavedení nějaké „evropské daně" ze strany EU.

Největší přidaná hodnota výdajů EU? Výzkum a mobilita studentů


Neméně kontroverzní téma představuje schvalování unijního rozpočtu. Ten je sice členskými státy schvalován jednomyslně, jeho složkou však jsou i určité rezervy, o jejichž alokace lze rozhodnout v Radě kvalifikovanou většinou. Státy se tedy snaží, aby byly rozpočtové rezervy co nejmenší, což vzhledem k sedmiletému finančnímu plánování uvnitř Unie nepomáhá flexibilitě při nakládání s unijními prostředky.

Na otázku, v jakých oblastech výdaje Evropské unie poskytují zřetelnou „evropskou přidanou hodnotu", jsou podle Lubora Laciny například výzkum a mobilita studentů. Přidanou hodnotu oba diskutující chápou jako multiplikační efekt jednoho eura, když jeho použití resp. přerozdělení na úrovni EU vyprodukuje větší přínos, než jakého by bylo dosaženo na úrovni vnitrostátní. 

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Další články v rubrice

REPORTÁŽ: Jaká je budoucnost české vesmírné politiky?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 20. 9. 2018

REPORTÁŽ: Co může EU čekat od střední Evropy?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 19. 9. 2018