Spolupráce ano, společná evropská armáda je zatím jen iluze


Petr Pospíšil, Euroskop, 27.3.2018

REPORTÁŽ – Ve čtvrtek 22. března, tedy ve stejný den, kdy se premiér Andrej Babiš setkal s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem, uspořádalo Eurocentrum Praha veřejný seminář na téma „Jak by měla vypadat společná evropská obranná politika?“. Diskutovat přišli Miloš Balabán, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky FSV UK, a Miroslav Žižka, bývalý vojenský představitel ČR při NATO a EU.

Balabán hned na úvod poukázal na zásadní změnu geopolitického kontextu. Na rozdíl od situace těsně po skončení studené války současný svět není unipolární, nýbrž multipolární – Spojené státy nejsou dominantním hegemonem, ale velmocenskou pozici a globální vliv si stále asertivněji nárokují i Čína či Rusko.

Impulsy k výraznější evropské iniciativě? Brexit a Trump

Administrativa amerického prezidenta Trumpa navíc slevuje ze svých ambic formovat svět, což vyústilo v obavy evropských lídrů ohledně budoucí spolehlivosti Severoatlantské aliance jakožto hlavního garanta bezpečnosti Evropy. Tento vývoj byl proto impulsem k výraznější vlastní iniciativě Evropy při zajišťování své obrany.

Prvními hmatatelnými výsledky tohoto úsilí je například stálá strukturovaná spolupráce (PESCO), o níž jsme již na Euroskopu opakovaně pojednali (o jejím institucionálním zakotvení či o konkrétní podobě spolupráce) či evropský obranný fond (viz zde). Podle Žižky byl dalším důvodem k intenzivnější spolupráci v obranné oblasti i brexit.

Rizika pro evropskou bezpečnost mají původ v sousedství Evropy


Jedním z dlouhodobých cílů spolupráce evropských zemí v obranné politice je snížit přílišnou rozrůzněnost zbrojních systémů a vojenského vybavení. Zdroj: čtk

Žižka připomněl, že Evropa musí pozorně monitorovat bezpečnostní kontext ve svém nejbližším okolí (východní Ukrajina, Blízký Východ), kde probíhají ozbrojené konflikty, jež mají potenciál přímo či nepřímo ohrozit evropskou bezpečnost. „Boj za obranu a bezpečnost Evropy začíná za jejími hranicemi,“ uvedl. Hlavní hrozby pak Žižka spatřuje ve velmocenských ambicích Ruska a v možném rozpadu státního aparátu v tzv. regionu MENA, zahrnujícím Blízký Východ a severní Afriku.

Pro současnou dobu je podle Žižky příznačné, že stále výrazněji splývají vnější a vnitřní aspekty bezpečnosti, dochází ke stírání rozdílu mezi „frontou“ a „zázemím“, mezi pojmy charakteristickými pro konvenční ozbrojené konflikty. Stále častěji naopak dochází k aplikaci hybridních forem vedení boje, například využitím kybernetických prostředků, šířením dezinformací za účelem rozvrácení demokratického státního zřízení.

Evropská armáda znamená sjednocené vedení, proto je nereálná

Ani v tomto novém bezpečnostním kontextu však Evropa pochopitelně nemůže rezignovat na konvenční obranné prostředky. Co se týče sousloví „evropská armáda“, Žižka rozlišuje mezi evropskou armádou s malým „e“ a s velkým „E“. První pojem chápe jako souhrn armád jednotlivých evropských zemí. Druhý jmenovaný koncept by znamenal armádu a vojáky bojující pod vlajkou Evropské unie. Tento model by vyžadoval společného ministra obrany EU, náčelníka generálního štábu, jeden generální štáb atd. Z praktických i politických důvodů proto považuje Žižka možnost vzniku takové „Evropské armády“ za nereálnou.

To však nevylučuje žádoucí podpůrnou a koordinační roli společných iniciativ, jako je PESCO či Evropský obranný fond, které mohou přispět ke zvýšení efektivity a akceschopnosti evropských armád, zabraňování vzniku nežádoucích duplicit či přílišné diverzifikaci zbrojních systémů mezi jednotlivými členskými zeměmi.

Více o tématu si můžete přečíst např. zde. Vaší pozornosti by neměl uniknout ani náš „Slovník pojmů k obranné politice“ či „Diskusní dokument o budoucnosti evropské obrany„, zveřejněný Evropskou komisí v červnu loňského roku.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek