Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

REPORTÁŽ: Česko-americké vztahy a současné politické výzvy

Libor Škácha, Euroskop, 19. 11. 2018
česko-americké vztahy

Dne 14. listopadu 2018 se v prostorách Sněmovní 7 uskutečnila veřejná diskuze nazvaná "Česko-americké spojenectví: tradice-zájmy-budoucnost." Hlavními řečníky byli bývalý velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář a bývalý předseda Vojenského výboru NATO gen. Petr Pavel. Diskuzi moderoval Radko Hokovský z think-tanku Evropské hodnoty, který diskuzní setkání pořádal.

Diskuze na téma česko-amerických vztahů se uskutečnila v rámci oslav 100. výroční vzniku samostatného československého státu, při kterém USA podpořily zájmy československé diplomacie a hrály významnou roli při etablování Československa jako takového. V rámci úvodních proslovů se řečníci věnovali 100. výročí, aby se později dotkli vývoje a současného stavu česko-amerických, potažmo euro-amerických vztahů.

Petr Kolář, s ohledem na své působení na Ministerstvu zahraničních věci, se zabýval rozměrem politickým a diplomatickým. Úvodem zmínil základní hodnoty, které byly pro vznikající Československo typické, a poznamenal, že: „je třeba je neustále připomínat, jelikož značná část z nich je platná i dnes.“ Vyzdvihnul zejména hodnoty právního státu, demokracie, lidských práv a svobody.

Bývalý předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel se zaměřil na bezpečnostní a vojenskou dimenzi spolupráce při vzniku Československa, vojensko-politický vliv USA na formování první republiky a posléze také na současnou bezpečnostní spolupráci ČR a EU s USA.

Velká část debaty, s ohledem na profesní zaměření panelistů, se zaměřovala na současný vývoj v mezinárodních vztazích, otázky obrany a bezpečnosti, téma hybridních hrozeb v EU či energetiky.
 

Vznikne evropská armáda?

 

Téma společné armády je v poslední době v evropském politickém a žurnalistickém diskurzu často skloňována otázka. Mezi hlavní zastánce této myšlenky patří bezesporu francouzský prezident Emmanuel Macron, který se pro tento koncept již několikrát vyslovil. Nedávno tak učinil v souvislosti se 100. výročím konce první světové války.

Tohoto tématu se chopil zejména gen. Petr Pavel. Dle něj je úzká spolupráce určitě krok správným směrem, avšak nejdříve je potřeba vyjasnit, co se od tohoto konceptu očekává. Nejprve je nutné definovat, o co by se v případě vzniku armády jednalo, jak by byla pojata, jakou roli by měla plnit a v jakém vztahu by byla k Alianci (jestli ji má doplnit, nebo s ní „soupeřit“ nebo dokonce nahradit).

„Jednalo by se o evropskou armádu, armádu EU nebo o evropský pilíř NATO?“ položil si otázku Pavel. To vše je potřeba podrobit diskuzi a definovat si, co se tímto termínem vůbec myslí, než se samotným konceptem budeme zabývat.

Primárně se jedná o definici priorit a následných investic do konkrétních oblastí. Je totiž pravděpodobné, že v případě, že se posílí evropská dimenze obranné spolupráce, dojde k oslabení té severoatlantické. „K tomuto prostě musí dojít, finance má každý stát jen jedny,“ dodává Pavel k možnému vývoji na poli evropské, resp. severoatlantické bezpečnostní spolupráce.
 

Společný vývoj a výcvik určitě ano

 

Generál Pavel zde připomněl také otázku vývoje obranných technologií v jednotlivých členských státech. V EU je v současnosti 28 členských zemí, z nichž je 22 i členy Severoatlantické aliance. Charakteristickým rysem pro bezpečnostní a obrannou politiku členských států je využívání národních dodavatelů, ať již se jedná o zbraně, munici, vojenská vozidla či jejich podvozky (příkladem lze uvést např. vozidla Volvo ve Švédsku, platformy Tatra v Armádě ČR či Iveco v Itálii).

„V tomto smyslu užší spolupráce určitě dává smysl, jak z ekonomického, tak technologického hlediska, kdy by společný vývoj mnoho věcí usnadnil,“ poznamenává k současné diverzitě v evropském obranném průmyslu Petr Pavel.

I přes již formující se užší spolupráci evropských zemí (např. v rámci projektů PESCO) však zůstává otázkou, do jaké míry je koncept společné armády realistický. Není totiž vůbec jisté, zdali budou jednotlivé státy ochotny se vzdát svých obranných pravomocí na národní úrovni a předat je na nadnárodní úroveň, zejména z toho důvodu, že se jedná o citlivou oblast kompetencí národních států.
 

Fake news a hybridní hrozby

 

Značná část debaty byla věnována otázkám hybridních hrozeb a dezinformačních kampaní. Na toto téma směřovaly především otázky z publika, které tato problematika velmi zajímala. Oba řečníci se shodli na tom, že tento fenomén je velmi problematický (a potažmo také rizikový), jak z hlediska veřejného mínění, tak z hlediska bezpečnosti státu. Souhlas panoval na tom, že je potřeba uvádět tvrdá a přesná data, pouze jejichž prostřednictvím lze lživé či manipulativní zprávy vyvracet.

„Jedná se zejména o pochybné internetové weby, jejichž cílem není nás o něčem přesvědčit, ale znejistět. Záměrem ruské propagandy je vytvářet alternativní zpravodajství, jehož smyslem je nejistota a manipulace. Hlavním nástrojem by proto mělo být vzdělání, rozvoj kritického myšlení a ověřování informací z více důvěryhodných zdrojů,“ dodal bývalý velvyslanec v Rusku Petr Kolář k tomu, jak k této problematice přistupovat.

Ruskou aktivitu potvrdil nejen Kolář s Pavlem, ale také reporty kontrarozvědné zpravodajské služby BIS, kdy na její pravidelně publikované Výroční zprávy oba panelisté odkazovali. „Dezinformace je potřeba vyvracet, odkrývat jejich rozsah a původ, a ukazovat, jak se tvoří, byť se jedná o časově a personálně náročnou činnost,“ shodli se závěrem diskuze oba hosté na dalších vhodných nástrojích, jak s fake news bojovat.

Autor: Euroskop

Další články v rubrice

Studenti si vyzkoušeli, jak se rozhoduje v institucích EU

Jiří Hladík, psáno pro Euroskop, 19. 3. 2019

Jak EU bojuje proti změnám klimatu?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 15. 3. 2019

Jak si stojí ČR v rozvoji umělé inteligence?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 1. 2. 2019

REPORTÁŽ: Jaké kosmické aktivity zajišťuje Agentura GSA?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 20. 11. 2018