Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

PES 2019: Čím je výjimečné české veřejné mínění o EU?

Petr Pospíšil, Euroskop, 3.6.2019
ČR a EU, vlajka

Zejména v období po britském referendu o brexitu, které se konalo v červnu 2016, často zaznívaly otázky, zda by pro vystoupení z EU hlasovala i česká veřejnost. Tyto hlasy však utichly a nejnovější průzkumy ukazují, že Češi vystoupení z Unie odmítají. Většinově však dodávají, že současná EU se musí reformovat. Je tento český, mírně euroskeptický postoj unikátem? A jaké jsou vlastně příčiny postoje Čechů k Evropské unii?

Jeden ze závěrečných panelů konference Prague European Summit 2019 se zaměřil na otázku, čím je specifické české vnímání Evropské unie. Mezi panelisty nechyběli Jiří Boudal (Behavio Labs), Vít Havelka (Institut pro evropskou politiku EUROPEUM) a Nikola Horejš (agentura STEM).

V úvodní prezentaci Vít Havelka přiblížil některá základní fakta, která odhaluje pohled na pravidelné průzkumy veřejného mínění Eurobarometr. Češi jsou podle nich v obecné rovině ohledně členství v Unii méně entuziastičtí oproti svým protějškům ve většině ostatních členských zemí. Češi rovněž mají dojem, že jejich hlas na úrovni EU nemá příliš velkou váhu. Pokud jde o vnímání klíčových témat, zde česká situace velmi koresponduje s obecným trendem zemí Visegrádské čtyřky: klíčovými oblastmi jsou podle zdejších obyvatel migrace a terorismus.

Horejš: Česko by mohlo být laboratoří euroskepticimu v EU


Na úvodní příspěvek Víta Havelky v souhlasném duchu navázal Nikola Horejš. „Česko by mohlo sloužit jako laboratoř euroskepticismu v Evropské unii," konstatoval. Problém spočívá podle Horejše v tom, že pro Čechy je EU z hlediska popularity velmi slabá značka, „téměř na podobné úrovni, jako Rusko a Čína". Horejš zároveň poukázal na často opomíjený rozpor – zatímco v emocionální rovině se Češi velice identifikují s Evropou jakožto kulturně-geografickým prostorem, s Evropskou unií coby organizací cítí pozitivní sounáležitost o mnoho méně krajanů.

Zatímco v oficiálních dokumentech vydaných institucemi EU jsou pojmy „Evropa" a „EU" velmi často používány zaměnitelně, česká veřejnost je jako synonyma rozhodně nevnímá. Podle diskutujících panelistů je pak celkové euroskeptické naladění logické, protože když se pojmově oddělí EU od Evropy, zbude pouze institucionální rámec EU – a lze si jen stěží představit, že by jakýkoli administrativní aparát kdekoli na světě těšil pozitivním emocím většiny obyvatel.

Češi Evropu a Evropskou unii nevnímají jako synonyma


Kde tedy máme hledat příčiny tuzemského euroskepticismu? Češi se v porovnání s občany jiných členských zemí příliš neorientují v základech institucionálního uspořádání a rozhodovacích procesů Evropské unie. Kritici EU většinou nejsou přitahováni myšlenkou spolupráce se Západem (a často se staví skepticky nejen k EU, ale i k mezinárodní spolupráci obecně). Dojde-li však na otázku, zda by měla ČR opustit EU, většina spoluobčanů se pro tento krok nevysloví – upřednostňují reformu EU. Opustit EU chce pouze 11 % Čechů. Zároveň však jen 7 % Čechů preferuje Unii takovou, jaká je dnes.

Pozitivní konotace v souvislosti s Unií vyvolávají témata jako mír a ochrana životního prostředí, za kritikou naopak nejčastěji stojí rozšířený narativ, že EU reguluje banality. Jak by si tedy lidé přáli EU reformovat? Osmadvacítka by se podle průzkumů představených panelisty měla více zaměřit na bezpečnost a ochranu životní úrovně.

Jak komunikovat o EU? Nenálepkovat, nepoučovat, nezastrašovat


Jiří Boudal prezentoval celou řadu doporučení, jak lidem fungování Evropské unie přiblížit. Velmi důležité je zvolení komunikačního rámce – nálepkování užívající logiku, dle které je člověk buď eurooptimista, nebo euroskeptik, je podle Boudala principiálně chybné. Je potřeba zahrnout minimálně další kategorii „euroreformistů". Promlouváme-li k veřejnosti o evropských tématech, je třeba nepůsobit nadřazeně a vyvarovat se „poučování". Nefunkční taktikou je i snaha o zastrašování vyjmenováváním, o co všechno by lidé bez Evropské unie přišli.

V neposlední řadě je nutné akcentovat takové přínosy vyplývající z členství v EU, které skutečně může v běžném životě ocenit každý, nikoli pouze určitá omezená, do jisté míry elitní skupina (např. studenti účastnící se výměnných studentských pobytů v jiných členských zemích). Unii by pomohlo i to, když by více přiblížila svoji vizi budoucího vývoje.

My jsme EU. Lidé musí Česko vnímat jako subjekt evropské politiky


V následné diskuzi Havelka zvýraznil jeden zásadní, historicky podmíněný rozdíl mezi veřejným míněním v západní Evropě a v prostoru střední a východní Evropy. V zemích, spadajících do druhé jmenované kategorie, je rozšířena nedůvěra k veřejným úřadům a institucím. Horejš doplnil, že veřejnému mínění vůči EU nepomáhá ani tuzemský mediální diskurz, dle něhož nám „EU nařizuje, abychom něco učinili..."

Tento diskurz opomíjí skutečnost, že „my jsme EU" – Česká republika, tak jako všechny ostatní členské země, má svoje představitele ve všech unijních institucích a aktivně se zapojuje do všech úrovní rozhodovacích procesů EU. Česká republika často bývá vykreslována (a následně i vnímána) jako objekt, nikoli subjekt evropské politiky. Rovněž zvolená rétorika („Brusel rozhodl") příliš nenapomáhá pochopení odlišných rolí jednotlivých institucí EU.

Přečtěte si, jak Češi ovlivňují evropskou politiku v seriálu Euroskopu

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Další články v rubrice

Deset let Východního partnerství: Jak si dnes stojí a kam směřuje?

Kristina Hubáčková, psáno pro Euroskop, 18.6.2019

Budoucnost Evropy: Hayek, nebo Keynes?

Allison Carpenter, psáno pro Euroskop (do češtiny přeložil Petr Pospíšil), 16.6.2019

Konference: Ochrana dat je evropskou konkurenční výhodou

Kristina Hubáčková, psáno pro Euroskop, 07.06.2019

Jak změní průmysl 4.0 evropskou společnost?

Kristina Hubáčková, psáno pro Euroskop, 07.06.2019