Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Čína a EU: Od strategického partnera k systémovému soupeři

Allison Carpenter (přeložila Kristina Hubáčková), psáno pro Euroskop, 18.7.2019
EU China 1

Je Evropská unie dostatečně jednotná na to, aby dokázala čelit tlakům ze strany Číny na hospodářské i společenské úrovni? Jak velký vliv skutečně Čína v regionu má? Jak by měla evropská diplomacie postupovat, aby v budoucnosti posílila svoji pozici? Těmto a dalším otázkám se věnoval úvodní panel červnové konference „Čína a Evropská unie: Přeměna ze strategického partnera na systémového rivala" nazvaný „Východní přísliby: Rozděluje Čína Evropu?"

Konference pořádaná v Evropském domě byla zahájena nedávno vysloveným citátem vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Fredericy Mogherini z jejího prohlášení vzpomínajícího na protesty na náměstí Nebeského klidu 4. června 1989:

„Zapojení Číny do lidských práv je a zůstane základním pilířem komplexního strategického partnerství EU-Čína.“

Toto zaměření na prosazování evropských hodnot a principů se od počátku stalo základem návrhů politik, představených v průběhu dne. Nakonec se účastníci diskuze shodli na tom, že udržování jednotného postoje Evropské unie vůči Čínské lidové republice má zásadní význam. Následné neshody mezi panelisty spočívaly ve sporech o to, jaký způsob prosazování této politiky je nejúčinnější. Konference tak zahájila proces hledání pragmatických dlouhodobých řešení, jak v budoucnu s Čínou jednat.

Posun perspektivy: Historická a současná diplomacie vůči Číně


Za účelem zjištění nedostatků současné politiky EU vůči ČLR začal první panel kritickým hodnocením historických interakcí mezi Západem a Čínou. Výhody tohoto vpádu do historické politiky byly dvojí: zaprvé umožnil dnešním výzkumníkům přesněji rozeznat dlouhodobé cíle Komunistické strany Číny, za druhé poukázal na dřívější mylné představy politiků o ČLR, aby se jim budoucí evropská politika mohla vyhnout.

Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky, která se zaměřila na vedoucí západní vnímání Číny v minulosti, vyzvedla tuto otázku do popředí. „Po roce 1979 Západ z velké části předpokládal, že se Čína bude snažit modernizovat a získat podíl v západním světovém pořádku.“ Západ ovšem zapomněl na jednoznačný „národní zájem Číny - dominantní hegemonii“.

EU China 3
Účastníci úvodního panelu - zleva Václav Kopecký, Ivana Karásková, Tamas Matura a Lucrezia Poggetti. Zdroj: Asociace pro mezinárodní otázky

Podle Karáskové se „Čína se ráda začlenila do prospěšných institucí, jako je Světová obchodní organizace“, ale ve skutečnosti to bylo „jen schodiště [pro Číňany], aby nakonec vystoupili a zůstali na vrcholu, aby nezůstali podřízení v současném systému.“ Stručně řečeno, ČLR usiluje o „zásadní změnu světového pořádku“ a vždy se ho snažila „zásadně změnit“. Bohužel, tyto ambice doposud Západ z velké části nekontroloval, zatímco Čína zahraničním zemím věnovala pozornost, zejména v oblasti 16 + 1 (nyní 17 + 1).

Postupem času Číňané „pochopili regiony střední a východní Evropy mnohem lépe, než se v současné době předpokládá“. Konkrétně ČLR identifikovala častou představu, že „zatímco EU se v letech 2003–2004 rozšířila, neintegrovala se“. Protože nové členské státy nebyly řádně integrovány, hledaly další zdroje hospodářské a politické spolupráce - i ČLR.

Ivana Karásková uvedla, že Číňané jednoduše „využívají neřešené, již existující rozdělení“. To spolu s „vzestupem populismu, neliberálních demokracií, euroskepticismem a ruskou agresí“ sloužilo pouze k prohloubení vazeb některých zemí s ČLR.

Rozděl a panuj: Oslabuje Čína strategicky EU?


Podle Tamase Matury z Korvínovy univerzity v Budapešti lze současný vztah mezi EU a Čínou nejlépe vysvětlen za pomoci astronomické metafory:

„Když se dvě velká nebeská tělesa dostanou do těsné blízkosti, působí mezi nimi znatelně gravitační síla. Menší ze dvou těles se během času zahřívá a rozděluje na menší tělesa a začíná se otáčet na oběžné dráze kolem většího tělesa. Stejně tak, s tím, jak roste hospodářská interakce mezi EU a Čínou, roste i tření, které nevyhnutelně vychází z interakce těchto dvou velmocí.“

Je však důležité poznamenat, že „ČLR toto nedělá záměrně. Naopak, Číňané podle Matury uznávají EU jako cenného obchodního partnera. “Zájem ČLR spočívá v tom, aby byla určovatelem podmínek obchodu mezi oběma subjekty. I když chování Číny přirozeně posiluje rozdělenost v rámci EU, neznamená to, že záměry ČLR jsou podobné záměrům Ruska. Čína jednoduše „těží ze situace, která je jí hraje do karet“.

Když Číňané objevili již existující rozdíly v rámci EU, „začali se snažit proniknout a ovlivnit Evropu na všech úrovních společnosti.“ Podle Matury Čína tím, že zastává „společensky strategická postavení“, aniž by si to někdo uvědomoval, může ovlivnit EU zevnitř - doslova změnit Evropu způsobem, který slouží čínským zájmům. Po celá desetiletí se Západ snažil ovlivnit Čínu; teď se děje pravý opak.

EU China 1
Konference se uskutečnila v prostorách Evropského domu v Praze. Zdroj: Asociace pro mezinárodní otázky

S tvrzením, že ČLR využívá stávající rozdělení v rámci EU souhlasila Lucrezia Poggetti z Mercatorova institutu pro čínská studia, která poukázala na to, že ekonomické výhody, které ČLR získala v posledních letech od EU, jsou výsledkem „nepořádku v Evropě“. Lucrezia Poggetti zdůraznila, že Čínským zájmem je „klidná a relativně slabá Evropa“. Tento zájem podle ní formuje čínskou politickou agendu, přičemž někteří evropští politici Číně sami napomáhají, sváděni přitažlivostí čínských trhů.

Navzdory těmto problematickým záměrům se Lucrezia Poggetti domnívá, že je ještě čas, aby EU zvrátila pokrok, kterého Čína dosáhla ve „slabších ekonomikách“ na evropském trhu. Zatímco dnes je ČLR schopna používat metodu cukru a biče, aby získala příznivé hospodářské podmínky, stále platí, že „střední a východní státy, s nimiž je ČLR nejvíc integrovaná, stále vykonávají převážnou většinu svého podnikání v rámci EU.“

Skutečnou hrozbou pro jednotu EU jsou navíc případy, kdy „jednotlivé země začaly svůj vztah s Čínou zneužívat při vyjednávání s Bruselem“ a v rámci svých hranic prosazovaly nacionalistickou agendu. To, jak by evropská reakce na tuto problematiku mohla vypadat, však dosud není jasné.

Budoucí kroky: Sjednocení budoucí evropské politiky vůči Číně


Co může EU udělat v boji proti této situaci? Tamas Matura zdůraznil, že předtím, než cokoliv jiného, „EU musí dělat domácí úkoly.“ Právě teď „přeceňujeme jak sílu EU, tak diplomatické schopnosti ČLR.“ Pochopení našich silných a slabých stránek a toho, jak můžeme nejlépe zápasit s dlouhodobou čínskou strategií pro vztahy s EU, je nejlepším dalším krokem, který může Evropa podniknout, aby v budoucnu zabránila pro ni nevýhodnému vztahu s Čínou.

Ivana Karásková se s Tamasem Maturou shodla na tom, že tento proces musí začít „střízlivou analýzou toho, které současné politiky fungují a které ne.“ EU jako celek podle ní musí nejprve začít řešit rozpor, který od jejich přistoupení existoval mezi novými členskými státy a starými zeměmi EU.

Podle Lucrezie Poggetti není náhoda, že konkrétní kroky, které EU začala provádět, jsou zaměřeny dovnitř jí samotné. Podporou silných institucí a vytvořením trvalejších a nedělitelných vazeb v rámci EU mohou členské státy odrazit zahraniční zásahy do vztahů mezi jednotlivými členy EU. Stručně řečeno, EU musí posílit a sjednotit své vlastní politiky dříve, než může doufat, že bude reálně schopna bojovat proti zásahům ze strany Číny.

Úplná verze reportáže v angličtině je k dispozici zde, stručné shrnutí zde. / Full version of the report in English can be downloaded here, shorter summary here.

Autor: Allison Carpenter (do češtiny přeložila Kristina Hubáčková), psáno pro Euroskop

Další články v rubrice

Jak správně chápat Rusko? Reportáž z přednášky M. Galeottiho

Allison Carpenter, psáno pro Euroskop (do češtiny přeložil Petr Pospíšil), 5.8.2019

Kam má směřovat demokracie v postpolitickém věku?

Allison Carpenter, psáno pro Euroskop (do češtiny přeložila Kristina Hubáčková), 2.8.2019

Česko převzalo od Slovenska vedení Visegrádské skupiny

Ludmila Johnová, psáno pro Euroskop, 30.07.2019

Deset let Východního partnerství: Jak si dnes stojí a kam směřuje?

Kristina Hubáčková, psáno pro Euroskop, 18.6.2019