Petr Pospíšil, Euroskop, 12.11.2019
REPORTÁŽ – Heslo „Zpátky do Evropy“, ve smyslu přiblížení k Západu a integrace do evropských a transatlantických struktur, rezonovalo v 90. letech v České republice velmi silně. Právě na západě – nikoli Evropy, ale České republiky – se konala i další ze série debat s občany o přínosech českého členství v Unii.
Cheb představoval pro konání debaty na toto téma symbolické místo. Město se nachází na pomezí historického území Čech a Německa a snoubí se v něm různé kulturní vlivy. Ač byl Cheb v různých érách střídavě městem českým a německým, vždy zůstával především městem evropským. To platí i dnes, kdy je Cheb centrem euroregionu Egrensis, rozvíjejícího česko-německou přeshraniční spolupráci a pojmenovaného podle německého označení města Cheb – Eger.
Právě Společný prezident Euregia Egrensis Patrik Pizinger byl jedním z řečníků během debaty s občany. Akademickou sféru mezi panelisty zastupoval Miloš Nový, emeritní děkan Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni, jejíž detašované pracoviště v Chebu bylo dějištěm diskuze. Nejvyšší politickou úroveň mezi řečníky reprezentovala Martina Dlabajová, poslankyně Evropského parlamentu. Debatu moderoval Stanislav Kříž, ředitel Krajské hospodářské komory Karlovarského kraje.
Dlabajová: Debaty s občany v regionech jsou potřeba
Pořádání regionálních debat s občany hned v úvodu europoslankyně Dlabajová ocenila. Tato témata je podle ní nutné probírat z různých úrovní a kontinuálně – nikoli jen v rámci předvolebních kampaní. Sama se v nedávné minulosti zúčastnila akce organizované spolupořadatelskou institucí (Krajskou hospodářskou komorou Karlovarského kraje) a to jí pomohlo lépe poznat vztah místních podnikatelů k sousednímu Německu.
V čem europoslankyně spatřuje přínosy členství Česka v Evropské unii? Ekonomické aspekty jsou velmi hmatatelné a Martina Dlabajová jich vyjmenovala celou řadu: nízká nezaměstnanost, rozvoj podnikání, zahraniční obchod, přístup k trhu o objemu 500 milionů spotřebitelů, čtyři svobody vnitřního trhu EU (volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu) či regionální rozvoj, projevující se zkvalitňováním infrastruktury, zdravotní péče nebo bezpečnosti potravin.
Ekonomické přínosy členství jsou rozsáhlé a hmatatelné
Navzdory těmto nepopiratelným úspěchům Dlabajová varovala před přehnanou glorifikací ekonomických úspěchů, usnout na vavřínech by podle české europoslankyně nebylo na místě: „Na vnitřním trhu stále zůstává řada neviditelných překážek, například kontroverzní problematika přídavků na děti či vysílání pracovníků.“
O tom, že ekonomické přínosy jsou nesporné, však Dlabajová nikoho nenechala na pochybách. Skutečnosti, že Česko z Evropské unie získalo o 741 miliard korun více, než kolik do „Bruselu“ odvedlo, a že tuzemská ekonomika nyní dotahuje Itálii, jsou toho dostatečně přesvědčivým důkazem.
Nový: Mír je to největší, za co EU vděčíme
Stran ekonomických záležitostí však Martina Dlabajová hlavní přínos členství v Unii vidí jinde. Je jím mír a stabilita – věci, které má mnoho zvláště mladších generací po 70 letech míru tendenci považovat za samozřejmé.
„Mír je to největší, za co evropské integraci vděčíme,“ podepsal prohlášení Martiny Dlabajové další z panelistů, Miloš Nový. Ač sám emeritním děkanem zdejší ekonomické fakulty, zdůraznil velmi zřetelně, že černá čísla v účetních závěrkách rozhodně nemohou převážit dlouhodobý, byť někdy opomíjený přínos v podobě ušetřených lidských životů: „Evropské války přinesly statisíce, miliony padlých. Evropská integrace byla reakcí na předchozí válečná utrpení.“
Pizinger: Téma je ovlivněno informační válkou
Další z trojice řečníků, Patrik Pizinger, však s výrokem, že všechny války v Evropě pominuly, tak úplně nesouhlasil. Ačkoliv války, které měl na mysli, nepřináší oběti na životech: „Téma evropské integrace, o kterém diskutujeme, je ovlivněno probíhající ´trollí´, informační válkou.“
Ani sebevětší informační šum však není s to zastřít hmatatelné výsledky evropské spolupráce, které Pizinger popsal. Kromě funkce Společného prezidenta euroregionu Egrensis totiž rovněž působí jako starosta města Chodov. Přiznal, že díky prostředkům z unijních fondů se v Chodově podařilo opravit školy a zrenovovat sportoviště. Bez evropských peněz by vše bylo mnohem náročnější. „Komunální politika si díky tomu může nastavit priority flexibilněji,“ připojil svoji osobní zkušenost. Pozitivní přidanou hodnotu podle něj mají i akce, na nichž se potkávají přeshraničně působící komunální politici či podnikatelé a mohou mezi sebou sdílet osvědčené postupy a know-how.
EU není dokonalá – pojďme ji společně zlepšit
„15 let České republiky v EU lze považovat za přínos, byť EU – tak jako žádné jiné společenství – není dokonalá,“ zakončil své úvodní vystoupení Pizinger. Podle starosty města Chodov bychom se společně, svojí vlastní iniciativou měli snažit Unii zlepšit. Otázka by podle něj mohla být položena i obráceně – co přinesla Česká republika Evropské unii.
Martina Dlabajová se na otázku svého předřečníka pokusila nalézt odpověď. Čechy podle ní v Evropě předchází pověst velice pragmatických vyjednavačů, s nimiž lze dobře spolupracovat. Pizinger její názor sdílel: „Nejsme černí pasažéři, avšak navzdory menší velikosti si troufáme s něčím nesouhlasit.“ Do budoucna bychom podle političky měli identifikovat oblasti, v nichž vynikáme a můžeme Evropě nabídnout přidanou hodnotu – a tyto své schopnosti zúročit na unijní úrovni.
Nezájem o EU? Hoď kamenem, kdo jsi bez viny
Další dotaz směřoval k nízkému zájmu o evropskou politiku a k nedostatečnému veřejnému povědomí o přínosech členství. Podle europoslankyně ulpívá určitý díl viny na všech dotčených stranách. Veřejnost zkrátka neprojevuje dostatečný zájem o politiku obecně a evropskou politiku zvlášť. Na vině jsou i politici, z nichž mnozí prezentují unijní politické procesy zkresleným a zavádějícím způsobem, úspěchy připisují ke svým zásluhám a neúspěchy svádí na „Brusel“. V neposlední řadě Dlabajová kriticky hodnotila i senzacechtivá média. Na závěr však dodala, že nedostatečná informovanost o EU je problém nejen ČR, nýbrž celé Evropy.
Miloš Nový souhlasil. Problém je podle něj nejen na straně médií, která mediální obsah vytvářejí, ale především rovněž na straně osob, které je přijímají. Úroveň mediální gramotnosti je podle něj v současnosti velice znepokojivá, zejména proto, že s nástupem sociálních sítí a urychlením šíření informací tíhnou lidé k zaměňování názorů za zpravodajství.
Mediální prostředí prošlo kvalitativní proměnou
Před vstupem do Unie, v době před 15 a více lety, bylo mediální a informační prostředí zcela odlišné – oficiální média (jako je televize a tisk) měla takřka monopol na šíření informací. Jelikož činnost tohoto typu médií kontrolují (s důrazem na pravdivost a kvalitu informací) příslušné rady, byla zde určitá garance informační kvality, která je dnes u nových typů médií (sociální sítě aj.) zpochybnitelná.
Otázka účastnice debaty z řad mladších generací přenesla téma k volnému pohybu osob po Evropské unii za účely studia či práce. Nový jakožto představitel akademické sféry přiznal, že mladým lidem možnost studia v zahraničí závidí. Europoslankyně Dlabajová uvedla, že se podařilo rozšířit program Erasmus – nejen navýšením finančních prostředků, ale i zahrnutím studentů středních škol a středních odborných učilišť mezi vzdělávací instituce, jejichž žáci by mohli možnosti studijního pobytu v jiné členské zemi využít.
Migrace pracovníků mezi členskými zeměmi představuje o poznání kontroverznější téma. Většina migrujících pracovníků směřuje z východní části Unie na západ a v souvislosti s brexitem opět ožil pomyslný „strašák“ v podobě nechvalně proslulé kampaně s polským instalatérem, kdy euroskeptické hlasy v Británii poukazovali na „migranty ze středo- a východoevropských unijních zemí, kteří by mohli ´sebrat Britům práci´“.
Rozdělení EU na Západ a Východ? Slábne, ale zcela pryč není
Čechů se sice tato kritika až tak nedotýká, neboť ve srovnání se svými severními sousedy nejsme příliš stěhovavý národ, nicméně společně s dalšími kauzami (např. diskutovaná směrnice o vysílaných pracovnících) je dokladem toho, že rozdělení Evropy na „staré členské státy“ a „nové členské státy“ do jisté míry stále ještě přetrvává.
Příčinu je samozřejmě primárně nutné hledat v rozdílné ekonomické síle různých členských zemí – 15 let je zkrátka příliš krátká doba na to, aby se manko podařilo zcela vymazat. Výrazného pokroku se ovšem dosáhnout podařilo – a Martina Dlabajová připomněla, že dnes jsou české reálné mzdy mnohem blíže těm německým než na přelomu milénia. Konvergence sice podle europoslankyně možná nepostupovala takovým tempem, jak si mnozí přáli, avšak do budoucna lze věřit, že země střední a východní Evropy se budou nadále rozvíjet a přirozeně posouvat kupředu.
Budoucnost ČR v EU? Musíme mít vizi a jít příkladem
A co je podle řečníků potřeba do budoucna učinit pro to, aby byla budoucnost České republiky v Evropské unii co možná nejpozitivnější? Podle Patrika Pizingera říkat lidem pravdu a nehledat stále viníka v Bruselu, podle Martiny Dlabajové jít osobním příkladem, mít vizi i koncepční myšlení a podle Miloše Holého spočívá recept ve vzdělávání.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
