Jak bude vypadat digitalizace v Evropě za pět let?


Petr Pospíšil, Euroskop, 2.6.2020

REPORTÁŽ – Probíhající krize způsobená pandemií koronaviru v zemích po celém světě připomněla význam, který pro naši společnost má rozvoj digitálních technologií. Digitální oblast s sebou přináší příležitosti i výzvy, jejichž řešení bude narůstat ruku v ruce s přesunem stále více aktivit do online prostředí. V online prostředí se udála i debata, uspořádaná ve čtvrtek 28. května Institutem pro evropskou politiku EUROPEUM.

V roli panelistů se debaty zúčastnili europoslanec Marcel Kolaja, zakladatel a výkonný ředitel společnosti Liftago Ondřej Krátký a vedoucí Oddělení Evropské digitální agendy Úřadu vlády ČR Jan Míča. Debatu moderoval Vít Havelka z Institutu EUROPEUM.

Na úvod diskutující kriticky hodnotili současný stav ohledně digitalizace v Evropě a Česku. Podle Ondřeje Krátkého existuje výrazný rozdíl mezi vnímanou realitou a skutečnou realitou vzhledem k reálným problémům v digitálním protředím. Do budoucna je podle něj potřeba zapracovat na zlepšení transparentnosti dat a na lepší prioritizaci problémů.

Technologie mohou pomoci životnímu prostředí i zdravotnictví

Marcel Kolaja současnou situaci charakterizoval tak, že se momentálně nacházíme na rozcestí – technologický vývoj na poli digitálních technologií může vést k pozitivním i negativním jevům a záleží na konkrétních krocích a iniciativách politiků, co převáží. „Vývoj může směřovat buď ke šmírování, nebo budou technologie využity k modernizaci a transformaci ekonomiky například ve prospěch životního prostředí,“ uvedl.

Nové možnosti nám rozvoj technologií může otevřít i v mnoha jiných oblastech, například ve zdravotnictví, kde může umělá inteligence pomoci při hledání nových léčiv. Jako konkrétní příklad potenciálního pozitivního přínosu digitálních technologií zdravotnictví Kolaja jmenoval projekt CoroVent, zahrnující zveřejnění výrobního postupu plicního ventilátoru vyvinutého českým týmem v rámci hackathonu uspořádaného Evropskou unií za účelem shromáždění inovativních řešení koronavirové krize. Krátký jako jiný příklad úspěšné iniciativy české provenience zmínil projekt „Česko. Digital“, jehož cílem je například zkvalitnit transparentnost hospodaření obcí.

V oblasti kybernetické bezpečnosti je ČR evropská špička

Další otázka moderátora směřovala k silným a slabším stránkám Česka v digitální oblasti. Jan Míča vyzdvihl kompetence tuzemských expertů na poli kybernetické bezpečnosti: „V kybernetické bezpečnosti jsme evropská špička.“ Doplnil, že Národní úřad kybernetické a informační bezpečnosti (NÚKIB) pořádá školení i pro své partnery z řad mezinárodních organizací v čele s EU a NATO. Rezervy Míča naopak spatřuje v oblasti tzv. „e-governmentu“, tedy elektronických a digitálních služeb poskytovaných veřejnou správou občanům.

Co dohánět má podle Kolaji i Evropa jako celek, neboť v zemích Evropské unie se do umělé inteligence investuje relativně méně prostředků než ve Spojených státech nebo v Číně. Zároveň však konstatoval, že v souvislosti s umělou inteligencí je třeba se mít na pozoru a zaručit, že technologie fungující na bázi umělé inteligence budou při svém provozu respektovat základní evropské hodnoty a občanská práva (například při automatizované moderaci online diskuzí nebude docházet k cenzuře apod.).

Kvalitní a efektivní regulaci musí předcházet konzultace s firmami

Regulace digitálního prostředí představovala ústřední motiv celé debaty. Regulátoři podle Kolaji musí důsledně rozlišovat mezi úpravou vývoje aplikací a jejich následného užívání. Krátký zdůraznil, že aby byla regulace efektivní, musí jí předcházet vnímání podnětů od firem a transparentnost vůči nim. V českém případě se Úřad vlády podle Míči snaží s představiteli soukromé sféry v potřebné míře komunikovat.

V celoevropském srovnání se dle jeho slov Česká republika řadí k liberálnějším státům (jako Estonsko, Finsko či Švédsko), s nimiž sdílí přesvědčení, že přílišná regulace může snížit inovační potenciál firem, a tím i celkovou ekonomickou konkurenceschopnost.

S mnoha problémy, na něž narážíme, se již setkali na Západu

Ohledně otázky, jak stav digitalizace v ČR vylepšit, Krátký navrhuje lépe se poučit ze zkušeností ostatních zemí, neboť často naráží na problém, že se v zemích střední Evropy opakují problémy, s nimiž se již dříve museli vypořádat naši západoevropští partneři. Zároveň je podle něj nezbytné si uvědomit, že samotný nápad je pouze první fází procesu celé realizace a je nutné iniciativy a projekty zdárně dotahovat do konce.

Velkou pozornost panelisté věnovali rovněž Evropské digitální strategii. Ta se člení na tři pilíře, které detailně představil Marcel Kolaja. První pilíř, nazvaný „Technologie, která pracuje pro lidi,“ obsahuje mimo jiné soubor opatření o sítích 5G, dále hovoří o významu digitálních dovedností a o nutnosti podpory interoperabilních technologických řešení. To Kolaja vítá, v dokumentu však postrádá větší důraz kladený na otevřené technologie.

Druhý pilíř, nesoucí označení „Spravedlivá a konkurenceschopná digitální ekonomika,“ se zabývá problematikou zdanění digitálních služeb a ochraně hospodářské soutěže v digitální oblasti. A konečně poslední třetí pilíř, pojmenovaný „Otevřená, demokratická a udržitelná společnost,“ vyzdvihuje význam koordinovaného postupu proti nelegálnímu obsahu v online prostředí.

Digitálně kompetentní společnost je předpokladem funkční ekonomiky

Míča doplnil, že Evropská digitální strategie, zveřejněná Evropskou komisí v únoru letošního roku, byla součástí většího balíčku dokumentů, jehož další součásti představovaly Bílá kniha o regulaci umělé inteligence a Evropská datová strategie. Česká vláda podle Míči Evropskou digitální strategii vítá a vnímá pozitivně i proto, že pro ni digitální oblast představuje jednu z priorit.

Osobně oceňuje i významný rétorický posun – zatímco dřívější unijní dokumenty operovaly s digitální agendou vždy v ekonomickém kontextu (jako součást jednotného digitálního trhu), nyní se více skloňuje pojem digitální společnost. To je dle Míči na místě, neboť pro fungující digitální ekonomiku je nezbytné disponovat na pracovním trhu lidmi, kteří sami digitální oblasti rozumí.

Zároveň však Míča poukázal na to, že u řady cílů a pojmů uváděných Evropskou digitální strategií ještě není zcela zřejmý jejich přesný obsah ani způsob, jaký Komise zvolí k jejich naplnění. Například technologická suverenita ve smyslu protekcionistických tendencí by pro diskutující byla nežádoucí, ve smyslu posilování kapacit a schopností evropských subjektů na poli digitální ekonomiky jde naopak o vítaný počin.

Problematika digitální oblasti se může týkat i českého předsednictví

Míča nevyloučil, že po určité době dojde k revizi dokumentu ze strany Evropské komise. Stejně tak je podle něj patrně možné, že řada z témat uváděných Evropskou digitální strategií se promítne i do agendy českého předsednictví v Radě EU.

Otázka, jak optimalizovat legislativu upravující digitální oblast, průřezově pronikala celou debatou. Regulace jako taková podle Kolaji není špatná ani dobrá, záleží na konkrétní podobě konkrétní normy. Většina firem podle něj po jasné regulaci samá volá. Pro firmy, které operují na jednotném trhu, je podle něj výhodnější jednotný regulativní rámec stanovený na unijní úrovni, s čímž souhlasil i Míča.

Absence spravedlivého digitálního zdanění znevýhodňuje SMEs

Kolaja zároveň poznamenal, že legislativní rámec upravující digitální oblast už je do značné míry vytvořený, což dokládá například nařízení GDPR či směrnice o elektronickém obchodu, která byla přijata již v roce 2000. Cílem současného legislativního působení by tak mělo být stávající normy aktualizovat a rozšířit regulační rámec o novou úpravu reagující na nové jevy v digitálním prostoru.

Jedním z nejčastěji rezonujících témat ohledně regulace v digitální oblasti je bezpochyby digitální daň. Podle Kolaji jde o jediný způsob, jak firmy přimět k tomu, aby odváděly daně spravedlivým způsobem v místě, kde reálně vzniká zisk. V opačném případě podle něj jde o pokřivení trhu a znevýhodnění malých a středních podniků (small and medium-sized enterprises, zkráceně „SMEs“).

Všichni panelisté se shodli v tom, že základem jakékoli nové regulace musí být expertní diskuze a konzultace mezi zákonodárci a odborníky i ze soukromého sektoru.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek