Borrell: Soft power nestačí, Evropa se musí naučit jazyk síly


Petr Pospíšil, Euroskop, 28.7.2020

Jak by měla Evropská unie vystupovat v mezinárodních vztazích? Jakou pozici by měla zaujmout vůči nestabilním regionům ve svém sousedství i vůči současným znesvářeným globálním mocnostem, Spojeným státům a Číně? A jaký vliv na geopolitickou situaci bude mít dynamický vývoj moderních technologií? Na tyto palčivé otázky v online debatě organizované italským institutem ISPI odpovídal Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell.

Podle zkušeného španělského politika mnoho lidí chápe sílu výhradně jako vojenskou sílu. To však nepovažuje za správné. Myšlenka sjednocené Evropy podle něj vznikla právě v reakci na použití síly v úzkém pojetí: „Viděli jsme tolik ´síly´, že jsme kvůli tomu chtěli ukončit éru mezinárodních vztahů založených na síle a nahradit ji principy vlády práva, spolupráce a diplomacie,“ uvedl Borrell, podle něhož tak Evropa zaujala roli jakéhosi „dobrého samaritána“. To však dnes již nestačí, neboť současný svět je od toho dřívějšího diametrálně odlišný.

Soft power dnes nestačí, Evropa musí být asertivnější

„Síla dnes musí sestávat z celé řady dílčích sil,“ prohlásil Borrell, který do arzenálu potřebných schopností kromě konvenční vojenské síly řadí rovněž technologické či obchodní schopnosti, tedy aspekty tradičně označované pojmem „soft power“ (měkká síla). Ta bývá tradičně pokládána za evropskou doménu.

Potíž Starého kontinentu ovšem podle Španěla spočívá v tom, že Evropa není dostatečně asertivní. „Stále prosazuje dobrou vůli, spolupráci, pomoc. To vše ovšem funguje do určité meze,“ nastavil evropskému přístupu kritické zrcadlo Borrell. Evropa se podle něj jednak musí naučit používat i jiné, vyžádá-li si to situace důraznější přístupy, jednak musí asertivnějším způsobem využívat ty nástroje, které má k dispozici již nyní.

Evropská diplomacie musí pomoci odblokovat exporty z Libye

Následně se Vysoký představitel postupně vyjádřil k vybraným zemím relevantním pro zahraniční a bezpečnostní politiku Unie. Ohledně Libye politoval nad skutečností, že ačkoli se několik mocností zavázalo ke konkrétním krokům v rámci tzv. berlínského procesu, mnohé z těchto závazků nebyly naplněny. Podle Borrella je nutné intenzivnější evropské diplomatické angažmá v Libyi, zemi svírané přetrvávajícími ozbrojenými konflikty.

Lídr současné evropské diplomacie nastínil i konkrétní řešení. Libye disponuje nezanedbatelnými zásobami nerostných surovin, zejména ropy. Doplácí však na to, že ropná ložiska jsou ovládána různorodými kmenovými entitami působícími na území Libye, zatímco jiné entity brání svým protivníkům v efektivním exportu ropy. Evropská diplomacie by podle Vysokého představitele měla usilovat o dosažení dohody mezi těmito proti sobě stojícími skupinami tak, aby bylo možné libyjské nerostné bohatsví spravedlivým způsobem jednak získávat, jednak dělit zisk vzešlý z jeho vývozu. „Pokud nejsme schopní dosáhnout dohody za účelem odblokování exportu z Libye, pak kdo jiný?!“ vyzval Borrell.

Syrský účet je zničující, jak dlouho bude třeba pomoc EU?

Uspokojivější rozhodně není ani situace v jiné středomořské zemi v unijním sousedství – v Sýrii. „Syrský účet – ve smyslu počtu zabitých či nuceně přesídlených lidí – je zničující,“ stručně shrnul Borrell. Ve snaze ulehčit zemi zmítané ozbrojeným konfliktem španělský diplomat připomněl, že Evropa během posledních devíti let poskytla Sýrii 20 miliard euro za účelem pomoci přibližně šesti a půl milionům Syřanů dotčených válkou. Toto činí Evropskou unii jednoznačně nejvýznamnějším donorem pomoci do Sýrie.

Josep Borrell
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell. Zdroj: European Commission Audiovisual Service

„Ale jak dlouho ještě bude tato pomoc nutná?“ položil Borrell řečnickou otázku. Odpověď na ni sice v současnosti nikdo nezná, co je však podle lídra unijní diplomacie zřejmé, je to, že udržovat přesídlené Syřany v pozici „věčných uprchlíků“ nepředstavuje dlouhodobě udržitelné řešení. Zároveň však nelze nevidět, že v současnosti zkrátka v Sýrii nejsou dány takové podmínky, které by vysídleným Syřanům umožnily návrat do jejich původních domovů. Demonstrativní výčet aspektů, v nichž Damašek viditelně zaostává, podle Borrella zahrnuje dobré vládnutí, reprezentativnost volených představitelů i odpovědnost veřejné moci.

V Sýrii je nutné obnovit fyzickou infrastrukturu i sociální fabriku

Obnovit všechny tyto demokratické atributy nebude proces ani snadný, ani rychlý. „Přestavba Sýrie není pouze otázkou obnovy fyzické infrastruktury, obnovena musí být i celá ´sociální fabrika´, a to tak, aby byly vytvořeny podmínky, jež zabrání opětovnému propuknutí násilí,“ rozvedl komplexnost a náročnost syrské problematiky Borrell.

Občanská válka v Sýrii se velice výrazně podepsala i v zemích v jejím bezprostředním sousedství, které se staly útočištěm pro velký počet syrských uprchlíků. Nemalou zátěž toto představuje zejména pro Libanon a Jordánsko, relativně menší státy, jež nemají kapacitu na to tak enormní počty uprchlíků přijmout. „O to více je potřeba ocenit kapacitu těchto společností na to syrské uprchlíky přijímat,“ vyzdvihnul Borrell.

Ekonomický pád Libanonu by znamenal další vlnu nestability

Právě Libanon sám se v současné době rovněž nachází v problematické situaci, a to zejména z ekonomického hlediska. „Nemůžeme dopustit, aby se Libanon rozpadl na kusy,“ expresivně vyjádřil Vysoký představitel, jak moc je potřeba negativním scénářům v Bejrútu předejít. Kdyby se totiž naplnily, znamenalo by to další vlnu nestability v unijním blízkém sousedství – a vypořádat se s ní by bylo mnohem náročnější a nákladnější než poskytnout Libanonu v současnosti finanční pomoc a politickou podporu.

Jak ovšem Borrell jedním dechem doplnil, v arzenálu Evropské unie nejsou „zázračné nástroje“, které by pomohly vyřešit libanonské vnitropolitické problémy – ty si musí vyřešit Libanonci samotní. Ze všeho nejdříve se musí Libanon dohodnout na programu ekonomické pomoci s Mezinárodním měnovým fondem, protože taková dohoda je nezbytnou podmínkou pro umožnění pomoci od unijní sedmadvacítky. Ta je se svojí případnou pomocí připravena a její připravenost dokládá i fakt, že během posledních osmi let alokovala do Libanonu 2,56 miliard euro na pomoc uprchlíkům v Libanonu, tamní populaci i za účelem vyrovnání se s negativními dopady letošní pandemie koronaviru.

Unie je proti anexi palestinských autonomních území

Pomyslný neuralgický bod Blízkého východu, problematický z dlouhodobého hlediska, představuje izraelsko-palestinský konflikt. Izraelské politické vedení v poslední době opakovaně naznačilo záměr anektovat palestinská autonomní území. To podle Borrella není řešení a Unie nasadí všechny diplomatické prostředky, aby izraelskou stranu odradila od tohoto kroku, jenž by podle španělského politika byl kontraproduktivní, jednalo by se o porušení mezinárodního práva, vyvolal by další destabilizaci regionu a podlomil základy poválečného uspořádání.

Josep Borrell
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell. Zdroj: European Commission Audiovisual Service

Pro Unii by se jednalo o nepřijatelný vývoj i z dalšího důvodu. Pokud by s anexí palestinských území Izraelem byť jen tiše souhlasila, šlo by o precedent a Unii by pak mohl být ze stran různých světových mocností předhazován argument ´Když jste souhlasili s anexí tam, proč ne i jinde?´

Jaderná dohoda s Íránem se musí obnovit, nemá alternativu

Další zemi, která je ohniskem geopolitické nestability a jablkem sváru globálních mocností, představuje Írán. V souvislosti s ním Josep Borrell vyjádřil lítost nad tím, že se Spojené státy rozhodly vypovědět dohodu o kontrole íránského jaderného programu, známou pod zkratkou JCPOA (Joint Comprehensive Plan of Action). Španělský politik formuloval celou řadu důvodů, proč je nutné dohodu obnovit a dodržovat.

K jaderné dohodě s Íránem podle jeho slov neexistuje žádná účinná alternativa a sjednat v krátkém čase dohodu novou se jeví jako iluzorní, uvážíme-li fakt, že dojednání JCPOA trvalo dvanáct let. Na sjednání dohody navíc měly nemalý vliv právě Spojené státy, a proto by nebylo šťastné usilovat o uzavření nové dohody bez americké účasti.

Dohoda JCPOA byla úspěchem evropské diplomacie i multilateralismu

A co je nejdůležitější, dohoda JCPOA přinesla nepopiratelné výsledky – patnáct zpráv Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) v řadě shledalo, že Írán své povinnosti vzhledem ke svému jadernému programu splnil. „Šlo o velký úspěch evropské diplomacie a efektivního multilateralismu,“ zdůraznil Borrell, který je přesvědčen, že žádná americká administrativa by nebyla schopna nabídnout mírovou alternativu k této dohodě, jež by stejně účinně kontrolovala íránský jaderný program.

Ostatní smluvní strany ovšem zároveň musí dostatečně plnit svoji část závazků tak, aby Írán motivovaly k plnění jeho. Borrell připomněl, že obsahem smlouvy nebylo jen to, že Teherán omezí jaderný program, ale rovněž i to, že omezení jaderného programu položí základ pro intenzivnější obchodní a investiční vztahy s Evropou.

Tunisko je jedinou zemí, kde Arabské jaro přineslo systémové změny

V rámci regionu označovaného zkratkou „MENA“ (z anglického „Middle East and Northern Africa“ – Blízký východ a severní Afrika) nejnadějnější vývoj ze zemí, o nichž v online debatě Borrell hovořil, skýtá jednoznačně Tunisko. U něj jako u jediné země protesty známé pod pojmem „Arabské jaro“ vyústily v systémové změny dlouhodobého rázu v duchu demokratické transformace. Obecně toto bohužel říci nelze. „Arabské jaro bylo viděno jako velký okamžik naděje v celém regionu. Bohužel však po jaru většinou přichází podzim a zima. Moment naděje tak postupně ve většině zemí vyprchal,“ anekdoticky charakterizoval blízkovýchodní vývoj Borrell.

Josep Borrell
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell. Zdroj: European Commission Audiovisual Service

Tunisko podle něj zůstalo jedinou zemí z celého regionu MENA, kde Arabské jaro nepřineslo pouze naději, ale i reálnou změnu. Unie samozřejmě demokratizaci Tuniska nejen vítá, ale i aktivně podporuje hmatatelnými činy. V průběhu poslední dekády poslala do Tunisu granty v celkovém objemu přibližně dvou miliard euro a dalších 800 milionů euro ve formě makroekonomické pomoci. To vše má napomoci zdárné implementaci demokratické ústavy z roku 2014, prosazování lidských práv, principů dobrého vládnutí, odpovědnosti veřejné správy, vytvoření kvalitně fungujících nezávislých ústavních orgánů a rozvoji tuniské občanské společnosti.

Současný lídr unijní diplomacie je totiž přesvědčen, že celkový rozvoj země je přímo úměrný rozvoji občanské společnosti. „Politická stabilita je nesmírně důležitá a jsou pro ni potřeba jednak politické instituce, jednak občanská společnost,“ konstatoval Borrell. Cíle unijní pomoci Tunisku, finanční i politické, dále zahrnují rovněž udržování makroekonomické stability severoafrické země, vytváření přívětivých podmínek pro byznys a investice a v neposlední řadě též posilování konkurenceschopnosti tuniských podniků a podporu zaměstnanosti místních obyvatel. „Tunisko je schopné úspěšně se postavit současným výzvám a Evropská unie je připravena ho podpořit,“ uzavřel optimistickým tónem Borrell.

Regionální integrace v Africe – utopie, nebo reálná vize?

Jeden z dotazů, na které unijní Vysoký představitel reagoval, se týkal nejen Tuniska, nýbrž celého afrického kontinentu. Africký kontinent v posledních dekádách demonstruje tendence směřující k postupné regionální integraci na nadnárodní bázi, v nichž mnozí vidí příležitost k určité nápodobě úspěšných evropských předobrazů regionálních integračních uskupení, jaké představují Evropská unie či Rada Evropy.

Jsou tyto vize realistické, nebo je spíše charakterizuje ustálené rčení „přání otcem myšlenky“? Geometricky narýsované přímé linie hranic mezi africkými zeměmi podle Borrella vykreslují, jak umělé bylo politické rozdělení mnohých afrických zemí, což je podle něj samo o sobě důvodem k regionální integraci. Ta by pomohla spojit lidský i ekonomický kapitál afrických zemí, které by z toho nepochybně profitovaly.

Proti stojí historický a geografický argument

Realizovatelnost dalekosáhlé regionální integrace v Africe ovšem brzdí celá řada neopominutelných faktů. Zaprvé je nutné evropskou zkušenost považovat za do značné míry unikátní a determinovanou nepřenositelnou historickou zkušeností evropských zemí. „Šlo o výsledek druhé světové války, o zkušenost kontinentu, který takřka spáchal sebevraždu, aby dospěl k rozhodnutí, že musí předejít opakování podobných věcí do budoucna,“ vysvětlil Borrell. Absence této historické zkušenosti ovšem není jediným důvodem, který činí regionální integraci v Africe komplikovanou.

„Afrika je příliš velká a lze si jen stěží představit, že by jedno africké integrační uskupení sahalo od středomořských břehů až po Mys Dobré naděje,“ glosoval geografický argument Borrell. Co si ovšem podle něj představit lze a co už je nyní v Africe realitou, to jsou dílčí integrační procesy na subkontinentální bázi. Evropa tyto integrační procesy vítá a podporuje a zároveň je partnerem zastřešující africké integrační organizace, Africké unie.

V Africe bude docházet ke střetu evropského a čínského narativu

Na africkém kontinentu podle Borrella zároveň v současné době dochází k souboji různých narativů, jakým způsobem a pod vlivem jakých mocností by se měl další vývoj Afriky ubírat. Tento střet různých světonázorů se podle lídra unijní diplomacie v nadcházejících letech v Africe rozvine více než v kterémkoli jiném místě na světě. Čína si v tomto geopolitickém střetu podle španělského diplomata vede velice dobře z důvodu své účinné veřejné diplomacie a zejména též proto, že pomoc Africe podmiňuje menším množstvím požadavků vázaných na dodržování ústavních či lidskoprávních standardů.

Josep Borrell
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell. Zdroj: European Commission Audiovisual Service

V tom je dle Borrella třeba spatřovat hlavní důvod silného čínského angažmá v Africe, neboť podmínky čínských investic a ekonomické pomoci se mohou africkým lídrům zdát jako méně zatěžující. Podle unijního Vysokého představitele je ovšem opak pravdou. „Čínské zapojení v Africe není zdarma,“ uvedl a doplnil: „Číňané z něj mají zisk v podobě nerostného bohatství afrických zemí.“

Bylo by však chybou pokládat toto za jedinou příčinu skutečnosti, že v současnosti Evropa za Čínou v pomyslném geopolitickém „souboji o Afriku“ mírně zaostává. Peking ve svém přístupu disponuje větší asertivitou a přímočarostí než Evropská unie a zároveň má jednu historicky danou výhodu – nenese si s sebou stigma koloniální minulosti, což má v Africe velký význam.

Technologie jsou vším a Číňané to vědí

Vzrůstající moc Číny byla posledním velkým tématem debaty s Josepem Borrellem, který je narůstajícím čínským ekonomickým vlivem v Evropě znepokojen. Hlavní třecí plochou bude nepochybně oblast technologií. „Současná ekonomika není o kupování triček. Dnes se ekonomika rovná technologie. Proto je záležitost budování síťové infrastruktury 5G především ekonomickou otázkou,“ uvedl Borrell, který vzápětí rozvedl, že 5G sítě jsou ještě komplexnější problematikou, týkající se jednak roviny bezpečnostní, jednak roviny technologické. (Více o problematice 5G sítí si můžete přečíst v analýze Euroskopu zde.)

Podle lídra unijní diplomacie jde o to nalézt v politickém rozhodování rovnováhu mezi zaprvé rizikem, jež případné budování 5G sítí čínskými společnostmi představuje pro národní bezpečnost evropských zemí, a zadruhé technologickými schopnostmi členských zemí, z nichž některé by mohly čelit obtížím, pokud by musely síťovou infrastrukturu nové generace vystavět zcela bez zapojení čínských společností a technologií. Evropané podle Borrella potřebují společný přístup, a i proto Evropská unie vydala návod, jak obě odvrácené strany téže mince sladit.

Podle Josepa Borrella není sporu o tom, že naše budoucnost bude záležet více než na čemkoli jiném na naší schopnosti být technologickými lídry. „Technologie jsou vším. Reálným základem moci byly vždy právě technologie. A Číňané toto vědí velmi dobře,“ uzavřel Borrell.

Záznam celé debaty je možné zhlédnout zde.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek