Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Evropská obrana podle Annegret Kramp-Karrenbauerové

Petr Pospíšil, Euroskop, 30.7.2020
EU soldiers helicopters

Jakým bezpečnostním hrozbám v současnosti Evropa čelí a jak by měly být koncipovány obranné iniciativy Evropské unie a jednotlivých unijních zemí? Jaké země v sousedství Unie představují bezpečnostní riziko pro Evropu? A jaké poučení pro bezpečnost Evropy plyne z krize Covid-19? Odpovědi na tyto otázky formulovala německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová v debatách pořádaných v červenci letošního roku polskou Nadací Kazimíra Pulaského a slovenským think-tankem Globsec.

Pro Kramp-Karenbauerovou představovala návštěva Polska první zahraniční cestu od vypuknutí pandemie koronaviru. Právě koronavirová krize akcelerovala některé z trendů, které v mezinárodních vztazích bylo možné pozorovat již delší dobu a mezi něž lze řadit krizi multilateralismu, snižování vlivu Západu či krizi transatlantických vztahů. V důsledku těchto faktorů se stal svět méně předvídatelným a političtí lídři byli rázem vystaveni pod větší tlak, aby se s novými změnami dokázali vyrovnat.

Mnoho nových výzev se díky koronavirové pandemii vyjevilo i v oblastech bezpečnosti a obrany, o nichž německá ministryně hovořila. Načasování pracovní cesty Kramp-Karrenbauerové v první polovině července bylo symbolické i z historického hlediska, neboť se uskutečnilo 75 let od konce druhé světové války a 30 let od německého znovusjednocení.

Hlavním cílem bezpečnosti je zachovat svobodu


Touha po svobodě byla podle německé ministryně tím, co umožnilo jednak vymanění Polska ze sovětské sféry vlivu, jednak emancipaci Německé demokratické republiky a připojení jejích regionů ke Spolkové republice Německo. A otázka ´Jak zachovat svobodu?´ dle Kramp-Karrenbauerové stojí i centru současných snah na evropské i národní úrovni v oblastech bezpečnosti a obrany.

Byť se to tak někomu na první pohled nemusí znát, svoboda evropských zemí, potažmo jejich občanů je stále ohrožena vnějšími i vnitřními hrozbami a je třeba ji chránit. Za tím účelem potřebujeme disponovat silou a odolností – i proto představuje právě odolnost („resilience") hlavní cíl německého předsednictví na poli bezpečnostní a obranné politiky. Zároveň je nutné si uvědomit, že Evropská unie není souborem atomizovaných zemí, nýbrž společenstvím vzájemně velice úzce propojených partnerů. „Německá bezpečnost závisí na polské bezpečnosti a naopak, je důležité, abychom drželi pospolu," zdůraznila Kramp-Karrenbauerová.

Evropa je především společenstvím hodnot


Evropu vnímá jako společenství hodnot – a o hodnotách se mezi partnery a přáteli musí komunikovat. A komunikovat o nich musí nejen mezi sebou, nýbrž i navenek: „Pokud je Evropská unie charakteristická společnými hodnotami (například lidská práva), pak musíme tyto hodnoty zastávat i na mezinárodním poli," uvedla Kramp-Karrenbauerová a pokračovala ve svém apelu: „Musíme pozdvihnout svůj hlas jako Evropa. To se nyní v dostatečné míře neděje, což Evropskou unii oslabuje."

Německá politička nepopírá, že mezi jednotlivými členskými zeměmi existují značné rozdíly a odlišné názory na mnohé klíčové otázky. Poučení z koronavirové krize je však neoddiskutovatelné: V krizích Evropa musí být odolnější. A za tím účelem musí být vytvořeny rozsahem adekvátní struktury na národní a zejména i evropské úrovni. Posílena a rozšířena musí být i připravenost a odolnost vůči hybridním hrozbám a především musí dojít k posunu vnímání hrozeb nad rámec tradičního, konvenčního pojetí tvrdé vojenské síly.

Cesta ke zvýšení odolnosti? Společný pohled i akce


Odolnost podle konzervativní političky představuje daleko širší otázku než jen záležitosti vojenského vybavení. Dle jejích slov jde o to, zda jsme v rámci Evropy schopni dospět ke společnému pohledu a společné akci. Za případnou neschopnost společně jednat a konat by podle Kramp-Karrenbauerové Evropa zaplatila vysokou cenu v podobě bezpečnostní zranitelnosti i politické diskreditace.

Annegret Kramp-Karrenbauer
Annegret Kramp-Karrenbauerová (vlevo). Zdroj: Casimir Pulaski Foundation


A co podle političky evropské země v oblasti bezpečnosti a politiky potřebují, aby dokázaly svoje občany i hodnoty ochránit? Je potřeba společná analýza hrozeb a společné pojetí strategie na poli obrany a bezpečnosti. Vylepšení obou těchto aspektů si německé předsednictví klade za svůj cíl a ohledně druhého jmenovaného dokonce usiluje o vytvoření tzv. „strategického kompasu" (Strategic Compass), dokumentu, který by formuloval společnou obrannou strategii členských zemí Evropské unie. Dále je pochopitelně nutné zapracovat na materiální stránce věci – jednak na akvizicích potřebného vojenského vybavení, jednak na adekvátním finančním zajištění.

Základním kamenem evropské bezpečnosti zůstává NATO


Navzdory vzrůstajícím ambicím Evropy v obraně ovšem podle německé ministryně stále bezvýhradně platí, že základní kámen evropské bezpečnosti představuje Severoatlantická aliance. Usilovat o rozvoj vlastních obranných kapacit do takového rozsahu, aby mohly NATO nahradit, by podle Kramp-Karrenbauerové bylo časově mimořádně náročné. Obranné iniciativy evropských zemí tak musí vést k posílení silnějšího a samostatnějšího evropského pilíře v rámci NATO, nikoli k vytváření duplicitních, paralelních struktur, a tím i k neefektivnímu vynakládání prostředků.

Nejvýraznějším příkladem zintenzivněného společného evropského úsilí v oblasti obrany je stálá strukturovaná spolupráce PESCO. Kramp-Karrenbauerová si klade za cíl během probíhajícího neměckého předsednictví v Radě EU stanovit pravidla, která by umožnila zapojení neunijních, třetích zemí do PESCO. Nalézt shodu nad podobou těchto pravidel by chtěla v průběhu nejbližších měsíců a jako inspirace by mohly posloužit kompromisní návrhy z dob finského předsednictví v Radě.

Hrozí snížení amerického vojenského angažmá v Evropě


Posilování vlastních evropských schopností v obraně je opodstatněné jednak z toho důvodu, že některé bezpečnostně nestabilní země v unijním sousedství jsou výrazně relevantnější pro unijní členské země než pro Spojené státy, jednak z toho důvodu, že současná americká administrativně opakovaně naznačila možné omezení svého vojenského angažmá mimo Severní Ameriku. Podle Kramp-Karrenbauerová Evropa musí realisticky počítat s variantou, že USA svůj pohled obrátí do oblasti Indického oceánu a jejich zapojení v Evropě se zredukuje.

Do veřejného prostoru již pronikly spekulace o možném stažení amerických vojenských jednotek z Německa. K tomu německá ministryně obrany uvedla, že Berlín si sice přeje, aby přítomnost amerických jednotek na německém území zůstala zachována ve stejném počtu, avšak jejich případné stažení by neměckou bezpečnost neohrozilo. Podle Kramp-Karrenbauerové je podstatnější, aby americké jednotky byly případně přemístěny v rámci Evropy a nikoli z Evropy zcela jinam. V tomto kontextu politička původem ze Sárska ocenila kolegiální postoj Varšavy, jež si s Washingtonem dojednala navýšení počtu amerických jednotek na svém území, avšak pod podmínkou, že ho nebude dosaženo stažením amerických vojáků z jiných evropských zemí.

Pozice i účel německého členství v NATO prošly vývojem


Pozice Německa uvnitř Severoatlantické aliance procházela mnoha etapami. Zejména začátky v polovině minulého století nebyly snadné. Kramp-Karrenbauerová připomněla výrok historicky prvního generálního tajemníka NATO Lionela Ismaye, který prohlásil, že cílem NATO bylo „držet Američany uvnitř, Rusy mimo a Němce dole". Situace se pro Berlín mírně zlepšila po přijetí do Severoatlantické aliance, přesto však po většinu dekád druhé poloviny minulého století Německo platilo spíše za ekonomickou mocnost než za mocnost vojenskou. Změna nastala po německé znovusjednocení a vrcholem byla ambice, že by do roku 2030 Němci poskytovali deset procent vojenských schopností Aliance.

Ilustračka - obrana


Z těchto ambicí se ovšem muselo slevit a Bundeswehr čelí i mnohým ústavím limitům – každé jeho nasazení musí být schváleno německým parlamentem a povaha zastupitelské demokracie samozřejmě vyžaduje, aby bylo použití armády na zahraničních misích i dostatečně komunikováno směrem k veřejnosti.

Očekávání od ČR? Strategická analýza, vliv na V4, účast v misích


A jaká očekávání v oblasti obrany má Berlín od Prahy a Bratislavy? Kramp-Karrenbauerová uvedla, že od Česka i Slovenska očekává aktivní zapojení do strategické analýzy „bezpečnostního kompasu", vyvíjení pozitivního vlivu v rámci zemí Visegrádské skupiny a účast na konkrétních, hmatatelných aspektech operativní spolupráce na aliančních i unijních misích.

Další z dotazů přenesl geografické těžiště diskuze na západní Balkán. Ač tento region kvůli přetrvávajícímu napětí představuje historickou výzvu, musíme podle německé ministryně západní Balkán postupně integrovat do evropských integračních struktur, protože má velký význam pro bezpečnost Evropy. Pokud bychom se totiž jako Evropa v oblasti západního Balkánu dostatečně neangažovali, mimo jiné bychom tím mohli vytvořit prostor pro angažmá jiných mocností zvenčí, čímž bychom bezprostředně ohrozili i vlastní bezpečnostní situaci.

Do analýzy rizik podle Kramp-Karrenbauerové musí být zahrnut i region Černého moře, v němž došlo ke změnám v důsledku ruské anexe Krymu v roce 2014. Klíčová strategická otázka ohledně tohoto regionu pro Unii i NATO zní, zda Rusko získá přístup ke Středozemnímu moři.

Turecko je složitým partnerem, přístup k Ankaře musí být uvážlivý


Zemí, jehož severní břehy Černé moře omývá, je Turecko. Na jedné straně členský stát Severoatlantické aliance a kandidátská země na vstup do EU, na druhé straně, jak sama Kramp-Karrenbauerová přiznala, „složitý partner". Vztahy Západu s Ankarou nepochybně poznamenalo nasazení turecké armády v severní části Sýrie. Na druhou stranu Turecko navzdory tomu zůstává strategicky relevantním partnerem, který plní svoji část aliančních závazků a například se podílel na přepravě zdravotnického materiálu a ochranných pomůcek do několika evropských zemí během pandemie Covid-19. „Při naší spolupráci s Tureckem musíme být uvážlivý," konstatovala Kramp-Karrenbauerová.

Mimo pozornost evropských bezpečnostních analytiků by neměla zůstat ani Afrika. Jak konzervativní politička připomněla, v sousedství Unie se nachází nestabilní regiony, v nichž dochází k nárůstu terorismu, který vyvolává emigraci místního obyvatelstva, a tím i potenciální další migrační vlny směřující do Evropy. Jako příklad zemí ohrožených tímto scénářem vývoje Kramp-Karrenbauerová jmenovala některé státy Sahary. „Díky lepší spolupráci musíme být schopní více se angažovat v těchto regionech, čehož v současnosti schopní nejsme," uvedla. V Africe podle ní Evropa musí vystupovat jinak než doposud – systematicky budovat a posilovat svůj vliv a snažit se o dosažení rovnováhy.

Čína? Velmoc s neomezenými možnostmi i vlastní agendou


Jednu z největších výzev pro zahraniční politiku Evropské unie podle původem sárské političky představuje Čína – země, jež je pro Evropu zároveň ekonomickým partnerem i bezpečnostní výzvou. Nebezpečnost čínského modelu je podle Kramp-Karrenbauerové dána mimo jiné tím, že jde o první zemi, jež ukazuje, že je možné dosáhnout ekonomické prosperity bez ochrany určitých demokratických a lidskoprávních hodnot. „Čína je tím, čím byla vždy. Obrovskou velmocí s neomezenými možnostmi, ale také s vlastní agendou," zhodnotila Kramp-Karrenbauerová. Tato agenda podle ní není jen ekonomická, ale i politická, což podle ní dokládá nejnovější vývoj v Hong Kongu, čínské aktivity v Jihočínském moři či snaha Pekingu obsazovat vlivné pozice v orgánech mezinárodních organizací takovým způsobem, aby tyto organizace sloužily spíše čínským zájmům než multilaterálním řešením.

Annegret Kramp-Karrenbauer
Annegret Kramp-Karrenbauerová (vpravo). Zdroj: Globsec


Z hlediska konkrétních oblastí výzev se německá ministryně zmínila i o energetice a energetické bezpečnosti. Ačkoli se osobně neřadí k příznivcům kontroverzního projektu Nord Stream 2, uvedla, že evropské země včetně Německy učinily v posledních letech řadu kroků, aby diverzifikovaly dodávky energetických surovin. Příkladem je větší podíl obnovitelných zdrojů i zkapalněného plynu (LNG). Celkově závislost na importech z Ruska mírně poklesla, byť je i nadále přetrvávajícím problémem. Kramp-Karrenbauerová by osobně ocenila více energie například ze Spojených států, ale aby to bylo možné, dodávky by musely být nabídnuty za konkurenceschopnou cenu.

Jedna z největších hrozeb pro naši civilizaci byla nevojenské povahy


Významný dopad na vnímání bezpečnosti v Evropě zanechala i probíhající pandemie Covid-19. „Zjistili jsme, že jedna z největších hrozeb pro naši civilizaci, která paralyzovala celý svět, byla nevojenského charakteru," popsala Kramp-Karrenbauerová. Koronavirus zároveň nastavil kritické zrcadlo Evropské unii i Severoatlantické alianci a oběma organizacím odhalil slabiny a rezervy v jejich schopnostech. Do budoucna je podle německé političky potřeba klást větší důraz na to, kde se vyrábějí určité typy strategicky relevantního zboží (například ochranné pomůcky a zdravotnické potřeby).

Koronavirus evropským lídrům zároveň ukázal nutnost soustředit se v ještě větší míře na oblast krizového řízení a prevence před katastrofami a zdravotními riziky. Podle ní na zdravotní krizi musí primárně reagovat jednotlivé národní státy, sekundárně Evropská unie a až poté Severoatlantická aliance. Kramp-Karrenbauerová ocenila pozitivní roli, jakou sehrály ozbrojené složky v jednotlivých zemích ve zvládnutí koronavirové krize. Severoatlantická aliance disponuje schopností přepravovat velké objemy ochranných prostředků, což Evropská unie postrádá. Jeden z projektů PESCO ovšem počítá s rozvojem spolupráce mezi zdravotnickými zařízeními jednotlivých členských zemí Unie.

Covid ukázal význam digitalizace a ochrany digitální infrastruktury


Během pandemie se naplno projevil i význam digitalizace. S ní je úzce spjata nutnost chránit naši digitální infrastrukturu před útoky. Právě hybridní hrozby jsou trvalou hrozbou pro bezpečnost evropských zemí a v podobě dezinformačních kampaní se materializovaly i v kontextu pandemie Covid-19. „Ačkoli země Evropské unie poskytly například Itálii mnohem větší objem pomoci než Čína, je třeba si přiznat, že tuto propagandistickou válku jsme prohráli," připustila ministryně.

Hybridní hrozby zde podle ní sice byly již před koronavirem, ten však vedl k jejich zintenzivnění. Za významný počin na poli rozvoje schopností a odolnosti vůči hybridním hrozbám německá politička pokládá zřízení Evropského centra excelence pro boj s hybridními hrozbami v Helsinkách. Jedná se navíc o společný projekt EU a NATO, čili o iniciativu, která nehrozí případnou duplikací snah jedné či druhé organizace.

Technologie a vesmír? Když se nezapojíme, pravidla určí jiní


Technologie představovaly poslední velkou oblast, které se neměcká ministryně věnovala. Podle ní je nutné uznat, že trendy v rozvoji technologií dnes určují firmy ze Spojených států amerických a Číny. Evropa musí přijít s jasnou odpovědí, zda se chce v oblastech, jako jsou umělá inteligence a vesmír, rovněž zapojit. V opačném případě tato pole přenechá jiným – a spolu s tím i možnost stanovovat na nich pravidla hry.

Kramp-Karrenbauerová připomněla, že zatímco v éře průmyslové revoluce normy určovala Evropa a v období zrodu digitálních technologií Spojené státy, v oblastech umělé inteligence a výzkumu vesmíru zatím není rozhodnuto o tom, kdo bude trendy a pravidla stanovovat. Pokud se ovšem Evropa nezapojí, bude sice moci v tomto světě rovněž působit, nikoli však tvořit základní pravidla jeho fungování.

Záznam obou debat je možné zhlédnout zde (proslov Annegret Kramp-Karrenbauerové začíná přibližně v čase 37:15 záznamu) a zde.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop