Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Konference o obraně a bezpečnosti po covid-19. Druhá část

Petr Pospíšil, Euroskop, 9.4.2021
EU soldiers helicopters

Portugalské velvyslanectví v Praze při příležitosti svého předsednictví v Radě EU pořádá cyklus online debat, které se zaměřují na jednotlivé aspekty evropské integrace. V dubnu se uskutečnila čtvrtá z cyklu konferencí, zaměřená na budoucnost evropské obrany a bezpečnosti po pandemii nemoci covid-19.

Reportáž z první části konference jsme vám již přinesli 25. března (přečíst si ji můžete zde), v tomto textu přinášíme reportáž z druhé části videokonference. Druhého panelu se zúčastnili Tomáš Pojar z CEVRO Institutu, Alžběta Bajerová z Asociace pro mezinárodní otázky, Carlos Gaspar z Universidade NOVA de Lisboa, dále Liliana Reisová působící na Universidade da Beira Interior a Universidade Lusófona do Porto, Lívia Francová z Universidade Católica de Portugal a její kolega z téže univerzity Francisco Proença Garcia. Debatu moderoval Roman Máca z pořadatelského Institutu pro politiku a společnost.

Francová uvedla, že Evropská unie je obklopena dvěma „oblouky nestability" – východním a jižním. Portugalsko je vzhledem ke své geografické poloze přirozeně více znepokojeno vývojem na jih od svých hranic, v regionu západní Afriky a Guinejského zálivu, v jihoatlantické oblasti (v zemích jako Angola) a v západních oblastech regionu, známého pod akronymem MENA (z anglického „Middle East and North Africa" – Blízký východ a severní Afrika).

Portugalsko leží u Atlantiku, transatlantické vazby jsou pro něj zásadní


Z hlediska očekávání kladených na Severoatlantickou alianci i Evropskou unii jsou ovšem pozice Česka i Portugalska vzájemně si blízké. Jak Francová připomněla, Portugalsko je jednak zemí, jejíž břehy omývá Atlantický oceán, jednak je jedním ze zakládajících členů NATO. Členství v Severoatlantické alianci je tedy pro Lisabon naprosto zásadní.

Reisová souhlasila s tím, že se vnímání hrozeb napříč členskými státy EU nepochybně liší, zároveň je však přesvědčena, že členské země dovedou nalézt shodu, což bylo možné pozorovat například na vzniku Globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky a bezpečnostní politiky EU z roku 2016.

Bajerová spatřuje více vrstev vnímání hrozeb v Evropě. Státy střední a východní Evropy jsou více znepokojeny hrozbami přicházejícími z východu, naopak jihoevropské unijní země akutněji vnímají například výzvu v podobě migrace a severoevropské země zase svoji pozornost věnují bezpečnostním aspektům spjatým s vývojem v Arktidě. „Je důležité mít k dispozici platformy, jejichž prostřednictvím můžeme svoje názory sladit," uvedla. Za tři nejzávažnější bezpečnostní hrozby pokládá zahraniční nepřátelský vliv, narůstající nejednotnost a šíření populismu v členských zemích.

Cíl NATO dnes? Držet Čínu venku, USA uvnitř a Rusko dole


Carlos Gaspar navrhl aktualizovat legendární výrok prvního generálního tajemníka NATO, Lorda Lionela Ismaye o tom, že cílem NATO (na přelomu 40. a 50. let 20. století) bylo „udržte Rusy venku, Američany uvnitř a Němce dole". V současnosti by podle něj bylo možné říct, že cílem NATO je držet Číňany mimo, Američany uvnitř a Rusy dole. Kromě konsenzu nad obsahem strategických cílů si podle portugalského akademika Aliance musí ujasnit i pořadí priorit těchto cílů. V posledních letech se jako nejpodstatnější jevilo udržet Američany uvnitř.

Garcia v reakci na předchozí diskuzi konstatoval, že NATO by mělo s ohledem na bezpečnostní hrozby vyznávat přístup „360 stupňů" a neopomíjet například bezpečnostní výzvy pramenící z regionu subsaharské Afriky. Portugalský akademik vyzval i k tomu, aby se větší pozornost na úrovni NATO věnovala Číně. Garcia si dovede představit kupříkladu i zřízení jakéhosi „výboru NATO-Čína" po vzoru kdysi fungujícího „NATO-Russia Council". Garcia zároveň pokládá za potřebné vytvořit na úrovni NATO společnou strategii pro postup v kyberprostoru a vesmíru.

Čína? V některých věcech spolupracujme, v jiných buďme na pozoru


Tomáš Pojar s charakterizací hrozeb, jak ji provedli jeho portugalští předřečníci, souhlasil. Do budoucna podle něj největší nebezpečí představuje Čína, která ztělesňuje významnou výzvu i po strategické a technologické stránce, což o Rusku není možné říct. Dle Gaspara je portugalská společnost v názorech na Čínu rozdělená, skutečností však podle Francové je, že Portugalsko představuje v rámci Evropy zemi s jedním z největších objemů čínských investic v přepočtu na počet obyvatel, čímž Peking v zemi získává strategická aktiva. Pandemie koronaviru ovšem odhalila negativní dopad závislosti v oblastech, jako je dodávání zdravotnických pomůcek, a veřejný obraz Číny v Portugalsku se zhoršil.

Garcia doporučuje s Čínou jednat zásadně prostřednictvím multilaterálních fór a organizací. Čína je specifická, neboť v některých oblastech představuje potenciálního partnera (např. boj proti změně klimatu) a v jiných strategického protivníka. Tuto skutečnost musí podle Garcii odrážet evropský přístup – kdy v některých aspektech budeme s Čínou spolupracovat, zatímco v jiných bude evropský přístup ostražitější. Evropa by si podle Garcii měla stát za svými hodnotami, je uznávána jakožto „normativní mocnost". Osobně je portugalský akademik znepokojen situací v Africe. Africké státy jsou podle něj příliš zranitelné na to, aby dokázaly odolat sofistikovanému čínskému vlivu na tomto světadílu.

Rusko je pro Portugalce nejvzdálenější země Evropy, ne přímá hrozba


V další části panelu odborníci diskutovali právě o tom, zda je vnímání Ruska jako bezpečnostní hrozby v Portugalsku a České republice odlišné. Podle Francové ano, jelikož Portugalsko a Rusko jsou geograficky nejvzdálenější evropské státy, z čehož vyplývá, že Portugalci ruskou hrozbu nevnímají jako bezprostřední. Zároveň ovšem narozdíl od Moskvy, která často postupuje v mezinárodních vztazích jednostranně, Lisabon dlouhodobě preferuje multilateralismus jakožto vůdčí princip své zahraniční politiky. Proto i vůči Rusku podporuje pozice a stanoviska mezinárodních organizací, jako jsou EU a NATO. Lisabon odsuzuje anexi Krymu, k níž došlo v roce 2014, z důvodu sdílení hodnot a respektu k mezinárodnímu právu a pravidlům mezinárodního společenství, jakož i ze solidarity s relativně početnou ukrajinskou menšinou v Portugalsku.

Při vymáhání těchto multilaterálních pravidel je ovšem podle Pojara evropský přístup občas poněkud naivní. „Věříme, že vše může být vyřešeno u kulatého stolu, což Rusko považuje za znak slabosti." Iluze Evropanů, že se Rusko a Čína postupem času demokratizují a liberalizují, podle českého bezpečnostního experta vzaly za své.

Podle Garcii v současném bezpečnostním prostředí poprávu vyvolávají obavy hybridní hrozby, jejichž hlavním cílem jsou EU a NATO, potažmo členské státy těchto mezinárodních organizací. „Musíme tyto hrozby sledovat a porozumět jim," nabádá Garcia. Vyzval rovněž k tomu, abychom ukázali výrazněji solidaritu s pobaltskými státy, které velice často čelí kybernetickým útokům. Naše solidarita se podle něj projevuje přítomností aliančních vojsk v rámci tzv. Enhanced Forward Presence.

Hybridním hrozbám chybí jasné vymezení, státy je chápou jinak


Bajerová poukázala na to, že pojem „hybridních hrozeb" není definičně zcela jasně vymezen, což problematiku komplikuje. Hybridní hrozby jsou podle české výzkumnice v různých částech Evropy chápány různým způsobem. „Západní státy mají sklon označovat jako „hybridní hrozby" aspekty související s dezinformacemi, oproti tomu východoevropské státy k tomu přidávají i vojenský rozměr. Obávají se zopakování ukrajinského scénáře, tedy že hybridní hrozby budou doprovázet vojenské akce," vysvětlila Bajerová.

Reisová následně pohovořila o tématu, které má právě za účel vnímání strategických cílů evropské obrany a bezpečnosti sjednotit – o připravovaném Strategickém kompasu EU. Dokument určí, jaké schopnosti Evropská unie potřebuje, aby dosáhla na svoji úroveň ambic. Reisová vyzdvihla i účel, akcentovaný Vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepem Borrellem – že Strategický kompas napomůže tvorbě společné evropské strategické kultury.

Koloniální dědictví: Ve vztazích s třetími zeměmi dvojsečný nástroj


Gaspar se následně vyjádřil k otázce, zda představuje skutečnost, že je Portugalsko bývalou koloniální mocností, výhodu při realizaci mírových operací v třetích zemích. Portugalsko se zapojilo do celé řady takových misí a například v případě mise v Kongu podle portugalského akademika koloniální zkušenost s tamním prostředím dala Portugalcům užitečné know-how. Pojar argumentoval, že se jedná o dvojsečnou záležitost, neboť bývalé koloniální mocnosti zase čelí obtížím, mají-li místním obyvatelům dokázat svoji nestrannost. Znalost místního prostředí podle něj usnadňuje především obchodní, byznysové styky.

Pojar zároveň varoval před tím, že by se čínské investice v Portugalsku mohly stát nebezpečnou Pandořinou skřínkou v případě, kdy by došlo ke zhoršení vztahu mezi Spojenými státy a Pekingem. Francová uznala, že čínsko-americká rivalita je určujícím faktorem současné mezinárodní politiky. Zároveň je ovšem přesvědčena, že nedojde ke střetu obou mocností konvenčním způsobem. Spíše očekává, že namísto zbraní mohou být k vzájemné konfrontaci v případě vyostření vztahů využity různé průvodní jevy globalizace (například ekonomické nástroje).

NATO: Garant bezpečnosti i za 10 let, veřejnost musíme informovat


Na závěr čelili diskutující otázce, jak se podle nich promění bezpečnostní prostředí během nejbližších deseti let. Bajerová věří, že za deset let budeme svědky výraznější spolupráce a jednoty mezi evropskými státy a jejich transatlantickými partnery navzdory přetrvávajícím strategickým výzvám. Gaspar očekává, že Spojené státy budou pokračovat v přesouvání pozornosti do tichomořské oblasti a evropští alianční partneři vezmou na svá bedra více odpovědnosti.

Garcia je přesvědčen, že NATO bude i nadále zajišťovat bezpečnost svých členských zemí, reagovat na hrozby, působit jako demokratický aktér a podporovatel globální stability. Z hlediska hrozeb Pojar předpokládá, že na Blízkém Východě a v Sahelu bude stále panovat chaos a Rusko a Čína budou i nadále představovat hlavní vyzyvatele Západu. Francová na závěr zvýraznila nutnost o bezpečnostní problematice informovat a komunikovat s veřejností: „Evropa a Spojené státy by se měly více zapojit do ´śouboje o veřejné mínění´," uvedla a dodala, že zejména příslušníci nastupující generace by měli o těchto hrozbách vědět a nebýt vůči nim lhostejní.

Videozáznam celé konference je k dispozici ke zhlédnutí zde.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop