Demokratický Jižní Kavkaz: budoucnost nebo pouhá naděje?


Tereza Vávrová, Euroskop, 24. listopadu 2008

Budoucnost Jižního Kavkazu a jeho případný demokratický vývoj – takové bylo téma diskuse expertů, kteří se sešli na konferenci Asociace pro mezinárodní otázky, nazvané „Jižní Kavkaz v roce 2008 a poté: zamrzlý konflikt nebo zamrzlý mír?“. Srpnová krize v Gruzii zde otevřela otázku dalšího směřování jednotlivých států, které koexistují v jakémsi podivném vakuu. Co se bude dále dít, kam vykročí kavkazské země? Směrem demokratickým nebo autoritativním? Na tyto otázky se snažili odpovědět účastníci debaty.

Jak se projevila srpnová gruzínská krize na demokratickém vývoji kavkazských států? Gruzínský pozorovatel lidských práv Girogi Gogia otevřel diskusi shrnutím, jak se rozvíjí demokracie v celé oblasti. S až překvapivou dávkou sebereflexe označil gruzínský způsob zavádění demokracie za nepříliš šťastný. Odpovědí mu byly nesouhlasné projevy ostatních Gruzínců z publika. Přesto Gogioa zdůraznil, že v Gruzii byla masivně podporována výstavba demokratického státu, s tím, že budování demokracie jako společenský proces trvá déle a projeví se později. Vláda na její úkor nejdříve budovala stát, a to silný stát, který měl snahy potlačovat některé občanské aktivity a ignorovat opoziční hlasy. Právě tato malá politická pluralita přivedla podle Gogia Gruzii ke konfliktu s Ruskem.

Co teď s tím, jak dál? Saakašviliho vláda se pravděpodobně vydá cestou jakéhosi bezpečnostního imperativu, kterému podřídí všechno – i svobodný a demokratický vývoj vlastní země. Gruzie tváří v tvář tomuto postoji enormně potřebuje evropskou a americkou pomoc. Ovšem pomoc to má být ne již státu-vládě, ale rozvoji demokracie. Gogiu trval na tom, že Gruzie nepotřebuje finance na ministerské a vojenské platy, jak tomu bylo kdysi, ale spíše na podporu občanského sektoru. Jedině tak se snad podaří odvrátit další konflikt.

Buď demokracie, nebo stabilní autoritativní vláda

Podle arménského zástupce z Euroasijské nadace Gevorga Ter-Gabrielyan trpí oblast Jižního Kavkazu extrémní nestabilitou moci, již ohrožují právě zamrzlé konflikty. Na svého předřečníka reagoval slovy, že Gruzie je přeci jen nejvyspělejší země této oblasti, a proto řeší otázku posloupnosti státu a demokracie. V případě Arménie je celý proces podstatně víc pozadu i kvůli Náhornímu Karabachu, neboť každý, kdo chce tento konflikt diplomaticky řešit, musí posléze odstoupit. Nedostatek demokracie v jednání s Ázerbajdžánem podle něj vynáší do čela státu osobnosti inklinující k vojenskému řešení, které se jeví jako jediné efektivní – jediné stabilní.

Právě tato tendence kompenzovat nedostatek demokratických procesů autoritativní vládou sice vede k jakémusi „zamrzlému míru,“ který ovšem může velmi rychle přejít v krizi. Podle Ter-Gabrielyana se musí demokracie dostat na první místo, a to v celém regionu. Zde by měl vzniknout blok demokratických států, protože udržet demokracii jen v jedné zemi je podstatně obtížnější. V tomto procesu by Arménie uvítala evropskou asistenci, jež ovšem podle řečníka „končí v Kosovu“. Na Evropu se obrací kavkazské státy jako na alternativu k Rusku, jehož vliv rozhodně není (a to všemi panelisty) vnímán jako demokratický.

S Ruskem nebo s Evropou?

Jeho představy dále rozvedla zástupkyně Mezinárodní krizové skupiny Magdalena Fričová, která hovořila o stavu gruzínské demokracie těsně před srpnovou krizí. Podle ní se začal i zde vzhledem k ruskému tlaku režim měnit v jakousi omezenou demokracii, kdy se Saakašvili orientoval primárně na ekonomický růst a státní integritu a narostla arogance moci. Konflikt může být podle Fričové novým začátkem, protože otevřel kavkazský region světové pozornosti. Mezinárodní společenství podle všech přítomných expertů selhalo – o nadcházejícím konfliktu v Gruzii se vědělo, přesto musely ruské tanky vjet do Tbilisi. Právě aktuální krize podle krizových pozorovatelů donutí vyložit EU či USA karty na stůl a jasně definovat svůj přístup.

Ázerbajdžánský expert Tabib Huseynov význam gruzínského konfliktu potvrdil. Pokud se zhroutí „demokratický experiment“ v tomto státě, přikloní se většina ostatních kavkazských států k Rusku. Podle něj nejde jen o evropský nezájem o dění v této oblasti, ale především o sílící tlak ruského souseda. Zatímco evropští pozorovatelé hodnotí místní volby jako nespravedlivé a kritizují nedodržování lidských práv (to je prý jediné, co skutečně dělají), Rusko volby chválí a označuje Evropany za negativistické ignoranty. Ruská podpora autoritativním tendencím je evidentní a zásah v Gruzii, která byla demokratickým lídrem regionu a hýčkaným dítětem Západu, jasně demonstruje, kdo má zájem na Jižním Kavkaze.

(Bez)naděje křehké demokracie

V závěrečné diskusi se o slovo přihlásil ruský zástupce Sergey Makedonov z Institutu pro politickou a vojenskou analýzu. Ve svém značně emotivním projevu útočil na předřečníky a trval na tom, že je to právě Rusko, kdo vnáší stabilitu do regionu. Že stabilita má mnohdy daleko k demokracii, přešel bez povšimnutí. Ukázkovým důsledkem působení EU je podle něj hybridní demokracie na Ukrajině, kde Evropou podporovaný prezident neustále vyhlašuje nové volby.

Zástupce Arménie reagoval tím, že upozornil na silovou pozice Ruska na Jižním Kavkaze a apeloval na Evropskou unii, aby se více angažovala v procesu budování demokracie. Jako poslední vystoupil gruzínský expert a rusky (což Makedonova rozesmálo) poděkoval Litvě, že se jako jediná země postavila proti obnovení jednání EU s Ruskem o strategickém partnerství, které probíhalo ve stejném čase v Nice.

Autor: Tereza Vávrová

Sdílet tento příspěvek