Thomas I. Friedman, Hospodářské noviny, 22. ledna 2009
Téměř 233 let po založení svého státu, 144 let po skončení své občanské války, 46 let po řeči Martina Luthera Kinga Mám sen si bláznivá směsice imigrantů zvaná Američané zvolila prezidentem černého muže. Cestou z inaugurace jsem viděl afroamerického pouličního prodavače v podomácku potištěném tričku s nápisem vystihujícím náladu chvíle – »Mise splněna«. Ale zdaleka to není mise poslední. Potřebujeme restart, nové oživení, nové povzbuzení. To byla pro mě podstata Obamovy včerejší řeči. A proto doufám, že Obama je zakuklený radikál.
Nikoli radikální levičák nebo pravičák. Prostě radikál, protože toto je radikální chvíle, chvíle pro opuštění běžných postupů v mnoha oblastech. Naše země nemůže vzkvétat, když budeme odkládat řešení větších problémů jen kvůli jejich bolestivosti. A když si budeme říkat, že dramaticky nové iniciativy – jako třeba daň z benzinu, národní zdravotnický systém nebo reforma bankovnictví – jsou příliš těžké nebo »mimo debatu«.
Šance k odvážným iniciativám a skutečně novým počátkům jsou v našem systému zřídkavé. Zčásti kvůli prosté lhostejnosti, zčásti kvůli konstrukci naší ústavy, jejíž rozvážná dělba moci inklinuje k patům. A zčásti kvůli tomu, jak lobbistické peníze, neustálý proud zpravodajství a permanentní prezidentská kampaň společně paralyzují jakékoli velké změny.
»Náš systém umožňuje vzájemné zablokování ústavních mocí,« říká Michael J. Sandel, politolog Harvardovy univerzity. »Proto v běžných dobách spočívá energie a dynamika Ameriky v ekonomice a společnosti a lidé hledí na vládu s podezřením nebo lhostejností. Ale v dobách národní krize Američané k vládě vzhlížejí a čekají, že bude řešit jejich fundamentální problémy. To jsou chvíle, kdy prezidenti mohou dělat velké věci. Tyto příležitosti se naskýtají zřídka. Ale lidé s vůdcovskými schopnostmi v nich mohou proměnit politickou krajinu.«
…ale dva vůdci to dokázali
Ve 30. letech umožnila Velká krize Franklinu D. Rooseveltovi zavést New Deal (Nový úděl) a nově definovat roli federální vlády.
V 60. letech »morální kvas hnutí za občanská práva« a atmosféra po zavraždění Johna F. Kennedyho dovolila Lyndonu Johnsonovi prosadit jeho zákony o »Velké společnosti«, včetně zdravotního programu Medicare, volebních zákonů a občanských práv. »Obamova éra může být stejně závažná,« uzavírá Sandel.
George W. Bush naprosto promarnil svou velkou chvíli po 11. září, kdy mohl dramaticky přebudovat zemi. To nás dostalo do některých hlubokých potíží, v nichž dnes trčíme. A kvůli nim se volá po radikálním odklonu od běžného washingtonského chodu věcí.
Proto jeden z voličů – autor těchto řádek – pevně doufá, že Obama odpálí balon pořádně do výšky. Ale také potom musí uhánět k metě. George W. Bush pálil míče hodně vysoko, ale často selhával v nejzákladnějších prvcích vedení – v kompetentním managementu a dotahování.
Odpal a utíkej na metu
Prezident Obama si bude muset vybrat, kolik nadhozů dokáže odpálit: Imigrační reformu? Národní zdravotní systém? Novou infrastrukturu s čistou energií? Zestátnění a vyspravení našeho bankovního systému? Všechny, nebo jen jeden? Některé teď, jiné později? Ale byla by ohromná škoda promarnit tuto krizi a promarnit talent velkého politika s ojedinělým darem dávat lidi dohromady a s přirozeným řečnickým nadáním.
Radikálně jsme se rozešli s minulostí: do nejvyššího úřadu byl uveden černý muž. Naše budoucnost v mnohém závisí na radikálním rozchodu s přítomností. Je pozdní hodina. Úkol nemůže být těžší, sázky nemohou být vyšší, přínos nemůže být větší.
Autor: Thomas l. Friedman, komentátor The New York Times