Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Česko - balkánská naděje?

Vladimír Bartovic, psáno pro Euroskop, 31. ledna 2009

Česká vláda si již na začátku příprav svého předsednictví  v Radě EU stanovila jako jednu ze svých hlavních priorit rozšiřování Evropské unie o země západního Balkánu. Na rozdíl od většiny ostatních priorit, které postupně z programu českého předsednictví vymizely nebo ztratily na důležitosti, západní Balkán byl pokaždé potvrzen ve své důležitosti a naopak se na žebříčku priorit postupně propracovával stále více do popředí.

Těsně před koncem roku 2008 tento trend opět potvrdil český premiér Mirek Topolánek, který západní Balkán označil za prioritu českého předsednictví v oblasti zahraniční politiky. Zdá se tedy, že česká vláda to s rozšiřováním Evropské unie myslí opravdu vážně. Proces rozšiřování však nebyl nikdy jednoduchý - a pokud se ještě ke všemu jedná o země s velkým množstvím nevyřešených (sousedských) sporů, stojí před námi opravdu nelehký úkol.

Rukojmí Chorvatsko

Bohužel se v poslední době stále více ukazuje, že rozšiřování se stává obětí jiných záležitostí a zájmů - a to jak na straně Evropské unie (otázka ratifikace Lisabonské smlouvy), tak na straně zemí, které se snaží do EU vstoupit. Země, které se výrazné zpomalení integračního procesu může dotknout nejvíce, je přitom právě ta, která je nám z mnoha hledisek nejbližší - Chorvatsko. Na cestě do Evropské unie je nejdále a odstranilo již většinu vnitřních překážek integrace do EU.

V polovině prosince však Slovinsko opět zablokovalo posun v přístupových jednáních Evropské unie s Chorvatskem. Stalo se to již podruhé: nejdříve měli Slovinci problém s ochrannou zónou, kterou Chorvati vyhlásili kolem svého pobřeží, aby zabránili rybářským lodím jiných států lovit v jejich pobřežních vodách. Nejvíce se tento krok dotkl Slovinců, kteří zastavili přístupová jednání a souhlasili s jejich odblokováním až poté, co Chorvatsko ustoupilo a na lodě z členských zemí EU přestalo zónu uplatňovat. Tentokrát je však situace komplikovanější, jelikož se jedná o spor existující již od vyhlášení nezávislosti obou zemí v roce 1991. Za dlouhých 17 let se Slovinsko a Chorvatsko nedokázaly shodnout na kompletním vytýčení vzájemné hranice.

Komplikované české předsednictví

Slovinsko teď opětovně využilo přístupový proces Chorvatska na řešení bilaterálních sporů a nedovolilo otevřít dalších devět kapitol přístupových jednání. Tento krok, spolu s postojem Kypru vůči Turecku, nedává dobrý příklad ani pro další kola rozšiřování v budoucnu. Chorvatsko poučeno ze své minulosti využije negociace pro řešení problémů se Srbskem, Srbsko s Bosnou, a tak dále.

Aktuálně to však bude znamenat výraznou komplikaci v naplňování českého záměru co nejvíce v jednáních s Chorvatskem pokročit a připravit tak půdu pro jejich uzavření za švédského předsednictví v druhé polovině roku 2009. Pro českou vládu je tak ohrožena oblast, ve které si vytýčila nejambicióznější cíl. Jedná se zároveň o jednu z mála otázek, týkajících se západního Balkánu, kde se vůbec dal nějaký pokrok očekávat.

Odblokování jednání s Chorvatskem, se stane zkouškou schopností české diplomacie. Vláda musí využít dobrých vztahů s oběmi zeměmi a svého vůdcovského postavení v EU, aby prostřednictvím „tiché diplomacie" dosáhla dohody mezi oběmi státy.

A co ostatní?

Co se týče ostatních zemí regionu, zde je situace pro české předsednictví ještě složitější. Postup Srbska je podmíněn vydáním válečného zločince Radka Mladiče Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu a otázka zrušení postu vysokého představitele v Bosně a Hercegovině, který z ní v podstatě dělá mezinárodní protektorát, bude téměř jistě odložena minimálně o rok.

Česká diplomacie se musí podobným způsobem jako v případě Chorvatska zasadit o urovnání sporu o název země mezi Řeckem a Makedonií. Přesvědčit Makedonce, aby ustoupili, vzhledem k tomu, že Řecko tak určitě neučiní, bude ovšem v reálu téměř nadlidský úkol. V neposlední řadě bude muset české předsednictví řešit i nadále problémy vyplývající z nejednotného postoje zemí EU vůči Kosovu a zasadit se o to, aby se EU v brzké době začala vůbec zabývat  přihláškou Černé Hory ke vstupu do EU.

Víza jako epilog

Otázkou, která možná není tak významná z hlediska samotného přístupového procesu, ale je nejdůležitější pro samotné obyvatele zemí Západního Balkánu, je zrušení jejich vízové povinnosti vůči členským zemím EU. Jugoslávský pas měl kdysi cenu zlata. Naši „socialističtí přátelé" mohli bez víz téměř do celého světa, dnes mají problém docestovat i k nejbližším sousedům. Minimálně Makedonie však již splnila kritéria, která EU pro zrušení víz stanovila a české předsednictví musí ostatní země EU přesvědčit, aby svým slibům dostály.

Snaha, kterou v této oblasti vyvineme, bude ukazovat, do jaké míry jsme schopni opravdu plnit vytýčené priority a zároveň podpoří i další země regionu v jejich snahách o přiblížení se Unii.

Autor: Vladimír Bartovic, výzkumný pracovník institutu pro evropskou politiku EUROPEUM

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015