Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Lisabon. Co kdyby nám Evropa úder vrátila?

Pavel Bratinka, Hospodářské noviny, 19. února 2009
Názory, že Irsko a Česko (zejména pak jeho prezident) jsou posledními baštami, které chrání Evropu před tenatami Lisabonské smlouvy, lze i nyní po jejím schválení sněmovnou zaslechnout poměrně často. Tak se na ten zlopověstný dokument podívejme. Opravdu chce okleštit suverenitu tak strašně, jak se o tom v některých kruzích mluví?

»Lisabon« upravuje vztahy mezi 27 státy. Upravuje tedy vztahy nejen mezi námi a ostatními členy, ale i například mezi Finskem a Maltou, Německem a Francií a tak dále. Další kombinace nechť si každý doplní podle svého gusta. S touto úpravou vzájemných vztahů již souhlasilo 25 národních parlamentů.

Je tedy na místě otázka, díky jakému vývoji v Evropě získalo Česko tak obrovskou moc nad Evropou, že v rukou jeho parlamentu je možnost negovat vůli parlamentů všech ostatních zemí. Včetně největších mocností, jejichž vůle v dějinách determinovala náš osud. Dosud jsem neslyšel ani jediného odpůrce smlouvy, který by si tuto otázku položil, natož, aby na ní odpověděl.

A není divu. Odpovědí totiž je, že jen díky myšlence integrace, která už šedesát let dominuje Evropě, se země našeho kontinentu do značné míry zbavily vzájemné nedůvěry a strachu. Namísto vražedných a destruktivních válek dob minulých se dnes stala jediným prostředkem k řešení sporů složitá jednání.

Moc ovlivňovat osudy ostatních národů získalo Česko jen díky svému členství v unii. Tuto moc nám nad sebou svěřily státy souhlasící s naším přijetím (mimochodem bez referend). S mocí ale přichází také odpovědnost za její použití. Odpůrce Lisabonu - pokud je realistou - by si měl umět připustit, že Česko není jediným členem unie. A tudíž se jeho rozhodnutí dotkne zásadním způsobem i ostatních členských zemí, které nejsou o nic méně suverénní než naše zem.

Tuto historicky neslýchanou moc nyní máme. Ale pokud se teď rozhodneme zasadit ostatním úder, nezbaví je to suverenity a svobody rozhodnout se, že nám jej vrátí.

Ano, tak to ve světě chodí

A jaký by to asi úder byl? I tuto otázku by si měli senátoři položit dříve, než začnou o Lisabonské smlouvě hlasovat. Ať už si ji ale položí, nebo ne, nabízím velmi pravděpodobnou odpověď: ostatní členské státy se k nám obrátí zády a udělají si velmi rychle novou smlouvu upravující vztahy mezi nimi. Naše suverénní rozhodnutí však budou respektovat a k jejímu podpisu nás v prvním sledu již nepozvou. Dostaneme nanejvýš možnost se dodatečně připojit, ale teprve až vstoupí v platnost ratifikací ve všech státech přizvaných k jejímu schvalovacímu podpisu.

Ano - tak to ve světě chodí. Pokud nejsme schopni po skončení namáhavých a kompromisních jednáních stvrdit podpisy našich vyjednávačů, pak nemáme právo nutit druhé, aby znova podstoupili riziko neúspěchu.

A tím se dostáváme k druhému faktu, který by si zákonodárci - jimž jsme svěřili rozhodování o naší vlasti - měli uvědomit. Evropská unie dnes ve světě není dominantní silou. V porovnání se svou ekonomickou výkonností je dokonce mimořádně slabou silou. V důsledku sebevražedných válek národních států ve 20. století si Evropa zničila nejen mocenský, ale i morální kapitál nutný k tomu, aby se svět jejím vlivem změnil k lepšímu.

A ve světě mimo Evropu - kromě Severní Ameriky a hrstky dalších států - dnes klíčí síly nesmiřitelně nepřátelské vůči všemu, čeho si právem ceníme: vůči vládě zákona, lidským právům, duchovní svobodě.

Vlastenci s.r.o.

EU má sice ambici mít společnou bezpečnostní a obrannou politiku, ale její současná realizace se podobá špatnému vtipu. Její vojenská síla rozdrobená do 27 armád je ve srovnání s výdaji na ně - už tak velmi nízkými - nesrovnatelně slabší než za stejné peníze pořízená část armády USA.

A to nemluvím o tom, že některé členské země unie trvají na své neutralitě. Část irských voličů hlasujících proti Lisabonské smlouvě se obávala, že tato smlouva by mohla vést k vyslání irských vojáků do zahraničí. Je to sice nesmysl, ale radost vyjádřená našimi odpůrci Lisabonu nad jeho porážkou v irském referendu tedy nutně zahrnuje i radost nad projevenou neochotou irských voličů vyslat svoje vojáky na případnou obranu české suverenity proti vnějšímu útoku. Vskutku projev pravého českého vlastenectví!

Evropská unie je pokus spojit síly evropských národů k zajištění míru, svobody a blahobytu pro jejich občany. Na evropském kontinentu dosáhla historicky unikátního úspěchu. Dnes je ale vlivem vývoje ve světě zřejmé, že k udržení tohoto úspěchu už její současná těžkopádná podoba nestačí.

Z hlediska potřebné akceschopnosti přináší Lisabonská smlouva sice jen malé zlepšení, ale realista musí být vděčný i za tento malý pokrok, když vidí a slyší, jaké argumenty vznášejí její odpůrci.

O žábách, myších a válce

Spory v Evropě mají dnes díky unii podobu pouhých válek žabomyších. A přesně takové bude i případné vítězství odpůrců Lisabonské smlouvy. Jenže mimo hranice unie probíhají konflikty a války doopravdy a natvrdo.

Ale právě svět mimo unijní hranice - a schopnost sedmadvacítky v něm působit - rozhoduje o tom, jak se nám bude v Česku žít. Kéž by si to ti, na které hlasování o Lisabonu ještě čeká, uvědomili.

Autor: Pavel Bratinka
Autor je spolumajitelem společnosti Euroffice.

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015