Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Klausovo evropské disidentství

Alexander Tomský, E 15, 23. února 2009

Na vystoupení prezidenta v europarlamentu reagovala česká média vesměs uštěpačně: nic nového, to jsme slyšeli mnohokrát, kazí nám předsednictví, zbytečně provokuje. Navrch, vždyť sám přiznal, že alternativa k unii neexistuje, navíc máme jiné problémy (třeba krizi). A žijí snad v Evropě nevzdělaní hlupáci, kteří jako tupé stádo ovcí ochotně lezou do chomoutu? Profesionální lovci novinek se nad hluboce promyšleným projevem Václava Klause zřejmě zamyslet ani nechtěli.

A přece jde o věc zásadní, takřka disidentsky nadčasovou, a troufám si říci, že i historicky přelomovou. Jako by Prahou procházel neviditelný tektonický zlom, v němž se vyjevují celoevropské krize. Vzpomeňme jen protipruského následníka trůnu a dvě defenestrace, jež se tak nesmazatelně otiskly do evropského povědomí.

Smlouvy navždy

Klaus označil Evropskou unii za revoluční experiment. Právem. Čím jiným může být pokus vytvořit na základě mezinárodních smluv permanentní nevolenou byrokracii. Ta přebírá některé kompetence národních vlád a chrlí pro všechny závazné zákony, jejichž smyslem je integrovat, omezovat, svazovat.

Tahle jakobínská víra v politickou elitu jako by měla nahradit tradiční demokracii jednotlivých států, pod jejímž bičem se národní politici musejí zodpovídat svým voličům. Jednou podepsané a ratifikované smlouvy - Maastricht, Nice, Lisabon - platí jakoby navždy. Z toho, co je, pak vyplývá, že to tak i nadále být musí a má.

Takový pozitivismus nepřipouští opozici. „Revoluční" evropské instituce jsou založeny na víře, že jednou provždy zabezpečují mír, a proto jsou nekritizovatelné. Nová Evropa zápasí s minulostí především dvou velkých válek a má zabránit nadvládě jediného státu vytvořením nové, nadnárodní hegemonie.

Vzpomínka na pravěk

Cílem evropských struktur už dávno není deregulace, onen pověstný volný pohyb osob, zboží a investic z pravěku společenství. Dnes jde o technokratickou vládu regulace. Dočasně volení politici evropských států našli v unii bezpečný přístav. „Eurokracie" nové Evropy získává nejen na důležitosti a významu, ale objevují se v ní i značné kariérní možnosti. Její vliv lze vystopovat i u našeho premiéra. Souhlasí s Klausem, ale Lisabonskou smlouvu podepíše.

Klaus hovořil před poslanci evropského pseudoparlamentu, kteří nedisponují skutečnou mocí a nejsou rozděleni na vládní stranu a její opozici. Nemohou tudíž dost dobře vytvářet politiku.
Jejich úkolem je předstírat demokracii, tím připomínají Putinovu dumu. Je jim dovoleno konstruktivně modifikovat návrhy Evropské komise. Mohli by být stejně dobře voleni pouhým losováním.

Ani větší pravomoci nemohou tomuto shromáždění přisoudit legitimitu. Ta vyvěrá z daného teritoria a z lidu dané tradice. Ovšem revoluční rada unie se teprve pokouší evropský lid vytvořit.

Ti, které známe

Vytvářet panevropskou vládu znamená vzdálit rozhodování od občana, který je schopen volit svou vládu mezi svými, kteří se jakž takž znají, a na základě problémů, kterým jakž takž rozumí. Evropský demokratický deficit není nedostatek. Je to záměr.

Podiv nad tím, že by evropští politici byli tupými ovcemi, kteří strkají hlavu do eurochomoutu, značí neporozumění. Oni se naopak chtějí jednou provždy zbavit těch tupých ovcí občanských.

Autor: Alexander Tomský, nakladatel a politolog

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015