Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Automobilový solitér Mirek Topolánek

David Klimeš, E15, 25. února 2009
Zatím se šéf Rady EU Mirek Topolánek drží role liberálního strážce jednotného evropského trhu. Proti protekcionismu bojuje tu po boku eurokomisařky pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesové, tam zas jako šéf nespočtu protikrizových unijních summitů. Jak dlouho mu to ale vydrží?

Po rozsáhlých subvencích pro automobilový průmysl ve Francii, Španělsku, Itálii a naposled v Německu je pravděpodobné, že i v Česku začnou opozice a odbory volat po domácím „dorovnání" zahraničních pobídek tohoto zásadního průmyslového odvětví.

Vládní Národní protikrizový plán jde sice automobilkám k duhu (možnost firem odepsat si DPH na všechna osobní auta, výrazné zrychlení odepisování aut z pěti na dva roky), jenže hlavní evropské automobilové mocnosti už podporují automobilky mnohem „brutálněji". Už to nejsou žádné nepřímé daňové pobídky či vyjednané ručení za půjčky u Evropské investiční banky. Dnes se automobilky dotují bez uzardění přímo.

Začal s tím francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který se chystá nalít 7,8 miliardy eur do tamního automobilového průmyslu. Dotaci určenou především domácím výrobcům (v Renaultu má stát přímo podíl) už zkoumá Evropská komise, ale jen těžko si lze představit, že celý plán Sarkozymu zatrhne.

Jakmile bylo zřejmé, že Sarkozyho trest nečeká, vydaly se stejnou cestou i další země. Itálie bude diskriminačně dotovat jen ty automobilky, které podepíší dohodu s italskou vládou. K tomu Italové nastavili šrotovné tak, aby na tom vydělala nejvíce malá auta domácího Fiatu. Evropská komise se okamžitě začala také zajímat. Ještě dále zašli Španělé, kteří nalijí čtyři miliardy eur do automobilek, z nichž dokonce žádná není ve španělských rukou. Tamní situace se velmi podobá té české.

Po oznámení Německa, že vykoupí tamní automobilky více než třemi miliardami eur, to už Evropská komise může s vyšetřováním porušování pravidel rovné soutěže zabalit. Jednotný trh je sice hezká idea, ale když deník Bild o víkendu napsal, že bez státní pomoci německý Opel v květnu zkrachuje, kancléřka Merkelová rychle přehodnotila priority.

Protekcionistické plány tak v Evropě definitivně dostanou zelenou, ale národní vlády budou spokojené. Merkelová zaručí 25 tisíc pracovních míst v Opelu, Francie nepřímo podpoří desetinu práceschopného obyvatelstva, kterou zaměstnává automobilový průmysl, Španělsko bude dotovat asi 300 tisíc ohrožených míst.

Z toho vyplývá jediná otázka: Jak dlouho bude Topolánek schopen čelit tolik lákavé vizi - procházet se automobilkami s novináři za zády a nechat si gratulovat k tomu, že práce je zase na pět dní v týdnu?

Autor: David Klimeš

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015