Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

EUROVOLBY: Tohle na ně zabere...

Silvie Lauder, Respekt, 9. - 16. března 2009
Lidé mu obvykle prokazují hodně důvěry a navíc je jedinou institucí společné Evropy, na niž mají přímý vliv. Přesto se Evropanům moc nechce rozhodovat o jeho podobě. Řeč je o Evropském parlamentu, o jehož novém složení za necelých devadesát dnů – spolu s 350 miliony potenciálních voličů – rozhodneme i my. Času je dost, ale už dnes je jasné, o čem se bude nejvíce mluvit. A snad poprvé to bude stejné v celé Unii. Politici totiž poslechli občany, které dnes nejvíce zajímá ekonomická krize.

Trochu jiná ODS

Asi nejvýrazněji se situace změnila pro ODS. Před pěti lety pohodlně útočila z opozičních lavic na vládu (kvůli špatně vyjednaným přístupovým podmínkám vyzývala občany, aby tehdejšímu Špidlovu kabinetu vystavili „žlutou kartu“) i na EU, v níž bylo třeba hlavně bránit „české národní zájmy“.

Přesvědčovat občany, že eurovolby jsou referendem o vládě, nakonec nebylo nijak originální – dělají to opoziční strany všude v Evropě, a jak ukazují studie výsledků dosavadního šestera voleb do Evropského parlamentu, které se za třicet let konaly, téměř vždy jim ta taktika vychází. Další analýzy totiž zase ukazují, že lidé s vládou spokojení většinou zůstávají doma. Dnes jsou občanští demokraté na opačné straně barikády – sami ve vládě a navíc v čele Unie. A vládní a evropské angažmá změnilo jejich – nebo alespoň u části z nich – vztah k EU.

Zatímco minule ODS ještě žila z odkazu Václava Klause (byť to byly první volby pod vedením Mirka Topolánka) a kampaň postavila na slibech o obraně národních zájmů a na varování před postupující integrací Unie, tentokrát se takovým tématům spíše vyhýbá. O Lisabonské smlouvě či euru prý nebude řeč. Údajně proto, že si strana v podrobných průzkumech nálad mezi voliči zjistila, že je to nijak zvlášť nezajímá (mimochodem, i ODS těmito volbami definitivně podlehla svodům politického marketingu, jenž staví kampaně na detailních průzkumech voličských nálad a také cílem útočení na protivníka).

„Voliči Lisabonské smlouvě nerozumějí, neorientují se v ní, je to pro ně ,téma netéma‘,“ říká jednička kandidátky a hlavní mozek kampaně ODS europoslanec Jan Zahradil. „A euro zajímá velké firmy, ale méně už malé a střední podnikatele. Evropské volby stejně téměř nikdy nejsou o evropských tématech.“

Vedle dat z průzkumů ovšem existuje ještě jeden zjevný důvod ke změně – dnešní ODS má dnes daleko k jednotné euroskeptické mase z minulosti. Na jedné straně premiér Topolánek píše články o příležitosti „lidem srozumitelně ukázat“, co to znamená evropská integrace: „když lidé v Bulharsku a na Slovensku trpí nedostatkem plynu, je smyslem evropské solidarity jim pomoci.“ A za „zásadní a užitečnou změnu názorů“ ho dokonce veřejně chválí šéf ČSSD Jiří Paroubek. Vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra zase nesměle nadhazuje výhody přechodu na euro a někdejší jasní odpůrci vstupu Česka do Unie Martin Říman či Ivan Langer hlasují pro Lisabonskou smlouvu.

Na druhé straně se ovšem velké části občanských demokratů při tom protáčejí panenky (naposledy jsme to viděli při hlasování o Lisabonské smlouvě, kdy proti ní spolu s komunisty hlasovala téměř polovina poslaneckého klubu ODS). A to včetně těch na evropské kandidátce. „Nechci polemizovat s jeho texty, ale já toto vidění nesdílím,“ říká třeba pětka kandidátky a stávající europoslanec Ivo Strejček o Topolánkově chvále integrace.

„Můj pohled se nemění – v kampani budu stejně jako minule mluvit o potřebě obhajovat české národní zájmy.“ A z toho zase nejsou zcela nadšení tvůrci kampaně ODS. „Ten osten skepticismu bude mírnější než v minulosti,“ říká Zahradil. „Ale nějakou roli to hrát bude – podle průzkumů si lidé myslí, že právě ODS umí národní zájmy obhajovat nejlépe.“

Krize, krize, krize

Národní zájmy nicméně nejsou právě favoritem na nejžhavější téma voleb – tím je jednoznačně ekonomická krize. V kampani už o ní mluví všechny hlavní strany a ohlašují, že právě pomocí návrhů na řešení krize, byť většina z nich je „domácí“, nikoliv „evropské“ povahy, se budou snažit voliče přesvědčit. Ani toto není žádné české specifikum – podobné zprávy přicházejí z rozbíhajících se kampaní ze všech koutů Evropy.

A není divu – zatímco obavy z terorismu či problémů spojených s imigrací podle dat celoevropského průzkumu Eurobarometr dlouhodobě klesají, vytrvale roste strach z nezaměstnanosti, inflace a ztráty kupní síly. „Tomu se dnes nelze vyhnout,“ říká také dvojka kandidátky zelených Kateřina Jacques. „Kdo nebude schopen na tyto otázky odpovědět, nemůže uspět.“ ODS tedy bude propagovat vládní opatření typu snižování pojistného, od něhož si vláda slibuje zachování pracovních míst, a zelení na to půjdou přes zelená témata typu investic do alternativních zdrojů energie.

Kdo však zatím prodává téma krize nejvýrazněji, jsou sociální demokraté. ČSSD je dnes ve stejné pozici jako ODS před pěti lety, hraje na notu nespokojenosti s vládou a dělá z voleb hlasování o práci Topolánkova kabinetu. „Vypsat další referendum o vládě, to je nejlogičtější krok, jaký mohli udělat,“ říká politolog Palackého univerzity v Olomouci Pavel Šaradín.

Navzdory tomu, že Česko na tom není až tak zle, obavy rostou. Podle nejčerstvějšího průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) prudce vzrostl oproti loňskému roku strach ze ztráty zaměstnání – zatímco loni tato obava ovládala polovinu dotázaných, letos v únoru to bylo více než osmdesát procent. Tři čtvrtiny občanů se bojí, že ztratí „sociální jistoty“ a že jejich životní úroveň půjde dolů.

Do těchto obav se sociální demokracie přesně trefila heslem „Jistota pro lidi, naděje pro Evropu“ a programem plným výzev k zastavení snižování sociálních výdajů či slibů na zvyšování důchodů nebo zavedení novomanželských půjček. A přizpůsobuje tomu i technickou stránku kampaně – když už vyzývá k podpoře domácí produkce, vyměnila svůj volební americký truck za domácí tatru.

Na protikrizovou rétoriku (a na hesla jako „Právě váš hlas není kapkou v moři. Právě váš hlas může tyto volby rozhodnout“) sází ČSSD také proto, že jestli jejich voliče je obvykle obtížné dostat k volebním urnám, u evropských voleb to platí dvojnásobně. „Pro nás bude skutečně zásadní volební účast,“ říká jednička kandidátky ČSSD Jiří Havel.

Jak ale souvisí zvyšování důchodů s Evropskou unií? Nijak, sociální demokraté však říkají, že zaměření na krizi je neodvádí od evropských témat – naopak si myslí, že krize paradoxně může posunout vztah Čechů k EU. Tento názor se dnes šíří po Evropě a vedle teoretických úvah bruselských politologů má už i praktické příklady – třeba pocit, že bez Unie by na tom byli stejně jako na Islandu, probudil u Irů nové sympatie k Lisabonské smlouvě.

„Budeme lidem vysvětlovat, že pro malou otevřenou ekonomiku, jako je ta česká, je zásadní, aby byla zadrápkovaná v Unii co nejvíce,“ říká Jiří Havel. „Proto chceme o euru či o Lisabonu mluvit.“

A ještě jedna věc se od debaty o krizi čeká – že přivede k urnám více lidí. Účast v evropských volbách ve všech zemích s několika výjimkami (třeba Velká Británie) od počátku pouze klesá – ze 63 procent v roce 1979 na 45 procent v roce 2004. V Česku před pěti lety přišla rozhodnout o svém zastoupení v parlamentu jen necelá třetina voličů. Kromě krize by mohla pomoci ještě jedna relativní novinka – metoda politického marketingu, navzdory její rozšířené kritice. Díky ní totiž strany začaly podrobně sledovat to, co Čechy skutečně zajímá.

Všichni do Evropy

Před pěti lety při prvních evropských volbách bylo Česko s více než třiceti soutěžícími stranami rekordmanem – větší zájem o Evropský parlament zaznamenali jen Španělé. Politologové to vysvětlují tím, že se sestavuje jediná kandidátka, a také lákavým faktem, že všechny strany, které překročí procentní zisk, dostávají příspěvek od státu. Letošní počty nejsou definitivní, ale zatím to vypadá podobně jako v roce 2004.

Vedle poučky, že v těchto volbách vítězí opoziční strany, také v Evropě platí, že často uspějí menší uskupení z okraje politického spektra. To se prokázalo i v Česku a současní europoslanci Vladimír Železný či Jana Bobošíková by rádi svůj úspěch zopakovali. Na euroskeptickou notu bude hrát také nově vzniklý trpaslík – Strana svobodných občanů Petra Macha. Z opačné strany názorového spektra se pokusí obhájit europarlamentní křeslo Jana Hybášková s novou Evropskou demokratickou stranou.

Také u velkých stran povedou kandidátku současní europoslanci (za ODS Jan Zahradil, za lidovce Zuzana Roithová, za komunisty Miloslav Randsdorf). U zelených a sociální demokracie obsadili současní členové EP další patra kandidátek (u ČSSD Libor Rouček, u zelených stávající europoslanec za německé Zelené Milan Horáček). Do čela kandidátek pak obě strany poslaly „evropsky“ nové tváře: ČSSD svého stínového ministra školství Jiřího Havla a zelení Bursíkova náměstka Jana Dusíka. Čeká se, že debata o krizi přivede k volbám více lidí

Autor: Silvie Lauder

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015