Igor Záruba, E 15, 17. března 2009
Ještě minulý týden to byla spekulace, momentálně už je to černé na bílém. Do bank ve Spojených státech a v Evropě tečou nemalé prostředky amerických daňových poplatníků určené na záchranu obří pojišťovny American International Group (AIG). Příběh o příliš těžkém balvanu na krku washingtonské vlády tak začal psát svou novou kapitolu. A dává za pravdu těm, kteří varovali a varují, že o státní pomoci by neměla rozhodovat pouze velikost, ale také zdravotní stav pacienta.
Radost na druhou
Velké peníze, které zaoceánská administrativa nalila do marodné pojišťovny, dostávají teď jako odškodné bývalí i současní obchodní partneři AIG. Jde o pokrytí ztrát v hypotečních cenných papírech a kreditních swapech, které se pojišťovna zavázala uhradit. A přesně to se také stalo. Jenže už ne z hotovosti AIG.
Obdarovaní jsou spokojeni. Ruce si mnou jak velké peněžní koncerny Goldman Sachs či Merrill Lynch, tak i další americké bankovní domy. Ty, kterým už stát jednou nějak pomohl, si mohou mnout ruce přímo dvakrát.
Na starém kontinentě se zase může smát Deutsche Bank, finanční ústav, který se loni kvůli vysokým odpisům a propadu příjmů potopil do hrubé ztráty 5,7 miliardy eur. Díky americké AIG je rázem lépe. S její pomocí si Němci zajistili zadními vrátky kýženou podporu, kterou dosud jejich šéf Josef Ackermann vehementně odmítal.
Samotní Američané a kritici způsobu spásy American International Group ovšem nahlas skřípou zuby. A to zcela právem.¨
Zbývá padesátka
Stačí se podívat na fakta. Laso pro pojišťovnu stálo zatím státní fiskus více než 170 miliard dolarů. Odškodné pro banky, s nimiž měla AIG co do činění, stálo 90 miliard, podle některých zdrojů dokonce celých 120 miliard. Rovnice říká, že 170 minus 120 je padesát. Bude tento zbytek stačit, aby obří pojišťovna přežila? Nebo by snad bylo lépe, aby šla definitivně do kolen, než vypadne ze skříně nějaký další kostlivec? Dost možná, že to tak dopadne.
Vždyť jen v posledních čtrnácti dnech rozčílila problémová pojišťovna veřejnost hned třikrát. Kromě zmíněných „vratek pro banky oznámila také rekordní ztrátu za rok 2008. A následně nestoudně a nesoudně sdělila, že vyplatí 165 milionů dolarů na manažerských odměnách. Kontrolní otázka: z jakých to asi bude peněz?
Tučné sousto
Velikost American International Group, která ještě loni v létě spravovala vklady od drobných střadatelů v hodnotě 1,050 bilionu dolarů, se pomalu, ale jistě stává přítěží. Nejen z pohledu vlády, ale i pro AIG samotnou.
„Její případ ukazuje, jak je špatné, když se vlády rozhodnou udržet nad vodou podniky, které jsou příliš velké na to, aby padly. Moc velké na to, aby padly, je čirý eufemismus pro firmy stojící delší dobu na pokraji krachu. S tím rozdílem, že před jejich dveře se nově postavil stát a odhání vlky, vystihl situaci novozelándský týdeník National Business Review.
Otázkou je, kde má tato trpělivost konec. Bilance, v níž ochromená AIG zaplatila za nalité státní miliardy 80 procenty svých akcií, má mít údajně strop ve výši 200 miliard dolarů. Pak už se možná lační vlci dostanou přes práh. A za nimi, jak známo, se slétají supi.
Autor: Igor Záruba