Zbraň posledního soudu


Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 19. března 2009

Mirek Topolánek se zapíše do dějin: buď radarem nebo Lisabonem

Mohl by to být pěkný pomníček. Vyrostl by v Brdech a nesl by desku s nápisem: „Zde měl stát americký radar. Nestojí proto, že…“ A co dál? Právě o to teď běží: a) proto, že Obamova vláda preferuje jiné cesty protiraketové obrany; b) proto, že projekt v roce 2010 zarazila vláda Jiřího Paroubka; c) proto, že v roce 2009 Paroubek přehlasoval Topolánkovu vládu. Tenhle kvíz řešil český premiér.

Mirek Topolánek už asi uvažuje, jaký zápis do historie po sobě zanechá. Ruku na srdce. Jaký má smysl, že stáhl ze sněmovny dvě radarové smlouvy? Z hlediska samotného radaru žádný – o něm rozhodne Amerika, až si sama udělá jasno.

A kdyby dospěla k názoru, že radar postaví, klidně by obrátil i premiér Paroubek. Takže Topolánek vyslal jen signál: ať to skončí jakkoliv, moje vláda nezůstane tou, která radar neprosadila.

Postupuje logicky, když Bílý dům má jiné priority – ekonomiku a Afghánistán. Kdyby se teď měly váhy ve Washingtonu přiklonit k radaru, musel by buď Írán předvést nějaký hodně provokativní kousek, nebo by museli Američané dospět k závěru, že radar – nikoliv knoflík reset – je účinným tlakem na Moskvu.

To už je mimo Topolánkovu moc. Ale tím, že stáhl radar ze sněmovny, si podržel Lisabon pro Senát jako „zbraň posledního soudu. Paroubkovi by tím sice Evropu osladil, ale neuzavřel by si tak vlastní cestu do Evropské komise?

Autor: Zbyněk Petráček

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality