Tomáš Němeček, HN, 31. března 2009
Už jste někdy viděli bankrot bez konkurzního správce? Tak přesně takto momentálně vypadá česká politika. Koalice je v konkurzu: staré závazky a pohledávky přestaly platit, věřitelský výbor se dohaduje, jestli zkusí podnik postavit na nohy, nebo ho prodá nastojato. Ale správce nikde a konkurzní soudce na Hradě dělá tajemného.
Přitom existuje řešení, které by mělo být přijatelné jak pro Topolánka, tak pro Paroubka. Dovedlo by zemi k předčasným volbám za pět měsíců a nebylo by kvůli němu třeba rozvrtávat ústavu. Vyžaduje maličkost: důvěru.
Fantasmagorie pro Klause
Zatím je situace rozvržena tak, že z ní nejvíc získává prezident. Buď svými podmínkami (101 hlasů, ale bez přeběhlíků) přiměje předsedy ODS a ČSSD k dohodě. Tak, jak jim to hned po volbách narýsoval, po vzoru svého paktu se Zemanem. Když se Topolánek s Paroubkem dohodnou, prezidentovi tím dají dodatečně za pravdu a on prohlásí, že to takto vždycky chtěl a že jiné možnosti byly »fantasmagorické spekulace«.
Nebo se nedohodnou. To by bylo pro Klause ještě lepší, protože pak bude moci jednu fantasmagorickou spekulaci rovnou uskutečnit. Totiž jmenovat »hradní« kabinet. Jak řekl minulou středu jeho tajemník Jakl: »Úřednická vláda bývá zpravidla řešení krajní. Někdy ale jediné.« Prezident řekne: Dal jsem jim čas, ale vidíte – k ničemu to nevedlo, tak co zbývalo?
»Hradní« premiér se stane automaticky předsedou Evropské rady. Vtip je v tom, že může vládnout až do řádných voleb. I když nezíská důvěru, může ho Klaus pověřit »dočasným vedením« a hledat náhradníka. A hledat a hledat… až budou volby 2010.
»Hradní« premiér by pro začátek mohl stáhnout ze Senátu Lisabonskou smlouvu. Jak by se asi – vzhledem k prezidentovým známým postojům – choval vůči Rusku a jiným režimům tvrdé ruky?
Premiér Topolánek Třetí
Je to paranoidní představa? Prezident přece včera vydal kratičké prohlášení, že »čeká na politickou dohodu v parlamentu«. Jenže… Za prvé nezveřejnil žádnou »cestovní mapu« z krize (přitom není nic snazšího než říct – dávám X dnů na nalezení dohody, pak se zachovám tak a tak). Za druhé si zvykl jednat neprůhledně, bez diskuse a vysvětlování (jako při výběru šéfů ČNB či ústavních soudců). Za třetí, zvrátit vývoj Evropské unie vnímá Klaus jako své dějinné poslání. Berme ho vážně.
Jak ho mohou ODS a ČSSD zastavit? Takto: Navrhnout za premiéra… Mirka Topolánka. Důvěru pro svou třetí vládu spojí premiér s návrhem některého zákona. Když se o něm sněmovna do tří měsíců neusnese, podle článku 35 ústavy, písmeno b) ji lze rozpustit. Předčasné volby následují do dvou měsíců. Když se začne v dubnu, mohou být klidně v září.
Obří holub na střeše
Evropa se uklidní, ODS také… »Ale co z toho budu mít já?« namítne Jiří Paroubek. Nebude vypadat jako hlupák, který Topolánka svrhl a pak zas dosadil? Upřímně řečeno: to vypadá tak jako tak – svrhnout vládu a nemít hlasy pro plán B… Topolánek na rozdíl od něj vládnout chce. Když mu Paroubek vyhoví, bude z toho mít malého vrabce teď (zlepší si reputaci v Evropě) a obřího holuba později. V předčasných volbách zatím míří k vítězství. A v roce 2013, až se bude volit nový prezident, bude mít Jiří Paroubek většinu ve sněmovně i v Senátu. Teď jde o to, jestli by Jiří Paroubek uvěřil Topolánkovi, že dodrží úmluvu o důvěře pro vládu. Pokud ne, nastoupí hradní sekáč. A ten se, jak známo, nezakecá.
Autor: Tomáš Němeček