David Marsch, Hospodářské noviny, 22. dubna 2009
Už dva roky kolektivně hltáme vyprávění o Velkém kolapsu. Jestli je ale oživení opravdu na dohled a ekonomická krize se chýlí ke konci, zde je 16 důvodů, proč budeme ty ponuré časy postrádat.
Naslouchej ptactvu a čti
1. Svět byl tak hezky přehledný. Rozdělili jsme ho na Zlo (bankéři) a Dobro (všichni ostatní). V budoucnosti nás bude třídění na padouchy a oběti otravně namáhat.
2. V této krizi se uplatnily nenákladné, společensky prospěšné zábavy. Třeba sledování ptactva, čtení knih a vyšívání. Teď přibude o něco agresivnějších činností.
3. Sýčkové, skeptici a apokalyptici měli druhé Vánoce. Cítíme příjemné rozechvění, když nasloucháme Kassandrám. Líbilo se nám, když říkaly, že to světlo na konci tunelu je zase jen přijíždějící vlak. Teď si budeme muset opět přivyknout na optimisty, což je mnohem nebezpečnější parta.
4. Během recese jsme si užívali prázdných letadel, hotelů, restaurantů a autobusů. Až přijde oživení, vrátí se obrovský převis poptávky. Dobré časy budou mnohem přecpanější než dnes.
5. Padaly ceny, nepřál si to snad každý z nás? A teď vše – od jablek až po jachty – půjde zase nahoru. Nezasáhne nás Velká Inflace? Kde byste žili raději: ve Spořivé Británii (pozn. překl.: Austerity Britain, období poválečné obnovy 1945 – 51), nebo ve výmarském Německu?
6. Centrální banky se staly přáteli lidu. Dokonce už i Evropská centrální banka snižovala úrokové sazby. Jenže zanedlouho úroky polezou nahoru. Ach, sbohem, chudé banky, sbohem, nízkoúročené spotřebitelské půjčky, sbohem, akčně zlevněné hypotéky.
Růst HDP = růst neochoty
7. V centrech musela zavřít spousta luxusních krámů se zbožím, jaké nikdo nechtěl. Místo nich se nastěhovaly umělecké galerie a jiné povznášející podniky. A teď tam zase budou zamořovat vzduch kupčíci s křiklavou veteší a tretkami.
8. Lidé méně jedli. Obezita byla na ústupu. Na zahrádkách se hromadně pěstovala zelenina. Jen co začne ekonomika růst, zdraví národa opět upadne.
9. Na večírcích se budou vést řeči o cenách domů. Realitní makléři se přestanou stydět přiznávat, čím se živí. Synové a dcery opět začnou toužit po kariéře bankéře namísto ekologického zemědělce.
10. Budeme si muset zvyknout na novou, ošklivou hantýrku. Dost hrozné bylo už »kvantitativní zmírnění« (quantitative easing). Při ekonomickém zotavení je však slovník ještě méně elegantní. Až se začnou prodávat velké nálože vládních dluhopisů, centrální banky zvednou úrokové sazby. Takové »kvantitativné přitvrzení«.
11. Služby se v době útlumu zlepšují. Servírky servírují, uváděčky uvádějí, dveřníci přidržují dveře. Růst HDP = růst neochoty.
12. Je hezké mít obětní beránky. Jak se nám líbilo, když jsme vinu za všechno mohli svalovat na George W. Bushe a Gordona Browna! Teď smetanu za vzestup slízne Barack Obama. Možná z toho zpychne. Výsledek? Antiamerikanismus bude opět na vzestupu.
13. Dokud trvá pěkně hluboká, solidní deprese, mohli jsme mít dojem, že globální oteplování někdo vypnul. Ne! Budeme muset strpět silnější OPEC a všude budou rašit nové jaderné elektrárny.
A jazyk EU bude čínština
14. V Rusku zase přituhne, až cena za barel ropy vyleze nad 100 dolarů. Prezident Dmitrij Medveděv se přestane usmívat a zachmuří se. A ani si nepřejte vědět, jak se začnou chovat Íránci.
15. Prokletí 21. století – schodky běžného účtu – jsme dostali hezky pod kontrolu. A teď zase kontrolu ztratíme.
16. Čína se začne zase prosazovat, až její exportní motor zase naskočí. Mandarínská čínština se stane oficiálním jazykem Evropské unie. Zapomeňte na mezinárodní rezervní aktiva SDR, nové platidlo centrálních bank bude čínský jüan (renminbi).
Až se vše vrátí do normálu, brzy uvidíme signály nové krize. A ta bude ještě horší než ta z let 2007 – 2009. Ach, šťastné to časy.
Autor: David Marsh