Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Čínský chomout dusí Evropu, ta na to kývá

Viliam Buchert, Mladá fronta DNES, 21. května 2009

Nezabíjejte prosím maminku a tatínka, budou vám věrně sloužit. Tuto větu používají čeští studenti sinologie jako vtipnou odpověď na otázku: Jakou první větu ses v čínštině naučil(a)? Je to úsměvné. Ale pouze do doby, než se humor potká s drsnou čínskou realitou. Ale o tom se jistě včera v Praze na summitu EU - Čína nejednalo.

Přesto převládá ve vztahu k současné Číně a zejména v pohledu na ni v Evropě velká naivita. Jak mezi veřejností, tak u politiků.

Dodržování lidských práv v nejlidnatější zemi světa či otázka brutální politiky Pekingu vůči Tibetu a neshody s Tchaj-wanem totiž už dávno nejsou tím nejdůležitějším, co je dnes na vztahu k Číně zajímavé.

Přesto včera odpoledne Václav Klaus, který setkání s čínským premiérem Wen Ťia-paem řídil, řekl, že „lidská práva budou součástí strategického dialogu mezi Evropskou unií a Čínou". Pochybuji, že český prezident by sám od sebe takovou větu kdy použil, ale na summitu zastupoval EU, takže ji zřejmě říci musel.

Na tiskové konferenci po skončení jednání dostala Evropa ihned odpověď od předsedy vlády Wena: „Nejdůležitější je zůstat u principů oboustranného respektu a nevměšování se vzájemně do vnitřních věcí." Překlad těchto slov z čínštiny zní: „Budeme si dělat, co chceme, svoje názory nezměníme a nikdo to neovlivní."¨

Právě v tom je podstata celého problému vztahů s Čínou. Ta si už nenechá poroučet a nikým usměrňovat, naopak začala poučovat ostatní.

Je dnes tak ekonomicky silná, že její vliv na dění ve světě se za posledních dvacet let nesmírně dramaticky zvýšil. Čína má páku, kterou jí zařídili sami Američané, Evropané či Japonci, tedy její soupeři. Jmenuje se - závislost.

Svět žil v pošetilé představě, že čínské komunistické mandaríny „nakazí" výhodami volného trhu a ti se pak sami vydají na cestu k demokracii. Ukazuje se to jako mylný předpoklad analytiků, ekonomů, politologů i novinářů.

Čínští představitelé uvažují tradičně na dlouhou dobu dopředu a chytře si počkali, až svět nebude mít jinou možnost než s Pekingem spolupracovat za každou cenu. A být tedy na této asijské velmoci svým způsobem závislý.

Firmy všech zemí investovaly v Číně stovky miliard dolarů ve snaze vyrábět levněji a prodávat s vyšším ziskem. Stalo se. Dílo se podařilo. Jen všude doma jsou následky nemilé - na starém kontinentu zkrachovaly textilky, sklárny, výrobci obuvi, hraček. A počkejme si na pokračování. Starý kontinent brzy zaplaví i čínská auta. Až kolem 15 procent všech výrobků světa pochází z Číny. Závislost na ní tím roste.

Odbočka: v Česku již nekoupíte ani místní voňavý ostrý česnek. Většinou jen ten čínský.
Spojené státy se zase potýkají s tím, že Číňané skoupili až příliš mnoho jejich státních dluhopisů. Další nebezpečná závislost.

Přitom svět i Evropa naopak sní o dobytí čínských trhů. Jen mobilních telefonů tam funguje přes půl miliardy, prodají se ještě desítky milionů aut a podobně. Takovou šanci si žádný podnik a politik nedají uniknout. Hrrrr do Číny! Na to v Pekingu čekají. Chtějí další investice a peníze, a tím vytvářejí opět závislost. Přece nebudete kritizovat stát, kde vám dají tolik vydělat.

Evropská komisařka pro zahraniční vztahy Benita Ferrerová-Waldnerová v úterý prohlásila, že pražský summit „bude milníkem na společné cestě Evropy a Číny k novému světovému řádu, překonání globální recese, šíření míru a záchraně planety". Chtěl bych paní komisařku potkat za dvacet let a zjistit její reakce na čínskou supervelmoc a slábnoucí Evropu. Ale jestli bude Peking vůbec ještě ta „malá" Evropa, kterou bude držet v chomoutu, zajímat.

Autor: Viliam Buchert

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015