Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Sněženky optimismu

Evropa sice překonala stadium akutní finanční krize, jsou zde ale její důsledky v podobě recese

Pavel Kohout, Lidové noviny, 28. května 2009

Jak se pozná, že končí finanční krize? Je to, jako když končí zima. Jen namísto sněhové pokrývky „slezou" rizikové přirážky na úvěrových trzích. U objemu úvěrů finančníci dokonce běžně používají termín zamrzlý trh, případně jeho rozmrznutí. A jako nesmělé sněženky postupně vykvétají optimistické názory ekonomů. Nejprve opatrné, pak odvážnější.

Tento proces je patrný i nyní. Sníh je dole, finanční krize v užším slova smyslu již skončila. Podívejme se například na rizikové přirážky. Představují cenu za riziko, jakou požadují úvěrové trhy. Vyjadřuje se různými indikátory, které nebývají mezi veřejností běžně známé.

Jedním z významných je tzv. TED spread, rozdíl mezi úrokovými sazbami na mezibankovním trhu v Londýně a sazbami na trhu amerických vládních pokladničních poukázek. Na vrcholu krize se na mezibankovním trhu účtovalo za krátkodobé úvěry o 4,65 procenta více, než kolik vynášely americké vládní cenné papíry.

Od ledna do konce dubna 2009 se riziková přirážka pohybovala kolem jednoho procenta. Koncem května však tato míra rizika poklesla zhruba na 0,5 procenta. To je výrazný pokrok, který navíc lze pozorovat i u ostatních rizikových indikátorů. Dobrá zpráva: úvěry by již neměly více podražit. Tato informace má globální dopad.

Další mírou vážnosti finanční krize je stupeň využití tzv. diskontního okna - nouzové služby, jejímž prostřednictvím centrální banka půjčuje komerčním bankám. Nástroje tohoto typu pomohly zabránit dalšímu pokračování bankovní krize. Díky němu se nebude opakovat řetězový krach bank, jak jej známe z učebnicových kapitol o Velké depresi 30. let.

Diskontní okna v USA i v eurozóně jsou sice stále otevřena, ale to americké je využíváno již jen asi z jedné třetiny ve srovnání s koncem října 2008. Mimochodem, Česká národní banka měla rovněž připraveno okno, ale nebylo naštěstí třeba je vůbec otevírat.

Podle dalších zpráv klesá podíl bank, které zpřísňují úvěrová kritéria, rostou indexy důvěry, klesají sazby rizikových dluhopisů. Průměrné sazby hypoték v USA poklesly z hodnoty 6,4 procenta začátkem listopadu 2008 na zhruba 5 procent nyní. A dokonce i permanentně skeptický Paul Krugman vyjádřil mírný optimismus.

„Nebudu překvapen, když se světový obchod stabilizuje a průmyslová produkce začne růst dva měsíce od nynějška," prohlásil Krugman toto pondělí. „Nebyl bych překvapen, kdyby ekonomika přestala klesat, či dokonce dosáhla mírného růstu ve Spojených státech, a dokonce možná i v Evropě během druhé poloviny roku."

Krugman nicméně zůstává umírněný, když zdůrazňuje rozdíl mezi odvrácením katastrofy a dosažením skutečného oživení. Za pozornost stojí i jeho slova, že mírný růst by mohl nastat „možná dokonce i v Evropě". Naše strana Atlantiku je totiž postižena mnohem hůře než Spojené státy.

Evropa je na tom hůř

Není pravda, že na Evropu pouze dolehly následky americké krize. Evropa si vypěstovala svoji vlastní úvěrovou bublinu. Následky jejího prasknutí mohou být ještě delší a horší než chaos vzniklý po propuknutí americké hypoteční krize.

Evropa zaznamenala od roku 2004 až do první poloviny roku 2008 cosi jako mohutný, několik let trvající úvěrový večírek. V jeho špičce rostl objem úvěrů tempem bezmála patnácti procent, což je zcela mimo rámec rozumných, trvale udržitelných hodnot. Objem úvěrů na bydlení v eurozóně během let 2003-2007 rostl tempem 9,3 procenta - i toto je příliš rychlý růst na podmínky vyspělých nízkoinflačních ekonomik, které již před touto epizodou byly značně zadlužené.

Vedlejší efekt dluhové expanze Evropská úvěrová bublina byla příjemná, dokud se nafukovala. Evropská unie konečně mohla vykazovat lepší hodnoty hospodářského růstu než cosi kolem nuly. Nezaměstnanost poklesla i v eurosklerotických státech. Ve Francii v roce 2007 například na hodnotu „pouhých" 7,2 procenta, což bylo nejméně od roku 1981. Evropští komisaři se dmuli jako holubi na báni a nechtěli si uvědomit, že zdánlivá prosperita je jen vedlejším efektem obrovské dluhové expanze.

V roce 2008 večírek skončil a evropská úvěrová bublina praskla. A i když Evropa již překonala stadium akutní finanční krize, stále jsou zde její důsledky v podobě vážné recese. Evropské banky nejsou v dobrém stavu a nebudou v dohledné době překypovat ochotou půjčovat. Zvláště jsou postiženy zejména Irsko a Španělsko. Země, kde euro nafouklo největší bublinu.

Celková hodnota úvěrů stavebním a developerským společnostem činí 470 miliard eur, což se téměř blíží polovině hrubého domácího produktu. Většina těchto úvěrů dopadne špatně, tvrdí analytická společnost Variant Perception. Většina finančních krizí nakonec skončí, ale po některých zůstane pořádně „mastný" účet.

Autor: Pavel Kohout

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015