Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Cameron versus Topolánek

Ivana Kottasová, Hospodářské noviny, 1. června 2009

Jeden prožívá vzestup, který s největší pravděpodobností brzy dovrší stěhováním do premiérského sídla Downing Street, druhý nedávno prodělal pád, doprovázený trapasem v čele Evropy. David Cameron a Mirek Topolánek si o víkendu měli o čem povídat.

Šéf britských toryů, strany, ve které se ODS tak ráda vzhlíží, přijel Topolánka podpořit před evropskými volbami. Topolánek se od něho má co učit. Přestože má z vrcholné politiky mnohem víc zkušeností, do kvalit Davida Camerona mu schází hodně.

David BLAIR Cameron

Cameron je vycházející hvězdou britské politiky, srovnání s Tony Blairem v roce 1997 rozhodně není přehnané.

Politiku má v sobě, aniž by se ji musel učit. To ostatně dokázal už při svém zvolení do čela strany. Ani ne čtyřicetiletého poslance tehdy nikdo pořádně neznal, o jeho politickém programu se vědělo jen málo, a přesto dokázal stranu okouzlit tak, že si ho zvolila za lídra.

Britové mu předpovídají velkou budoucnost a pro ODS je jednoznačně úspěchem, že si ji Cameron vybral za svého hlavního spojence v Evropě. Navzdory tomu, že se obě strany v mnohém liší - nejviditelněji na postoji vůči Lisabonské smlouvě -, plánují spolu založení vlastní euroskeptické frakce v Evropském parlamentu.

Absolvent prestižního Etonu, později student Oxfordu a manžel šlechtické dcery má původ a vzdělání, které splňují všechny parametry typického konzervativce.

Přesto se z klišé, které kolem toryů panují, dokázal vymanit. Snaží se Británii přesvědčit, že konzervativci nejsou jen stranou pro bohaté a úspěšné. Že volit pravici neznamená být asociální snob.

Cameron – Topolánek: Český premiér Mirek Topolánek (vpravo) se setkal 13. června v Londýně s vůdcem britské Konzervativní strany Davidem Cameronem. 13.6. 2007 

Český premiér Mirek Topolánek na setkání s vůdcem britské Konzervativní strany Davidem Cameronem 13. června 2007 v Londýně.

 

Zapomeňte na Maggie

Právě to stojí za jeho úspěchem. Cameron se dokázal oprostit od tradice a staré podoby konzervativců, doplnil program o moderní a atraktivní témata a vybočil z řady svých neúspěšných předchůdců. Prezentuje se jako mladý a úspěšný Brit, který jezdí do práce na kole a třídí odpad. Pochopil, že Británie se od doby, kdy byli konzervativci naposledy u moci, radikálně změnila a přesvědčil svou stranu o tom, že i ona se musí změnit a modernizovat.

Že je třeba zapomenout na slavné roky Železné lady a soustředit se na to, co může strana nabídnout moderní Británii.

Láká tím mladé a chudší voliče, pro něž by ještě při minulých volbách bylo naprosto nemyslitelné hlasovat pro torye. Zatím se zdá, že se mu strategie přeměny strany v moderní pravici vyplácí, konzervativci mají na Labour bezpečný náskok a Gordonu Brownovi už nedávají naděje ani jeho nejzarytější přívrženci.

Právě tady by se měla ODS přiučit. V zemi, kde je velká část voličů přesvědčena, že zdravotnictví a vysoké školství mají být zcela zadarmo a že kdo má víc, musí být nutně zloděj a je tedy třeba ho pořádně obrat na daních, by pravice podobnou strategii potřebovala.

Cameron zakládá svou politiku na přeměně své strany a přesvědčení, že pravice je pro všechny. Zařadil do svého programu ekologickou agendu a naopak potlačil tradiční témata, kvůli kterým toryové ztráceli voliče střední vrstvy. Díky němu se teď v Británii nejspíš poprvé nebude volit na základě rozdělení obyvatel na majetkové vrstvy.

Až se z Camerona stane Topolánek

Jenže právě kvůli strategii, při níž vlastně popírá tradiční obraz britského konzervatismu, se může po vyhraných volbách ocitnout v podobné situaci, v jaké byl Topolánek coby premiér.

Toryové ze zadních lavic britské sněmovny se totiž nemohou smířit například s tím, že jejich lídr nechce podpořit vznik dalších soukromých (a tedy velice drahých) škol a že to s tou Evropskou unií nevidí zas až tak černě. I když nejsou rebelie proti vedení strany v Británii příliš obvyklé, je dobré na ně být připraven. Své o tom ví Tony Blair, kterého vlastní poslanci chtěli potopit při hlasování o válce v Iráku. Topolánek sám zažil, jaké to je, když se proti premiérovi postaví vlastní poslanci, a pro Camerona může fungovat jako odstrašující případ.

Jednu věc by se měl od svého britského partnera přiučit hned: Cameron je gentleman na úrovni. Neukazuje ve sněmovně „jedničky", neuráží novináře, nechová se jako nabubřelý mocipán. Stoprocentní připravenost, slušnost a vtip, který týden co týden předvádí při sněmovních interpelacích, se mu vyplácí. Na to ještě Topolánek nepřišel.

Autor: Ivana Kottasová

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015