Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Nářek euroskeptiků i federalistů

Tomáš Němeček, Hospodářské noviny, 4. června 2009

Německý týdeník Spiegel shledal letošní eurovolby tak nudnými, že je čtenářům zabalil do výčtu bizarností. Třebaže v Itálii kandiduje pravnuk krále Emanuele Filiberto Umberto Reza Ciro René Maria Savojský. Premiér Berlusconi upustil od původního nápadu na kandidátku krásných modelek (ponechal jen finalistku Miss Itálie Barbaru Materovou) a postavil se do čela sám.

V Rumunsku kandiduje mafiózní majitel klubu Steaua Bukurešť nebo „rumunská Paris Hiltonová" - dcera prezidenta Basescua. Z České republiky byl za dostatečně kuriózního uznán kosmonaut Remek, Spiegel ho řadí do jednoho pytle s finským kandidátem Arim Vatanenem, čtyřnásobným vítězem Rallye Paříž-Dakar. Musejí se evropské volby vážně prodávat jen jako sbírka obskurností? Není tu žádné společné téma?

Hlas pro europremiéra Barrosa

Zdá se, že ani náhodou. Kypr, Řecko či Malta v kampani mluví o přistěhovalcích z Afriky, Bulhaři o své odstavené jaderné elektrárně Kozloduj... Pro Čechy, Němce i další to bude nácvik na „skutečné" národní volby. „Byl jsem nedávno na snídani se skupinou proevropských Britů," píše oxfordský profesor Timothy Garton Ash, „a jeden přední politik tam prohlásil, že by volební kampaň měla být o Evropě. Celý stůl propukl v upřímný srdečný řehot."

Jak by mohlo existovat společné téma, když jde o jediné volby, z nichž nevzejde žádná vláda? Optimisté ho hledají. Když autor těchto řádek nedávno dělal rozhovor s esem evropského práva Miguelem Madurem (jinak též generálním advokátem Evropského soudního dvora), slavný právník prohlásil: „Moc se o tom nemluví, ale letošní volby jsou prvním krokem k diskusi o evropské vládě. Poprvé se někdo prezentuje jako kandidát na předsedu Evropské komise a mezi evropskými politickými skupinami má přívržence i odpůrce. Lidé budou zkrátka hlasovat i o José Barrosovi."

 Opravdu? Nejeví se to tak jen Portugalcům (včetně Barrosa a Madura)? Zkuste se zeptat Čechů, Dánů nebo Lotyšů... Časopis Spiegel to tedy zkusil.

Tržní ideologie? Ano, díky, sem s ní

Německý magazín udělal velký společný projekt s nizozemským NRC Handelsblad a dánským Politiken (všechna tři periodika se snaží o celoevropský přesah - mají anglickou internetovou verzi). Intelektuálů ze 27 zemí se ptal, jaká jsou volební témata v jejich zemi. Pochopitelně: o Barrosovi mluví jen Portugalka.

Spiegel, NRC a Politiken by jeden tip na celoevropský motiv měly: nejsou tyto volby v době krize jakýmsi referendem o „tržní ideologii"? Francouz či Nizozemec přitakávají, Španěl je proti, ale především to úplně odmítá nová Evropa.

„V Rumunsku je konsenzus jasný: společenský řád se soukromým vlastnictvím, chceteli kapitalismus, se musí bránit," říká fyzik a spisovatel Horia Roman Patapievici. „Známe až moc dobře ekonomickou zrůdnost socialismu, státem kontrolované ekonomiky." Obdobně odpovídá Bulharka či Litevka (a dokonce i zástupce Česka, spisovatel Viewegh, říká, že „taková debata se tu nevede").

Ale něco z celoevropského projektu vyvstalo.

Přimknout se a dát si pauzu

Trend, kterým je - jak se aspoň teď zdá podle předvolebních průzkumů - ústup euroskeptiků na Východě oproti roku 2004. V Polsku to vypadá na souboj liberální Občanské platformy a konzervativních oponentů z Práva a spravedlnosti. Radikálně populistická Sebeobrana je na úrovni 1-2 %. Podobně vypadají české, slovenské i pobaltské průzkumy, jen v zdeptaném Maďarsku může uspět ultrapravicová strana Jobbik. Projekt celoevropské „protilisabonské" strany Libertas se drolí. Její zakladatel Declan Ganley má sám potíže uspět i v domovském Irsku.

Ale kupodivu to neznamená vítězství levicových federalistů. Ve francouzském listu Libération si naopak bývalý socialistický premiér Michel Rocard povzdechl: „My, Francouzi, jsme snad nejvíce ze zakládajících národů Evropy spatřovali v evropské konstrukci způsob, jak zajistit naší civilizaci dominantní globální roli. Cílem bylo vdechnout nový život dávné slávě, časům, kdy jsme vedli svět. Jenže voila, federální Evropa je mrtvá. Zabilo ji rozšíření. Malé země, které se přidaly k unii, nikdy neřídily svět. Nemíchaly se do globálních problémů, ale hledaly, jak se před nimi úkryt."

S interpretací si počkáme na skutečné výsledky: Co Evropané v době krize chtějí? Přimknout se k unii, ale dát si dlouhou pauzu od integračního úprku vpřed?

Autor: Tomáš Němeček

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015