Marie Bydžovská, Euroskop, 6. června 2009
Evropská témata jsou v britské kampani do eurovoleb neviditelná. Tak by tomu ale být nemělo, tvrdí The Economist z 30. května. Evropa přispěla k pádu dvou britských premiérů, Margaret Thacherové a Johna Majora. Oni však alespoň byli oběťmi zásadních konfliktů o budoucnost Británie v EU. Současnému premiéru Brownovi hrozí, že jej zničí taková maličkost jako výsledky voleb do Evropského parlamentu.
Bídné výsledky by mohl některý z Brownových kolegů, kteří jsou už nyní otráveni z mizivých nadějí na vítězství v národních volbách, použít jako popud k vnitrostranickému puči. A je jisté, že Labouristi budou zápolit s mnohem horšími výsledky než v evropských volbách v roce 2004, tvrdí týdeník.
Podle kampaně budou volby v Británii souviset s Evropou dokonce ještě míň než v ostatních evropských státech. I v kajícných plánech na reformu britské politiky, s kterými se po skandálu s poslaneckým zneužíváním vyplácení náhrad výdajů na ubytování vytasili jak vládní labouristi, tak opoziční konzervativci i liberálové, hrála Evropa jen formální roli.
EU zůstává z mnoha důvodů ať již jako obchodní partner, zdroj legislativy nebo kvůli své vzrůstající geostrategické úloze důležitá. Pro Británii je však ještě významnější. Příští britský parlament bude pravděpodobně čelit krizi kvůli Lisabonské smlouvě, kterou současný parlament ratifikoval minulý rok. Konzervativci totiž slíbili, že pokud ještě nebude v platnosti až se dostanou k vládě, uspořádají o ní referendum.
Lídr konzervativců David Cameron tak stojí před nepříjemným dilematem: buď přijme smlouvu a znepřátelí si svou stranu, nebo Lisabon potopí a rozzuří zbytek Evropy spolu s Obamou, který je prý podrážděný z nepřátelství Toryů k Unii. Na přetřes by tak mohlo přijít samotné britské členství v Unii.
Během kampaně se prozatím Cameronův postoj k Lisabonské smlouvě vyhnul podrobnějšímu zkoumání a mnohem větší pozornost byla věnována jeho rozhodnutí založit novou euroskeptickou frakci v Evropském parlamentu. Minimální pozornost věnovaná problému však neznamená, že by byl vyřešen. Pokud se Toryům nepodaří lstí dilema Lisabonské smlouvy obejít, Camerona čeká buď souboj s vlastní stranou nebo s Evropou.
A jsou i další důvody, proč by se Británie měla hlouběji zabývat evropskými otázkami. Anglosaský hospodářský model důvěřující finančním službám a nízké míře regulace byl oslaben úvěrovou krizí a recesí. Británie bude muset věnovat hodně práce tomu, aby ochránila otevřené a konkurenční trhy před ochranářskými tlaky, které se neobjevují pouze v tradičně dirigistické Francii, ale napříč celou Evropou.
Británie nemůže jen tak znovu vrátit Blairovu éru a identitu neformální Kalifornie Evropy – a potřebuje proto hájit i neekonomické zájmy. Zpráva, kterou zpracoval Royal Institute of International Affairs, tvrdí, že Británie by měla podporovat další rozšiřování a bližší spolupráci v oblastech souvisejících s bezpečností jako vnitro nebo obrana. I když pro konzervativce je NATO nedotknutelné, USA jsou stále méně nadšené z vojenské spolupráce v Evropě.
Britové jsou podle výzkumů mínění stále více euroskeptičtí. Propagovat posun moci směrem do Bruselu, aby se tak rozhodování ještě více vzdálilo běžným lidem, se zdá v současném antipolitickém klimatu ztřeštěné. To se hodí Toryům, kteří jsou nyní zbaveni rozporů kvůli EU, které byly osudné pro vlády Thacherové a Majora.
Britští voliči jsou natolik rozčilení odhalením jednání britských poslanců, že odhodlání stranických lídrů k politické reformě nutně bude muset být co nejdříve naplněno. Nicméně v nadcházejících letech čekají Británii také mnohé výzvy ve vztahu k Evropě – a pokud je nezváží nyní, mohli by toho podle the Economist v budoucnu litovat.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop