Petr Kamberský, Hospodářské noviny, 9. června 2009
Poučení z voleb je elementární: Neexistuje Evropský „démos“. Neexistuje většinová touha po užší integraci. Není proto důvodu unifikaci posilovat – až na to, že procesy zakotvené v Lisabonské smlouvě už asi nelze zastavit.
Dovolujeme si však tvrdit, že po víkendovém hlasování by současnou podobu Lisabonu nikdo neprosadil – a rozhodně už ne v národních plebiscitech. Proč tak silné tvrzení?
Lisabonská smlouva přináší krom změn technických i několik principiálních – a jednou z nich je i posílení role parlamentu. Tu voliči odmítli. Důkazů je řada.
1) Nízká účast. Možná ještě důležitější je klesající účast. Evropské elity prosazují čím dál užší integraci, ale Evropané na ni očividně nemají náladu.
2) Nejenže jsou pro většinu kontinentu volby zbytečné, ale i zmíněná volící menšina posílá do Bruselu a Štrasburku takové zástupce, kteří mají k „ever closer union rezervovaný, až odtažitý pohled.
3) V současné depresi se všichni obracejí na národní vlády – občané i firmy. To vlády zachraňují banky, automobilky, vklady.
4) Podrážděná reakce europarlamentu, která obviňuje média, dává za pravdu všem tezím o odtrženosti od světa. Evropská demokracie prostě nefunguje – vidí to všichni kromě europoslanců.
Neexistuje evropský národ – a hned tak nebude. Spojené státy evropské jsou snem z literárních kaváren, nikoli dohlédnutelnou realitou. Světoběžníky jsou studenti, hrstka byznysmenů a profesionálů. To oni pendlují napříč kontinentem, protože jejich unikátní služby jsou všude žádané. Zbytek Evropy zůstává na rodné hroudě, bez ohledu na to, že deset víkendů v roce prožije na výletech po Portu, Ljubljani či Praze.
Lidová nechuť k unifikaci neznamená nechuť k Evropě a jejím čtyřem pilířům. Jenže pokud někdo prosazuje svobodu pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu, pak je to nedemokratická Evropská komise. Ať už jde o hlídání vnitřních pravidel, nebo sílu postavit se Microsoftu a Číně. Nikoli parlament, schvalující jednu zbytečnější rezoluci za druhou.
Autor: Petr Kamberský