Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Allajtolláhovo dilema

Marie Bydžovská, EUROSKOP, 24. června 2009

Zjevně zmanipulované íránské volby ohrožují křehké pilíře, na kterých Íránská republika stojí, píše The Economist z 20. června. Za třicet let od islámské revoluce nezaznamenal Írán tak silné bouře. Nepokoje však, zatím, nejsou směřovány proti základním podpěrám systému vytvořeném v roce 1979. Protestující se úmyslně oblékli podle islámských zásad a přihlásili se k náboženskému symbolismu upozorňujícímu na pojmy nespravedlnosti a spasení, které jsou v jádru šíitského islámu.

Nepokoje vyplývají z pocitu, že islámská republika se dostala na scestí. Rozdělení společnosti odráží nejen polarizovanost voličů, ale i hluboký a rostoucí rozkol vládnoucích elit.

Pilíře íránského režimu

Unikátní íránský politický systém vratce stojí na dvou pilířích, jednom demokratickém, druhém teokratickém. Volený parlament a prezident mají pravomoc rozhodovat o státních výdajích a investicích, ale jen minimální možnost rozhodovat o bezpečnosti, včetně kontroverzního jaderného programu.

Mahsa, who provided only her first name, holds a sign protesting the recent election in Iran during a protest at the American Muslim Association in Oklahoma City, Thursday, June 18, 2009. (AP Photo/The Oklahoman, Steve Gooch)

Kde je můj hlas? Íránka Mahsa z Americké muslimské asociace protestující 18. června v Oklahoma City na demonstraci proti výsledkům voleb v Íránu.

 

O té rozhoduje teokratická větev, kterou ztělesňuje nejvyšší vůdce Ajatolláh Alí Chameneí. Chameneí nepředstavuje pouze morální autoritu, ale i nejvyššího velitele vojenských sil. Navíc kontroluje řadu vlivných institucí, určených k prosazení islámského charakteru systému, včetně soudů, veřejného televizního vysílání a Rady dohlížitelů, jmenovaného výboru pověřeného kromě jiného prověřováním kandidátů a monitorováním voleb.

Probíhající protesty podkopávají současně oba pilíře, tvrdí týdeník. Ostré zásahy proti demonstrantům nejenže nadobro zničí demokratické aspirace islámské republiky, ale také poškodí prestiž nejvyššího vůdce.

Kde se vzala opozice

Vůdci opozice jako Músáví získali vliv v počátcích revoluce a později se naučili pragmatismu. Mnozí jsou spojeni s reformistickým hnutím, které vybujelo v krátkém období prezidenta Muhammada Chatámího v letech 1997 a 2005.

Tito lidé považují Ahmadínežádovu vládu za nekompetentní v domácí politice a nebezpečně konfrontační v zahraničních vztazích. Nejhrozivější pro ně byly čistky zaměřené nejen proti reformistům, ale i do vlastních řad mezi nomenklaturu z ministerstev, místní samosprávy a universit. Ty měly uvolnit cestu zkostnatělým násilnickým maloměšťákům.

Kdo podporuje Ahmadínežáda

Současného prezidenta podporují důstojníci Revolučních gard a členové rozsáhlejších dobrovolnických Basídž. Jeho spojenci se ale dostali i do armády, policie a tajné služby. Jsou zaštítěni radikálními konzervativci mezi šíitskými duchovními a podporu si Ahmadínežád udržuje i mezi rolníky, penzisty, válečnými veterány a dalšími, kteří těžili z rozhazovačnosti vlády.

Nejvyšší vůdce Ajatolláh Alí Chameneí, který by měl zůstat mimo politické boje, často signalizoval podporu Ahmadínežádovi a nemůže se proto jednoduše distancovat od machinací s volebními výsledky. Nejenže předběžně posvětil volební výsledky ještě před tím, než je potvrdila Rada dohlížitelů, jak požaduje právo, ale také před volbami, když popisoval kandidáta pro kterého by měli voliči hlasovat, jasně mluvil o Ahmadínežádovi.

Udrží se prezident u moci?

Músáví nyní prohlašuje, že jediné řešení je úplné anulování voleb. Ultrakonzervativní Rada dohlížitelů, která dostala deset dní na prověření regulérnosti voleb, pod tlakem pouličních protestů souhlasila s částečným přepočítáním hlasů. Přiznala sice některé nedostatky, ty však podle ní neovlivnily celkové výsledky.

Za této situace je opozice odhodlaná pokračovat v protestech. A ve vzduchu visí zlověstná hrozba, že Ahmadínežád vyhlásí stanné právo. Naznačují tomu častější uvěznění předních reformistů, tvrdší censura, kontrola komunikací a rostoucí drzost skupin Basídž, které beztrestně útočí, na koho si vzpomenou.

Současný prezident by vzhledem k mašinérii útlaku pravděpodobně mohl udržet moc násilím, i když nikdo neví, jak se zachová armáda. Násilí ale docela zničí image státu a navíc bude potřebovat podporu mnohem opatrnějšího Chameneího, který usiluje o konsensus. Jeho podpora zdaleka není jistá.

Chameneí stojí před těžkým dilematem. Řešení krize, které neuklidní rostoucí dav příznivců Músávího, by trvale poškodilo demokratický pilíř režimu. Jen málo Íránců by se znovu obtěžovalo účastnit prázdných volebních okázalostí. Ale ustoupení všem požadavkům protestujících by odkrylo jeho vlastní slabost a omylnost. A pod tím vším zůstává hořká ironie, že v paranoidní snaze vyhnout se „sametové revoluci" iránští vládci vytváří podmínky, které by takovou revoluci mohly způsobit.

Autor: Marie Bydžovská, EUROSKOP

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015