Zbyl nám ještě vůbec nějaký střelný prach?


Tomáš Khorel, Mladá fronta DNES, 30. června 2009

Světová ekonomická krize vyvolala v mnoha státech světa masivní záchranné akce. Přesto si odborníci začínají uvědomovat, že stimulační balíčky, jejichž cílem bylo přinejmenším zmírnit dopady krize, budou mít v budoucnu negativní efekty.

Nejpatrnějším z nich je ohromný nárůst celosvětového zadlužení. Do budoucna můžeme také očekávat inflaci způsobenou velmi aktivní a do té doby málokdy vídanou monetární politikou, jež v mnoha případech přešla až v hysterické uvolňování finančních prostředků. Tato inflace, která bude významným způsobem ukusovat z kupní síly mnoha světových měn, s sebou ponese řadu dalších, na první pohled skrytých, avšak neméně neblahých důsledků.

Snad ještě horší zprávou jsou množící se předpovědi analytiků, že nás nejtěžší část krize světového hospodářství ještě čeká. Problém je, že pokud je to pravda, pak mají světové vlády a centrální banky k dispozici už jen malý prostor pro další opatření. Již dnes se spekuluje o tom, že se trh vládních dluhopisů může zhroutit. Mnohé státy totiž nedokážou najít věřitele, kteří by financovali jejich úvěry (např. těžce zkoušené Lotyšsko). Je otázka, jaký manévrovací prostor pro standardní záchranná opatření ještě zbývá.

Zejména americká administrativa si začíná uvědomovat mantinely, které byly doposud ukryty v mlze a které jí budou bránit v dalším kole státní pomoci. Ačkoliv bylo i dříve zvykem, že americká centrální banka Fed praktikovala velmi uvolněnou měnovou politiku, to, co se odehrálo za poslední rok, podnítilo hlasité spekulace o opuštění dolaru jako hlavní světové rezervní měny.

Brazílie, Rusko a Čína již zahájily práce na plánu, jak nahradit dolar jakožto hlavní rezervní měnu. Čína, která drží dvě třetiny svých devizových rezerv v dolarech, je silně znepokojena rostoucí volatilitou a znehodnocením této měny. Rovněž ruský prezident Medveděv se nechal slyšet, že dolar již není pro centrální banky žádanou měnou. Pokud však dolar začne ztrácet své výsadní postavení, může se to projevit růstem dlouhodobých úrokových sazeb u amerických aktiv a hypoték. To by pak mohlo spustit novou vlnu závažných hospodářských problémů.

Při pohledu na výši zahraničních dluhů mnoha vyspělých států světa je jasně patrné, že mnoho z nich se již dnes pohybuje na hranici udržitelnosti. Jakýkoliv další globální nárůst zadlužení nejen zvyšuje riziko bankrotu veřejných financí některých států, ale současně ohrožuje i celkovou důvěru ve společnosti.

Stačí uvést několik čísel demonstrujících výši zadlužení (v poměru k HDP) – Japonsko 241 procent, Itálie 104 procent, Řecko 90 procent, Belgie 81 procent, Francie 67 procent, Německo 63 procent… To jsou navíc čísla z konce roku 2008, která budou na konci letošního roku o dalších několik procent vyšší.

Česká republika ve srovnání s těmito státy vypadá se svými 30 procenty jako „amatér. Aby však nebyla mýlka, i u nás je situace vážná.

Fiskální výhled ministerstva financí předpokládá, že český schodek bude letos 4,5 procenta HDP, 5,1 procenta v roce 2010, 4,9 procenta v roce 2011 a 4,2 procenta v roce 2012. Pokud dojde k dalšímu zhoršování situace (což se dá očekávat), je využití standardních stimulačních nástrojů limitované, a to zejména v důsledku jejich nadužití v posledním zhruba tři čtvrtě roce. Jinými slovy řečeno: dochází nám střelný prach.

Autor: Tomáš Khorel

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality