Marie Bydžovská, EUROSKOP, 15. července 2009
Evropské plány na regulaci finančního systému jdou podle The Economist ze 4. července špatným směrem. Reálná šance na reformu finančního systému tak podle týdeníku leží na jiné než evropské úrovni.
Od března vyvíjela Komise horečnou aktivitu, aby připravila návrhy k regulaci hedgeových fondů a fondů privátního kapitálu, tzv. private equity a k přetvoření kontinentálního sytému dozoru nad přeshraničními finančními institucemi.
Vzniklý návrh směrnice o hedgeových fondech a fondech privátního kapitálu je směsicí opatření, požadujících rozsáhlejší zveřejňování údajů, kontrolu nad investicemi a těsnější restrikce pro neevropské fondy. Některé z nich sice mají význam, špatně napsaný návrh však skládá dohromady rozdílné typy investorů, některá opatření dávají smysl jen pro hedgeové fondy, jiná zase pro fondy privátního kapitálu, tvrdí the Economist.
Proč se vlastně EU koncentruje na hedgeové fondy a fondy privátního kapitálu? Některé se sice v době hospodářského růstu chovaly nezodpovědně, nebyly však příčinou krize. Lepším vysvětlením tak je dlouhodobé nepřátelství Francie a Německa k alternativním investicím. Oslabené postavení Velké Británie, největšího obránce průmyslu, je důvodem, proč se EU k akci odhodlala právě nyní. Vypadá to, že navrhovaná pravidla nejsou tak špatná, aby vyhnala managery fondů pryč z Evropy. Přesto znamená toto finanční politikaření krok zpět.
Unie však identifikovala závažný problém – systém kontroly přeshraničních bank. Již selhání islandských bank na podzim upozornilo na nebezpečí pro hostující země, které spoléhají na kvalitu domácích regulátorů zahraničních bank.
Reakcí EU bylo vytvoření trojice nadnárodních výborů, které budou mít pravomoc zasáhnout, pokud se národní regulátoři nedohodnou. Pod tlakem Británie a dalších přitom Brusel výslovně vyloučil porušení fiskální suverenity, čímž by mohl být třeba příkaz zachránit banku. Celkově je ale výsledný evropský návrh podle britského týdeníku zfušovaný.
Krize tak posílila důležitost rozhodování na nižší a vyšší než evropské rovině. Národní regulátoři budou monitorovat finanční instituce a plátci daní v národních státech jsou ti, kteří se ozvou, když finančnictví selže. A nad evropskou úrovní rozhodují ti, kdo stanovují globální agendu jako například Basilejský výbor, který vytváří nová pravidla pro bankovní kapitál a likviditu. Tyto instituce jsou podle britského týdeníku nejlepší obranou proti hrozbě, že si velké finanční instituce budou podle své potřeby vybírat jim vyhovující jurisdikci.
Dobrou zprávou je, že mezinárodní a národní regulátoři vydávají konzistentní zprávu. Opakovaně zdůrazňují vyšší kapitálové požadavky, především v dobrých časech, tvrdší pravidla pro likviditu a zvláštní režimy pro systémově důležité instituce. EU si v tom může zahrát, reálná šance na smysluplnou reformu finančního systému však podle závěrů the Economist leží kdekoliv jinde.
Autor: Marie Bydžovská