Tereza Vávrová, EUROSKOP, 16. července
Americko-ruské setkání na nejvyšší úrovni 6. července v Moskvě se neslo v pragmatickém duchu, který ovšem nevylučoval potenciální konflikt. Přesto prezident Obama nabídl Kremlu „restartování vzájemných vztahů“, které utrpěly jak loňským gruzínským konfliktem, tak americkou obrannou iniciativou ve střední Evropě. Poslední číslo The Economist z 11. července o tomto dlouho očekávaném setkání přineslo komentář.
Prezident Obama poněkud změnil kurs americké administrativy vůči Rusku a nabídl prezidentu Medvěděvovi „restartování vztahů. Moskva, ač stále nedůvěřivá, nechtěla ztratit takovouto příležitost. Jeden z ruských deníků Moskevský Komsomolec situaci shrnul následovně: „Proč bychom měli vycházet Obamovi vstříc? A když už, tak jen pokud to bude v našem zájmu. Vyhráli jsme válku v Gruzii a potvrdili tak naše postavení velmoci, ovšem skončili jsme v izolaci. Samozřejmě i v té můžeme žít, ale proč ji neopustit, když se za nás snaží jiní?
Je tedy snaha prezidenta Obamy tak jednostranná a co po Rusku vlastně chce? Kreml nepropadl jako Evropané obamomanii a ruská média o jeho návštěvě v Moskvě ani nereferovala. Zprávám dominoval pohřeb Michaela Jacksona. Sympatie k novému americkému prezidentovi dokonce cítí jen 12% Rusů. Obama si ovšem do Moskvy nepřišel pro obdiv, ale pro obchod, zdůrazňuje The Economist.
Ruský nacionalismus
A v podstatě dosáhl svého. Obě strany se dohodly na snížení počtu jaderných zbraní ve výhledu 7 let. Pro Obamu je to jeden z úlovků do své kampaně za bezatomový svět. Pro Rusko je to krok k dosáhnutí zbrojní parity se Spojenými státy. Dalším bodem jednání byly přelety nad ruským vzdušným prostorem, jež Amerika nutně potřebuje k zásobování Afghánistánu.
Největším testem pro obnovenou spolupráci zůstává podle Economistu otázka Íránu. Možná západní akce proti íránskému jadernému programu by patrně v Kremlu nenašla ohlas. Rusko si na jednu stranu nepřeje trvání atomu v Íránu, ale zároveň odmítá americkou dominaci na tak strategickém území.
Obama se ve svém projevu na Nové ekonomické univerzitě v Moskvě vyhnul poučování a o deficitech ruské demokracie mluvil neadresně. Řekl, že „přežijí jen ty vlády, které skutečně slouží svým lidem. Jeho projev přenášela jen jedna kabelová televize, která navíc vyzdvihovala ty pochvalné pasáže o Rusku. Přítomní studenti zůstali vůči Obamovým slovům indiferentní. Taková je reakce dnešního cynického a nacionalistického Ruska. Jeden z nejvíc prokremelských komentátorů Vjčeslav Nikonov vidí v Obamově návštěvě „americké uznání ruského postupu v Gruzii, neboť nyní si se Saakašvilim už nikdo ruku nepodá.
Středoevropské obavy
Tématem této bilaterální schůzky překvapivě nebyla americká vzdušná obrana, jež by měla zahrnovat český radar a polskou základnu. Proč? Obamova administrativa se této iniciativě exprezidenta Bushe poněkud vyhýbá, k nelibosti svých středoevropských partnerů. Jednou je důvodem cena celého projektu, poté problematické začlenění amerických vojáků do daňových struktur apod. Největší obavou regionu je kredibilita a pružnost NATO. Noví členové prosazují fungování Aliance na vojenské bázi (která bere v potaz Rusko), čemuž brání některé západní země, jež si s Ruskem obchodně rozumějí. Podle Economistu je evidentně tato „příliš evropská záležitost hluboko dole na americké agendě.
Co tedy přinesly Obamovy dva dny v Moskvě? Nelze vyřešit všechno tak rychle, nelze překonat události loňského léta, které zabraňují shodě Obamy s Putinem, ale základy obnovených vztahů Ameriky a Ruska se položit podařilo. Medvěděva označil Obama za „přímého a profesionálního, a takové snad budou nové vzájemné vztahy.
Autor: Tereza Vávrova, Euroskop