MF DNES
Francie převzala na šest měsíců předsednictví Evropské unie. Prezident Nicolas Sarkozy se tímto okamžikem stal – rok po svém zvolení do čela Francie – nejdůležitějším mužem v EU. Stejně jako měl velké ambice pro prezidentování v rodné zemi, má i pro Evropu připraveny velké plány. Pod heslem „Francie potřebuje Evropu a Evropa potřebuje Francii“ připravil Sarkozy rovných deset summitů špiček evropských států během následujícího pololetí.
Nikdy předtím nic podobného nebylo. Sarkozy chce ukázat, že Francie je „zpět v Evropě a že nešťastné „ne v referendu o ústavní smlouvě z roku 2005 je minulostí. A že Francie je opět „motorem seskupení – podobně jako v padesátých letech při jeho založení nebo v sedmdesátých letech pod taktovkou prezidenta Giscarda d’Estainga.
Každé setkání na nejvyšší úrovni, které bude věnováno jednomu specifickému tématu, má za cíl pohnout bruselskou mašinerii ze zajetých kolejí a dodat evropské integraci novou dynamiku…
První velká schůzka se sejde hned 13. července v Paříži, v předvečer státního svátku připomínajícího pád Bastily. Představitelé sedmadvacítky a sedmnácti středomořských zemí jsou pozváni k založení Středomořské unie. Zrod této formace, kterou si Nicolas Sarkozy přeje od svých prvních dnů strávených v Elysejském paláci, nebyl v rámci Evropské unie jednoduchý.
A navíc některé země z jižního pobřeží Středozemního moře stále zvažují své angažmá (především kvůli účasti Izraele). Uskutečnění této myšlenky, která má přinést mír a rozvoj v celé oblasti, nicméně představuje první úspěch francouzského předsednictví.
Dobrý vklad na začátek předsednictví potřebuje Nicolas Sarkozy jako sůl. Třímat žezlo EU v době po irském „ne Lisabonské smlouvě, a navíc v době, kdy Evropané trpí všeobecně špatnou náladou, nebude snadné. Evropská unie musí odpovídat na očekávání i výtky Evropanů, kteří chtějí konkrétní kroky Bruselu ve věcech, jež je nejvíc pálí.
Proto prezident Sarkozy zaměřil francouzské předsednictví na čtyři velká témata. Dvě z nich jsou velmi aktuální zejména po vzestupu cen potravin a energií: klimatickoenergetická politika a zemědělská politika. Dvě další mají za cíl sjednocovat evropskou imigrační politiku, ve které zatím panují velké rozdíly v míře otevřenosti, a obnovit evropskou obrannou politiku v rámci NATO.
Francouzské představitele bude rovněž zaměstnávat institucionální krize, která vznikla irským odmítnutím Lisabonské smlouvy. Nicolas Sarkozy, který se hodně angažoval po boku Angely Merkelové při redakci zjednodušené smlouvy, nechce připustit krach tohoto pokusu zreformovat Evropskou unii. Proto 11. července poletí do Dublinu „poslouchat názory a návrhy irských politiků.
V říjnu se má nad budoucností Lisabonské smlouvy sejít Evropská rada. Do té doby chce Sarkozy nabídnout možné řešení – a případné ústupky kvůli irským obavám ze ztráty neutrality nebo o povinném zavedení liberálních zákonů (potraty a rozvody). Ale bude také naléhat na Česko a ostatních šest zemí, které ještě neratifikovaly tuto smlouvu, aby to udělaly co nejdříve.
Úspěšné Sarkozyho předsednictví je klíčové pro jeho další působení v čele Francie a jeho reformy. Ale bylo by i dobrým odrazovým můstkem pro české předsednictví, které začne už za šest měsíců.
Autor: Fabrice Martin-Plichta, dopisovatel deníku Le Monde