Vítej v Moskvě, Baracku!


Hana Chuka, EUROSKOP, 16. července 2009

Ačkoli byly Obamovy dosavadní zahraniční cesty vesměs procházkami růžovými sady, bylo jasné, že v Rusku s pouhou charismatickou investicí nevystačí. Paranoidní, škodolibé a čím dál víc izolacionistické Rusko je pro nového amerického prezidenta daleko těžším partnerem i protivníkem, než bylo pro jeho předchůdce. The Economist ze 4. června analyzuje pošramocené rusko-americké vztahy a radí Obamovi, jak vyzrát na medvěda.

Rusko za časů Obamových

Ze všech velmocenských vztahů, které Bush Obamovi zanechal, představuje Rusko jednoznačně nejkomplikovanějšího dědictví – není možné ho ignorovat a jakákoli dohoda s ním znamená problém. Za posledních deset let se pod Putinovým vedením úspěšně nacionalizovalo, zcentralizovalo a zkorumpovalo. Jeho ekonomika, mnohem větší než před deseti lety, je stále více závislá na ropě a plynu, tedy na odvětvích kontrolovaných převážně kleptokracií Putinových „dvořanů a bývalých špionů.

Navenek sílící asertivita jako by měla zamaskovat vnitřní problémy Ruska, mezi kterými zaujímá čelnou pozici nepříznivá demografická situace – ruská populace se rychlým tempem ztenčuje a úmrtnost je dvakrát tak velká než ve většině vyspělých zemí. Konflikty na Kavkaze se znovu rozhořely, ale současnou ruskou armádu zastihly nevybavenou a špatně vycvičenou. Všeobecnému oslabení velmoci Putin čelí metodou, která se už tolikrát osvědčila jeho předchůdcům – umlčením opozice a semknutím všech svých „poddaných na vlně protizápadního patriotismu, píše The Economist.

President Barack Obama, left, shakes hands with Russian Prime Minister Vladimir Putin during a meeting at Novo Ogaryovo, Tuesday, July 7, 2009, in Moscow. (AP Photo/Haraz N. Ghanbari)

The Economist: Paranoidní, škodolibé a čím dál víc izolacionistické Rusko je pro nového amerického prezidenta daleko těžším partnerem i protivníkem, než bylo pro jeho předchůdce. – Barack Obama si potřásá rukou s ruským premiérem Vladimirem Putinem při jeho návštěvě v Moskvě 7. července 2009. foto čtk

Ačkoli Putinův odpor k reformám a dlouhodobá izolace Rusko evidentně oslabují, Obamova administrativa stále ještě čelí velmoci, která disponuje jak dosud rozsáhlým jaderným arsenálem, tak největší světovou produkcí ropy a zemního plynu a vedle nezanedbatelné osminy světa zabírá také významné křeslo v Radě bezpečnosti, kterého, jak se nejen Američané v minulosti přesvědčili, obratně využívá.

Vladimír Vladimírovič dobyvatel

Jasný signál ruské asertivity, stejně jako nulového zájmu o blízké spojenectví se Západem, představovala už loňská invaze do Gruzie, následovaná ruským uznáním Jižní Osetie a Abcházie. Ve svém dalším kroku de-westernizace car Vladimír práskl dveřmi WTO a dal tak přednost celní unii s Běloruskem a Kazachstánem. „Instalace nového prezidenta nepřinesla v tomto ohledu mnoho změn. Dimitrij Medvěděv nyní propaguje novou evropskou bezpečnostní strukturu, která by v praxi dala Rusku právo veta při jakémkoli rozšíření NATO, což přirozeně znervózňuje například Ukrainu a další státy spadající do jeho sféry vlivu.

Pokud jde o působení v OSN, Rusko se v posledních deseti letech stylizovalo do ochránce všech světových autokratů, naposledy v případě Iránu. Jak píše The Economist, právě jeho případ přitom představuje jednu z mnoha příležitostí, kde by se ruské a americké zájmy mohly shodnout. Putin, stejně jako Obama, nemá zájem vidět Irán jako jadernou velmoc, která by vyprovokovala závody ve zbrojení na už tak destabilizovaném Středním východě. Obě mocnosti mají rovněž zájem na vymýcení Al-Kajdy v Afghánistánu a Pakistánu, kde Rusko vzhledem ke své geografické poloze navíc představuje ideálního spojence pro dodávky západních zbraní, i vojáků.

Obama není padavka!

Politika Obamova předchůdce vůči Rusku byla jak celkově zmatená, tak pro mnohé matoucí. Jednu chvíli se Bush podíval do Putinových očí a prohlašoval, že vidí, že to je muž, kterému může věřit, v další moment už kázal svému protějšku o demokracii, zatímco zarputile odmítal zrušit ekonomická omezení, zavedená ještě za studené války.

Se zrakem permanentně upřeným na Střední východ se ale o Rusko především mnoho nezajímal, což samozřejmě nezůstalo bez následků. Ruská hrdost utrpěla a Spojeným státům bylo vyčteno, že propagují demokracii pouze pro účely šíření svých geopolitických zájmů. Na druhé straně Obamův politický klid by měl rusko-americkým vztahům výrazně prospět, stejně tak jako jeho pokora, zejména pokud jde o chyby, které napáchala předchozí administrativa, tvrdí The Economist.

To ovšem neznamená, že by měl do budoucna americký prezident hrát ve vztazích USA-Rusko roli padavky. Jistá míra robustnosti a asertivity je nezbytná, zejména kvůli zvětšující se propasti mezi ruskou elitou a zbytkem společnosti. Jak ruská ekonomika upadá a sociální nepokoje přibývají, pouhá remíza se Západem by jistě pomohla Putinovým intrikám, ale pro většinu obyčejných Rusů by měla ničivé důsledky.

Není chybou USA, že Rusko (záměrně) neuspělo ve vytvoření nezávislé justice a upřednostnilo namísto toho korupci jako hlavní organizační princip domácího politického systému. Stejně tak Amerika nemůže za fakt, že Rusové konstruktivně nevyužili období drahé ropy.

Co by (ne)měl Obama dělat

Obama by především neměl povolit, pokud jde o dlouhodobé ruské ambice i nadále dominovat státům ve svých příhraničních sférách vlivu. Bushův pokus co nejdříve začlenit Ukrajinu a Gruzii do NATO bez ohledu na jejich připravenost ke vstupu do aliance byl jistě chybou, ale obě tyto země, stejně jako ostatní bývalé ruské satelity, mají právo vybrat si své spojence sami.

Obama by měl ve vztazích s Ruskem zdůraznit, že tyto země nenechá osamocené, stejně jako nebude tolerovat jakékoli pokusy o destabilizaci jejich vlád. V tomto ohledu mu mohou pomoci i jeho evropští spojenci tím, že si udělají jasno v problematice dodávek ropy a zemního plynu a nebudou tak Rusko pokoušet k utáhnutí kohoutků, uzavírá The Economist.

Autor: Hana Chuka, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality