Rakousko: hořká bilance Haiderových let


Ondřej Novák, Euroskop, 20. července 2009

Po mediálním uragánu z února 2000, vyvolaném vstupem Haiderovy extrémní pravicové strany do vlády členského státu EU, se na Rakousko téměř zapomnělo. Od té doby se země dostala na první stránky novin pouze kvůli aférám s dívkami vězněnými ve sklepích či díky úspěchům lyžaře Hermanna Maiera…

Ve volbách v říjnu 1999 získala Svobodná strana Rakouska (FPÖ) Jörga Haidera nečekaných 26,9% hlasů a překonala tak i křesťansko-konzervativní Lidovou stranu (ÖVP). Nově vytvořená vládní koalice ÖVP a FPÖ však znepokojila ostatních 14 členských zemí EU. Pod vedením Jacquese Chiraca se proto rozhodli na Rakousko uvalit (víceméně symbolické) sankce: zmrazení bilaterálních vztahů a odmítnutí jmenovat Rakušany na významná místa v mezinárodních organizacích.

Pierre Daum v červencovém Le Monde diplomatique píše, že v té době si Evropané neuvědomovali, jak dlouhou dobu je FPÖ pevnou součástí rakouské politické scény – již v letech 1983 až 1986 byla součástí vlády sociálních demokratů (SPÖ). Na zemské a lokální úrovni se politici znají a uznávají a nikdo by nepovažoval za skandální spojit se s druhým.

„Sociální a morální přijatelnost FPÖ v Rakousku je s dalšími formacemi extrémní pravice v Evropě nesrovnatelná, tvrdí politolog Jean-Yves Camus. I přes zprávu Evropského parlamentu ze září 2000, že FPÖ během volební kampaně využívala „xenofobních nálad a vytvořila atmosféru, ve které se obviňování cizinců stalo společensky přijatelným, bylo nakonec doporučeno zrušení sankcí, na což Čtrnáctka okamžitě přistoupila.

K čemu vedl podíl Svoodných na vládní moci

Jaké byly důsledky účasti extrémně pravicových ministrů v rakouské vládě? Podařilo se Schüsselovi demystifikovat FPÖ tím, že je podrobil zkoušce moci? Do jisté míry ano. Post ministra vnitra nezískali a nemohli tak voličům zajistit to, co slíbili: okamžité zastavení imigrace. Šest Haiderových ministrů pak několikrát prokázalo svou nekompetentnost a ministr hospodářství Karl-Heinz Grasser zavedl nejliberálnější hospodářskou politiku v historii země.

Výsledek? Při volbách v roce 2002 se jim zaměstnanci a malí podnikatelé tvořící před třemi lety voličskou základnu FPÖ odvděčili: Svobodní spadli na 10% a Lidovci si výrazně polepšili na 42%. O tři měsíce později však ÖVP znovu vytvořili koalici s FPÖ, posléze se z ní odštěpil Haiderův Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ). V lednu 2007 se extrémní pravice znovu octla v opozici, což ji umožnilo obnovit síly a ve volbách v září 2008 se ji podařilo získat až 28,2% hlasů.

V období od roku 1999 extrémní pravice nejen zmírňovala svou rasistickou rétoriku, ale ostatní strany také postupně její témata přejímaly. Podle filosofa Olivera Marcharta je nejpatrnějším důsledkem února 2000 postupné pronikání rasismu do veřejného diskursu. Podle redaktora časopisu Profil Georga-Hoffmann Ostenhofa nemusí být FPÖ ani u moci – „její myšlenky zavádí jak ÖVP, tak SPÖ. A legislativa za posledních devět let také přitvrdila – radikálně se snížily kvóty pro imigranty, zavedla se silná omezení spojování rodin, povinnost učit se německy, výjimečné pravomoci policie umožňující ponechat žadatele o azyl v zadržovacím centru až 10 měsíců bez rozhodnutí soudu atd.

Podle údajů Migrant Integration Policy Index posuzujícího šest kritérií – možnosti přístupu na pracovní trh, participaci na politickém životě, překážky spojování rodin, podmínky pro dlouhodobý pobyt, pravidla naturalizace a diskriminaci – je Rakousko ve srovnání s 25 zeměmi Unie (plus s Kanadou, Norskem a Švýcarskem) na 26. nejhorším místě před Kyprem a Lotyšskem…

Malý uzavřený svět

Rakousky rasismus se projevuje spíše diskursem a zákony, nežli násilím. Po intenzivní desetileté kampani vedené Kronen Zeitung se z černochů stalo synonymum pro dealery drog a pedofily, podobně je tomu u žadatelů o azyl a muslimů.

„Rakušané vždy žili v malém uzavřeném světě, v blahobytu a s nízkou nezaměstnaností – základem je tak strach ze ztráty tohoto ráje, vysvětluje úspěch extrémní pravice politolog z Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS) Patrick Moreau, „první imigranti se v Rakousku objevili teprve nedávno a Rakušané na ně okamžitě zacílili svůj strach, který se stal až konstitutivním prvkem rakouské společnosti – a na něm Jörg Haider založil svůj úspěch.

K tomu se přidává nepoučení se z nacistické éry a přetrvávající přijatelnost této ideologie pro některé Rakušany. Proč? Zejména díky „tezi o oběti (Opferthese), podle které Rakousko nekolaborovalo s nacismem, ale bylo – kvůli Anšlusu – jeho první obětí. Denacifikaci mohli Rakušané provádět sami a byla ukončena již v roce 1948 – to jsou hlavní důvody proč, až 44% Rakušanů období nacismu neodsuzuje. Svou roli hraje také naprostá absence otevřeně protirasistických radikálně levicových stran, ke kterým by se mohla obracet část protestních hlasů.

V těchto podmínkách čeká extrémní pravici zářná budoucnost – předpovídá Moreau. „BZÖ funguje jako fanouškovská organizace Jörga Haidera – po jeho smrti možná dosáhne ještě dobrých výsledků v Korutanech, a poté se vytratí. FPÖ tak bude moci s talentovaným Hainz-Christianem Strachem v čele znovu spojit všechny „ztroskotance globalizace a ty, kteří v otázce imigrace dají přednost originálu před kopií nabízenou ostatními stranami.

Autor: Ondřej Novák, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality