Jsme po předsednictví větší Evropané?


Tomáš Weiss, Euroskop, 24. července 2009

České předsednictví v Radě EU skončilo před pár týdny a média byla plná komentářů. Zkoumaly především naplnění cílů předsednictví a jeho hodnocení ostatními členskými státy, jejich médii nebo nezávislými experty. Čeští politici se navíc budou minimálně do říjnových voleb dohadovat o tom, kdo více poškodil obraz ČR v zahraničí, kdo byl dobrý předseda a kdo horší, zda jsme to „zvládli“ nebo „nezvládli“.

Málo pozornosti se ale věnuje tomu, co je klíčovou součástí rotujícího předsednictví – jeho vliv na předsednický stát, jeho elity i občany a dopad na jejich vnímání Evropské unie.

Evropská unie je složitá struktura a k jejímu pochopení je třeba desítky hodin studia. Důsledkem komplikovaného vyvažování vlivů celku a členů, velkých a malých států nebo Rady a Parlamentu a ukotvení v mezinárodních smlouvách je délka a nesrozumitelný jazyk naprosté většiny evropských dokumentů, což je činí nepřístupné pro běžného čtenáře. Image Unie potom trpí nejen pro své skutečné nedostatky a chyby, ale také kvůli často polopravdivým a populistickým útokům, které využívají neznalosti publika.

Předsednictví mělo potenciál přilákat pozornost a donutit politiky i média, aby se Evropskou unií začali více zabývat, naučili se, jak funguje, a pochopili také skutečné místo Česka v EU. Aby zkrátka Evropskou unii přijali za vlastní a jejich prostřednictvím ji ani my ostatní nepovažovali za něco, co se nás vlastně nijak netýká, co přichází zvenčí a nemůžeme to ovlivnit. Řada Rakušanů nebo Finů koncem devadesátých let přiznávala, že členství v EU skutečně pochopila a přijala až během svého předsednictví.

Porozumět integraci…

Jak se v tomto směru změnila česká debata? Na jednu stranu docela dobře. Nejlépe je to vidět v médiích, která české předsednictví pokrývala velmi intenzivně a poměrně fundovaně. Snad každé významnější médium už dnes má svého specializovaného bruselského zpravodaje/experta, který je schopný referovat o evropských záležitostech bez faktických chyb a s poměrně jasnou představou o tom, co je důležité a co vedlejší.

Ministři velmi rychle zjistili, že je jejich role během jednání v Radě podstatná, a i ti skeptičtější se prý rádi svým kolegům na jednáních chlubili, co v Bruselu dokázali vyjednat a jaký kompromis se jim podařilo zprostředkovat. Chvíli se mohlo i zdát, že si špičky ODS našly cestu ke svým proevropským voličům – premiér Topolánek dokázal prosadit Lisabonskou smlouvu v Poslanecké sněmovně i v Senátu a věnoval evropské agendě spoustu času a energie.

Řadu věcí ovšem šlo zvládnout lépe. Neúčast opozice na předsednictví znamená, že se jí vyhnula jakákoli zkušenost, kterou možná vládní strany a jejich politici získali. Pohled sociálních demokratů na EU a jejich porozumění Unii se tak nijak proměnit nemohly. To může mít dopad hned po říjnových volbách.

Je také otázka, jak velké stopy nechalo předsednictví na politicích, kteří se na něm podíleli. Topolánkovo prohlášení na sjezdu polské strany Právo a spravedlnost, že je Lisabonská smlouva mrtvá, je jen obtížně pochopitelné – zpochybnil tak svoji vlastní politiku v ČR i na evropské úrovni, a navíc zkomplikoval situaci finišujícímu českému předsednictví. To nesvědčí o konzistentním sledování zájmů Česka v Unii.

…a přijmout EU za svou

Až další měsíce a roky ukáží, zda z nás předsednictví udělalo větší Evropany a zlepšilo naše pochopení EU. Pár náznaků tady je: nedávné prohlášení ministra Füleho, že stát si chce udržet ty, kteří na předsednictví pracovali, je krok správným směrem. Bez úředníků, kteří EU rozumí, nebudeme nikdy schopni hájit svoje zájmy a Unie tak bude v očích našich občanů špatná jen proto, že ji nedokážeme využít. Snad se také začnou, podobně jako Finové a Rakušané, cítit jako součást Evropské unie.

Na novinářích potom bude, aby své znalosti udrželi, prohloubili a dokázali českým politikům vytýkat jejich selhání a zanedbání na evropské úrovni. Nikdy to totiž není Brusel, který nám něco předepisuje, ale skrze své volené představitele my sami. Předsednictví nám to, doufám, ukázalo poměrně jasně. Měl bych pro novináře i jeden konkrétní návrh: nereferujte o Evropské unii v rámci zahraničního zpravodajství! Jde o téměř stejnou domácí politiku, jako je to, o čem se jedná ve Strakově akademii nebo ve Sněmovní.

Autor: Tomáš Weiss

Autor působí na FSV UK a v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality