Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Proč mít rád nepřítele

Martin Ehl, Hospodářské noviny, 31. července 2009

Zapomeňte na oranžové, růžové, twitterové a bůhvíjaké revoluce. Situace den po volbách v Moldavsku ukazuje, že jakékoli zásadní změny v postsocialistickém prostoru je možné prosadit pouze tehdy, když funguje odvěký základní sjednocující faktor: společný nepřítel.

Ve středečních volbách sice zvítězili dosud vládnoucí komunisté, ale většinu v parlamentu mají dohromady čtyři dosud opoziční strany.

Komunisté chtěli „ukecat" jednu ze čtyř stran. Ale jejich nenávistné útoky, nevybíravý způsob vlády a koaliční nespolehlivost nahnaly všechny jejich odpůrce v nejchudší evropské zemi do jednoho houfu: tak nějak se odehrávaly tzv. revoluce (aspoň chvíli) na Ukrajině v roce 2004, v Gruzii v roce 2003 nebo v Srbsku v roce 2000.

Škoda jen, že politici stále zůstávají politiky a po krátkém vzepětí pod tradičním (komunistickým) heslem „V jednotě je síla" se vracejí ke každodennímu byznysu. Ten v sobě obnáší vzájemné pletichaření, intrikaření všech proti všem, rozpad koalic a jejich nové sestavování.

Na Ukrajině společný nepřítel udržel jednotu odpůrců jen pár týdnů, v Srbsku byl záhy odlifrován do Haagu, kde zemřel, a v Gruzii se vůdce sjednocené opozice změnil v nového společného nepřítele.

Před dvaceti lety jsme podobným procesem prošli i tady v Česku. Jen trochu divně zní věta: Přejme Moldavanům, aby jim jednota (a tím pádem i společný nepřítel) vydržela co nejdéle.

Autor: Martin Ehl

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015