Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zapomenutý boj

Tereza Vávrová, EUROSKOP, 12. srpna 2009

V tomto roce se oslavuje především dvacetileté výročí pádu Berlínské zdi. Přesto někteří obyvatelé zemí na východ od německých hranic necítí, že by jejich zásluhy na svržení komunismu byli na Západě nějak oceňovány. O polském postoji píše německý týdeník Der Spiegel z 10. srpna.

Gdaňský pomník odborového hnutí Solidarita nepřipomíná místo, odkud se začal šířit pád komunismu. Pomník má připomínat vznik opozičního hnutí a stávky vedené Solidaritou, které měly inspirovat zbytek střední Evropy. Jeho poselství jako by znělo: „Bez Lecha Walesy a jeho souputníků by Zeď nikdy nepadla." Vedle památníku stojí kus berlínské zdi, který je turisty fotografován daleko více. Možná proto mají mnozí Poláci pocit, že svět na jejich klíčovou roli na záhubě komunismu zapomněl.

V Polsku si myslí, že prohráli „bitvu o vzpomínky", píše Der Spiegel. Celý svět má podle rozmrzelých Poláků za to, že pád komunismu odstartoval až pád Zdi. Určující a primární roli odborové Solidarity zatlačili Němci do pozadí jednoduše tím, že svůj příběh uměli lépe prodat, jak tvrdí i někteří polští senátoři.

 

Bývalý vůdce polské protikomunistické opozice a pozdější polský prezident Lech Walesa hovoří na křtu své knihy Moje třetí republika 2. října 2007 ve Varšavě.  foto čtk

 

Dorota Arciszewska je jednou z nich. Tvrdí, že „někteří Němci plivou na naše dějiny a my se máme tvářit, že prší." Její postoj není nacionalistickou záští, ale věčným komplexem méněcennosti, kterým Polsko vůči německému sousedovi trpělo a trpí. Arciszewska tvrdí, že Německo nevnímá Polsko jako rovnocenného partnera, nýbrž s ním zachází jako s chudým vzdáleným příbuzným.

V centrále Solidarity sedí její současný předák Janusz Sniadek, který se účastnil jejího vzniku i prosazení vůči komunistické moci. I on zastává podobný názor jako senátorka. Poláci podle něj vymysleli model kulatého stolu, který se následně prosadil v celé středovýchodní Evropě. Když se v Lipsku poprvé začali scházet lidi k tzv. pondělním demonstracím, mělo Polsko už 4 týdny nekomunistického premiéra: Tadeusze Mazowieckého. Podle Sniadeka představovala Solidarita první kapku následného proudu za svobodu.

Udělaly tedy z pádu zdi rozhodující ikonu média? ptá se Der Spiegel. Jeden z profesorů varšavské žurnalistiky Stefan Bratkowski tvrdí, že Poláci tehdy neměli tušení, co jejich první kulatý stůl přinese. Navíc zmiňuje, že se v Polsku s minulostí nepracuje vždy příkladně. Téma vyrovnávání se s komunismem nedávno tematizovali bratři Kaczynští a dostali se s ním do parlamentu. Lech Walesa musí čelit opakovaným útokům, zda nespolupracoval s polskou státní bezpečností.

Podle Bratkowskeho se s iniciativou obou bratří objevila tendence vystavovat Evropě jakýsi účet za svobodu. Nejde jen o požadavek zaplacení válečných škod a obnovu hlavního města Varšavy, ale o celkovou snahu získat na evropském poli větší váhu. Političtí komentátoři se přitom shodují, že takovéto jednání Polsko v očích Evropanů spíše poškozuje.

Jak tedy s dědictvím Solidarity naložit? Polská ambasáda v Berlíně vsadila na plakát v nadživotní velikosti, na němž kovboj v podání Garyho Coopera má místo šerifské hvězdy na prsou symbol Solidarity. Poselství je to více než jasné: vše začalo v Polsku. Přinese takováto PR kampaň něco podstatného polským dějinám? Táže se Der Spiegel a uzavírá: „Zatím si onen plakát v životní velikosti pořídil do své kanceláře berlínský starosta Klaus Wowereit. Kdo bude další?"

Autor: Euroskop

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015