Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Na Dunaji se hádají, který šašek je na koni

Magdalena Sodomková, MfDnes, 22. srpna 2009
Štěpán na koni už se kýve na laně. I s koněm. Socha uherského krále a světce, který si podmanil i Slovensko, dosedla na Tržniční náměstí. To náměstí, které Maďaři z města z Komárna, přejmenují na náměstí Svatého Štěpána. Jak to Štěpánovi ve Felvidéku (rozuměj v Horní zemi, tzn. Slovensku, které dřív Maďarsku patřilo), sluší, chtěl včera zkontrolovat maďarský prezident László Sólyom. Přijet chtěl stejnou cestou jako před 41 lety maďarské tanky okupantů. A Slováci mu zakázali vstup na své území.
Proč to těm Slovákům tak vadilo? kroutili hlavou Maďaři. A v duchu se smáli, jak Slováky ten jejich Štěpán, jehož populista Ján Slota nazval „šaškem na koni z Budapešti", stejně převeze. Jenže Fico s Gašparovičem se durdili, běda prý, když sousedovic hlava státu přijede. A Sólyom nakonec potupně zůstal za hranicemi.
Jenže tragikomicky (až zbytku evropské Unie přechází mráz z té trapnosti po zádech) se nechoval jen provokatér Sólyom, který zřejmě trpí jako bývalý premiér Gyurcsány. Ten se v rozhovoru proMF DNES vážně zmínil, že ztráta Slovenska Maďarsko bolí jako „maminku ztráta dítěte".
Slovenský premiér Robert Fico (vlevo) a maďarský ministr zahraničí Péter Balázs se sešli 13. května v Bratislavě.
 

Místo aby tisícileté soužití Slováky a Maďary spojovalo, jejich vztahy - díky nacionalistům z obou stran - stále komplikuje. Na snímku slovenský premiér Robert Fico (vlevo) a maďarský ministr zahraničí Péter Balázs na setkání v Bratislavě letošního 13.května.    foto čtk

 
Podobně trapně se chovají i slovenští politici. Ruku na srdce, spojovat oslavy (byť cizího, ale přece jen svatého) Štěpána s výročím okupace vojsk Varšavské smlouvy je trošku krkolomné.
Kdyby do Česka přijel 21. srpna Lech Kaczynski dejme tomu oprašovat „slávu" Jagellonců, taky by mu Václav Klaus ukřivděně nevzkazoval, ať kouká mazat zpátky, že provokuje. Možná bychom soucitně zvedli obočí, že se chudák zbláznil. Poláci si však, na rozdíl od Maďarů, své selhání připomínají a prožívají ho víc než Češi jako zradu.
A tak se manévry „pri Dunaji" jeví jako souboj o to, kdo je větší šašek a kdo je zrovna víc na koni. Vzájemně se pak politici ještě dobrácky varují před útoky extremistů. To, že jim svými naschvály dávají munici, už nezdůrazňují. Máme si rvát vlasy hrůzou, že to tu už hodně blízko u našeho zápraží začíná zavánět Balkánem? Rvát asi ne, ale jen se tomu všemu smát by bylo bláhové. Nezní to asi moc objevně, ale když politici, místo aby se snažili dým z doutnající nenávisti dusit, sami do něj foukají, náhle ze dne na den mohou mít sv. Štěpán i Jánošík krve až po kolena. Tak tomu bylo i na Balkáně.
Dnes bude v Maďarsku přísahat věrnost polovojenské gardě dalších 600 mužů. Před rokem jsem z podobné „slávy", přímo z náměstí Hrdinů (!) v Budapešti, psala reportáž. Chlapíci, napresovaní do komických uniformiček, se pokoušeli o něco jako pochod. Pupky jim plandaly zpod košilí. Vypadalo to jako tristně úsměvná hra na vojáky. Šaškárna. Jen vojáčci byli odrostlejší. Jenže pak gardista István Dósa zahřímal: „Vláda nás odsuzuje, nakonec proti nám ale žádné kroky nepodniká. Ví, že lid je na naší straně!" Z toho už šel strach.
Stejné je to na Slovensku. Politici sice extremisty navenek odsuzují, ale zároveň jim nepřímo našeptávají, aby zakročili. Maďarskou „kartu" vytáhli slotovci před prezidentskými volbami, aby se zbavili Ivety Radičové. Gašparovičovi dělala povážlivou konkurenci, tak ji prohlásili „maďarskou kandidátkou". Na řadu lidí to zabralo. A na Slovensku budou co nevidět volby parlamentní.
Maďarům protislovenská taktika taky vyhovuje. Ještě totiž žijí Maďaři odsunutí po válce Benešovými dekrety z tehdejšího Československa (podle budapešťského Muzea teroru jich bylo 71 787, další byli poslovenštěni). Na bolestivou kapitolu mnozí i dnes slyší. A politici do ran obětí odsunu přisypávají sůl, aby si Maďaři nevšimli, že jejich země padá do ekonomické propasti.
K moci se nacionalisti dostanou zas. Nemohou se ale pak divit, že kluci, co si hrají na vojáky, najednou začnou mít pocit, že se svět točí kolem nich. Že jsou na koni. A že policie vyšetřuje série rasových vražd. A my Češi, co se scénkami na Dunaji bavíme, bychom měli uznat, že smát se můžeme jen proto, že jsme československo-maďarský problém s rozdělením Československa úspěšně odsunuli na Slováky. Beneš byl přece Čech.
Autor: Magdalena Sodomková
redaktorka MfDnes

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015