Libor Dvořák, E15, 2. září 2009
Tak bychom se mohli ptát po pondělním Putinově článku pro významný polský list Gazeta Wyborcza, napsaný u příležitosti 70. výročí začátku druhé světové války, i po jeho včerejším projevu v Gdaňsku.
Je to datum, které se týká osudů celé Evropy, ale tím, že poslední globální válečný konflikt započal právě v Polsku a právě osud této země a tří pobaltských států se stal významnou ouverturou této války, se pozornost dvaceti státníků a koneckonců i zbytku Evropy soustředila na aktuální rusko-polské vztahy. Ty jsou totiž i po oněch sedmdesáti letech do značné míry poznamenány událostmi konce léta roku 1939.
Zboření mýtu
Polský postoj je celkem jasný: Stalinův Sovětský svaz se spolčil s hitlerovským Německem a společně s ním se rovnou měrou podílel na likvidaci polského státu. Tato historicky neoddiskutovatelná pravda v Polsku dodnes žije a více než tři čtvrtiny Poláků se domáhají toho, aby také Moskva byla ochotna a schopna Stalinovy kroky vnímat tak, jak je vnímá v podstatě celý svět. Což je ovšem pro současné, ale koneckonců jakékoli Rusko nesmírně obtížné.
Jde tu totiž přinejmenším o částečné zboření zakořeněného sovětského mýtu, že Stalinův totalitní stát byl v tomto konfliktu zákeřně přepadené a brutálně požírané holátko, které se naštěstí proměnilo v bájného ruského bohatýra a nacistickou hydru nakonec skolilo.
U příležitosti výročí, které si v těchto dnech připomínáme, je třeba uznat, že na této představě je hodně pravdy, ale zároveň sobě i Rusům připomenout, že to není pravda celá. Tím spíš, že neúplné pravdy jsou oblíbenou zbraní ruského politicko-diplomatického arsenálu.
Chyb bylo mnoho
Ruský premiér Vladimir Putin se k celé věci postavil jako obvykle po svém a také takříkajíc po rusku. Na tiskové konferenci po jednání se svým polským kolegou Donaldem Tuskem (který ostatně už dva roky usiluje o to, aby se velmi studené rusko-polské vztahy posledních let přece jen zlepšily) na historické, ale v Polsku stále živé téma mimo jiné řekl:
„Dějiny nemají jednu barvu, jsou mnohotvárné. Chyb bylo na všech stranách uděláno obrovské množství. Všechny tyto kroky tak či onak vytvářely předpoklady pro vypuknutí rozsáhlé agrese ze strany nacistického Německa. Pokud chceme vidět objektivní obraz, měli bychom pracovat právě na tom. Pokud si ovšem někdo klade za cíl vydloubávat ze staré zplesnivělé housky nějaké hrozinky, které se zamlouvají právě jemu a které jsou jen částí celého komplikovaného procesu, tak z toho nic dobrého nekouká.
Dočkáme se objektivity?
Koneckonců i tón Putinova projevu v Gdaňsku byl velmi smířlivý a končil myšlenkou, že vztahy dvou tak významných evropských národů, jako jsou Poláci a Rusové, by neměly být poznamenány nánosem vědomí starých křivd. S Putinovým celkem racionálně působícím hodnocením jistě lze souhlasit.
Jiná věc je, že Rusko samo z oné zplesnivělé housky vydloubává své vlastní hrozinky, které hoví jeho vidění celého problému. A dokud to tak na obou stranách bude, asi se všestranně objektivního zhodnocení zrodu největšího válečného požáru v dějinách lidstva dočkáme jen těžko.
Autor: Libor Dvořák