Příslib a nebezpečí globální změny


Hans-Werner Sinn, Ekonom, 10. září 2009

Největší výzvou příštích desetiletí bude zajištění míru, upozorňuje německý profesor ekonomie.

Řecký aforismus »Vše plyne« se mi často dere na mysl, když přemýšlím o ekonomických a politických změnách, k nimž došlo během mého života. Než nastaly, zdály se téměř nemožné, zatímco při zpětném ohlédnutí vypadají přirozeně: Komunismus padl. Německo se sjednotilo. Spojené státy zvolily černošského prezidenta. A nyní se nacházíme ve fázi, kdy Asie dohání Západ a americká hegemonie začíná být ohrožena.

Zatímco se americký kasinový kapitalismus zhroutil a evropské hospodářské satelity Ameriky trpí, Čína situace zjevně využívá a uprostřed globální krize zvyšuje svůj obchodní přebytek. V prvních čtyřech měsících letošního roku se stala největším světovým vývozcem zboží, když předstihla dosavadního šampiona Německo.

Pravdou je, že v jiných ekonomických ukazatelích Čína stále výrazně zaostává. Ačkoliv představuje 20 procent světové populace, její podíl na celosvětovém HDP dosahuje v současné době pouhých sedmi procent. Naproti tomu Spojené státy a Evropská unie vytvářejí 54 procent celosvětového HDP, přestože v nich žije jen dvanáct procent světové populace.

Těžko uvěřitelný růst

Vzhledem k neuvěřitelnému růstu Číny se však tyto údaje rychle mění. V letech 1995 až 2008 zaznamenala čínská ekonomika celkový růst o 229 procent, zatímco ekonomika světová za stejnou dobu vzrostla o 63 procent, USA o 45 procent a sedmadvacetičlenná EU pouze o 37 procent.

Pro Čínu bude možná obtížné vyrovnat se někdy úspěchu malé asijské země, jako je Singapur, který již předstihl USA v HDP na obyvatele měřeném paritou kupní síly. V dohledné budoucnosti se však Čína bezpochyby stane největší ekonomickou mocností světa. K tomu, aby dosáhla vedoucí role, navíc nepotřebuje ani čtvrtinu americké úrovně HDP na obyvatele, protože je více než čtyřikrát lidnatější.

Síly globalizace, které osvobodil pád komunismu, vytvořily lepší svět s rychlou ekonomickou sbíhavostí a snižující se nerovností. Podíl lidí žijících pod hranicí chudoby stanovenou Světovou bankou na 1,25 dolaru denně se snížil z 52 procent v roce 1981 na pouhých 25 procent v roce 2005.

Více než 50 procent světové populace je dnes pokládáno za střední vrstvu se životní úrovní nad zprůměrovanou hranicí chudoby v rozvinutých zemích (8,2 dolaru podle parity kupní síly v roce 1996). A celosvětový Giniho koeficient nerovnosti mezi státy se snížil z 0,653 v roce 1980 na 0,556 v roce 2007, a to převážně díky ohromující výkonnosti rozvíjejících se ekonomik, zejména Číny a Indie.

Tok nesprávným směrem

Rozvoj světa však není bez problémů. Emise oxidu uhličitého rychle rostou, zdroje fosilních paliv se vyčerpávají a globální oteplování se urychluje. I kdyby se USA vedené prezidentem Barackem Obamou přihlásily ke Kjótskému protokolu, dosáhne světová teplota v následujících 30 letech nejvyšší hodnoty za posledních 800 tisíc let.

Obrovské přistěhovalecké vlny z rozvojových států do zemí OECD navíc odčerpávají vzdělanou pracovní sílu těm prvním a zatěžují asimilační kapacitu těch druhých. Třináct procent obyvatel USA a Německa se narodilo jinde, podobně jako osm procent obyvatel Francie a deset procent obyvatel Velké Británie.

Nekvalifikovaní migranti mají tendenci mířit do Evropy, kde zatěžují sociální stát, zatímco kvalifikované to táhne do USA, ačkoliv jsou zapotřebí doma. Odliv mozků není problémem jen Jižní Ameriky západně od And a řady afrických zemí, ale i Turecka, Itálie, Velké Británie, balkánských států, Německa a Finska.

Migrace z rozvojových zemí zčásti odráží problém, který rozpoutal také současnou finanční krizi: mezinárodní kapitál tekl nesprávným směrem. V posledních letech absorbovaly USA polovinu světového vývozu kapitálu, zatímco Čína se na celkovém objemu podílela jednou pětinou. Jen v roce 2007 importovaly USA kapitál v hodnotě 790 miliard dolarů, přičemž rozvíjející se a rozvojové země exportovaly 714 miliard.

Díky tomu mohly americké domácnosti přestat spořit a užívat si přemrštěnou spotřebu. Zároveň to však postavilo na hlavu konvenční moudrost, že kapitál by měl proudit z bohatých do chudých zemí, kde ho lze produktivněji investovat.

A protože svět nehodlá nadále poskytovat USA zboží výměnou za pochybné finanční služby, budou muset Američané opustit svůj svět snů. Budou se muset připravit na vleklé období zmenšených očekávání, které potrvá mnohem déle než příští hospodářský boom a vyžádá si podstatné strukturální změny v americké ekonomice.

V příštích několika desetiletích bude největší výzvou pro svět zajištění míru, protože měnící se struktura ekonomické moci si vyžádá odpovídající politické změny, které USA jako dosavadní supervelmoc nebudou přijímat snadno. Situace se podobá ohrožování britské geopolitické hegemonie Německem v devatenáctém století, kdy německá ekonomika vzkvétala. Výsledná politická napětí vyústila v druhou »třicetiletou válku«, která dovedla západní civilizaci na pokraj kolapsu.

Lze jen doufat, že političtí lídři, kteří utvářejí kurz jednadvacátého století, budou natolik moudří, aby se takovému výsledku vyhnuli.

Autor: Hans-Werner Sinn

Profesor ekonomie a veřejných financí na Mnichovské univerzitě. Prezident ekonomického institutu Ifo.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality