Když se panika stala makroekonomickou veličinou


Pavel Kohout, E15, 11. září 2009

Je tomu rok, co finanční krize vstoupila do své „ostré fáze“. Mezníkem byl pád investiční banky Lehman Brothers. Následovalo několik měsíců paniky, která měla i své makroekonomické důsledky.

Mechanismus finanční krize a její důsledky je téma na knihu. Stručně řečeno, expanze objemu peněz a úvěrů měla za následek příliš mnoho špatných investic a úvěrů. V epicentru výbuchu stály investiční banky: ty měly v bilancích největší objem explozivních materiálů.

Opačná reakce

Krize doutnala již od jara 2007. V polovině září 2008 však zmizely iluze, že centrální orgány mají situaci pod kontrolou. Najednou drtivě převládl názor, že systém se hroutí. Co se obvykle dělá, když hrozí bankovní krize? Vlády a centrální banky přispěchají na pomoc. V případě Lehman Brothers se však americká vláda domnívala, že ušetří peníze daňových poplatníků, když ji nechá zhroutit. Vláda se rozhodla pomoci jen těm finančním společnostem, které považovala za kriticky důležité a příliš propojené se systémem (jako třeba Bear Stearns nebo AIG).

Jenomže tento krok byl trhem vyhodnocen jako slabost a nejistota. Vláda chtěla ušetřit, a přitom způsobila paniku. Správná reakce by byla bývala poskytnout plnou vládní garanci závazků všech bank alespoň během kritické doby. Podobně si například počínalo Švédsko začátkem devadesátých let – a švédská zkušenost je dnes hodnocena jako příklad správně zvládnuté bankovní krize.

Bez úvěrů

Rozsudek smrti nad Lehman Brothers však znamenal, že nikdo si na trhu nemůže být jistý. Bylo to, jako kdyby se na potápějící lodi ukázalo, že záchranných člunů je nedostatek. Srovnání s Titanikem se nabízí takřka prvoplánově…

Proč byl krach Lehman Brothers mezníkem? Protože do onoho okamžiku zůstávala panika soustředěna na finanční trhy a nepromítala se příliš do reálné ekonomiky. Svět byl sice na cestě k mírné recesi, ale ještě v září 2008 se nezdálo, že pokles bude tak prudký. Jenomže finanční svět reagoval na paniku spojenou s Lehman Brothers radikálním utahováním úvěrových kohoutů. Z bankovních statistik je zřejmé, že pokles objemu nově poskytovaných úvěrů byl zásadní. A když klesá objem nových úvěrů, klesá i objem výroby a mezinárodního obchodu. Prudké zhoršování makroekonomické situace světa, Evropy i České republiky má svůj původ v pádu Lehman Brothers.

Zásahy jen v krizi

Podzim 2009 ukázal, že i panika se může stát reálnou makroekonomickou veličinou. Když se lidé začnou domnívat, že se svět hroutí, mohou svým chováním opravdu přivodit závažné komplikace. Za těchto okolností může panika na finančních trzích velmi rychle přerůst ve vážnou recesi – jak jsme si prakticky vyzkoušeli.

Případy bankovních krizí (Švédsko začátkem devadesátých let, Česko kolem roku 2000 anebo USA v letech 2007-2008) zároveň ukázaly, že optimálním řešením není nechat věcem volný průběh. Za normálních okolností by se státní zásahy měly samozřejmě omezit na minimum. Jinak je tomu v krizových obdobích. Můžeme zastávat zásadový liberální postoj „každý svého štěstí strůjcem. Ale když ve vesnici hoří dům, je třeba hasit – už jen proto, že plameny by se mohly rozšířit i na naši chalupu.

Autor: Pavel Kohout

Ředitel pro strategii společnosti Partners.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality