Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 17. září 2009
Buďte rádi za Barrosa, ale na jeho volbu zapomeňte
Ceníte si Evropské unie? Přesvědčujete lidi, že netrpí demokratickým deficitem? Potom na včerejšek raději zapomeňte. Rozhodování o předsedovi Evropské komise, o premiérovi Evropy, jak tu funkci vnímá široká veřejnost, demokratický dojem neposílí a školním dětem by se ukazovat nemělo.
„Evropský parlament zvolil jediného kandidáta většinou 382 hlasů. Proboha, co to je? Nějaké dvacet let staré retro? Ne, to bruselská zpravodajka serveru Týden.cz shrnula realitu znovuzvolení Josého Manuela Barrosa.
O evropských institucích si můžeme myslet leccos, zdůrazňovat jejich užitek, nebo zatracovat jejich prohnilost. Ale ať už si myslíme cokoliv, ať už jsme eurofederalisté, nebo euroskeptici, v jednom se musíme shodnout. Je-li šéf evropské exekutivy volen bez protikandidáta, něco tu smrdí.
Proč vlastně? Především proto, že podle dosavadních pravidel se na kandidátovi musí shodnout 27 suverénních vlád – a Evropský parlament schvaluje de facto už hotové rozhodnutí. Lisabon má přinést většinové rozhodování, s ním i demokratičnost a více kandidátů. Ale vidíte-li demokracii v tom, že hlava státu pověří vládou vítěze voleb, tak ani v lisabonské Evropě si jí moc neužijete.
Je-li Barroso posledním předlisabonským šéfem EK, pak je možná i posledním z řad liberálů zastupujících malé státy. Má-li se 27 vlád dohodnout na jednom kandidátovi, vyznívá takto jejich kompromis. Bude-li se rozhodovat většinově, své kandidáty si demokraticky prosadí velcí. Jednou možná budeme na Barrosa vzpomínat jako na posledního zástupce malých v čele Evropy.
Autor: Zbyněk Petráček