Thomas L. Friedman, Hospodářské noviny, 7. října 2009
Většina lidí předpokládá, že až se historikové za dvacet let ohlédnou zpět za roky 2008 – 2009, dospějí k závěru, že nejdůležitější věcí, která se v tomto období stala, byla velká hospodářská krize. Já bych se však k tomuto názoru nepřipojil. Budeme-li ze současné krize i nadále vybředávat tak jako dosud, pak se domnívám, že budoucí historikové možná za nejdůležitější událost uplynulých 18 měsíců označí rozhodnutí rudé Číny stát se Čínou zelenou.
Ano, nejvyšší čínští představitelé se skutečně rozhodli zezelenat – udělali to z nutnosti, protože až příliš mnoho občanů jejich země nemůže dýchat, nemůže se koupat, nemůže lovit ryby, nemůže farmařit a nemůže pít vodu kvůli znečištění životního prostředí výrobním růstovým motorem postaveným na uhlí a ropě.
Zelené recepty pro hladovou Čínu
Co víme o hladu? Že je to nejlepší kuchař. ¨Takže když se vyhladovělá Čína rozhodne zezelenat, je lépe mít se na pozoru. Už nebudete kupovat pouze čínské hračky. Z Číny bude pocházet i váš příští elektromobil, solární panely, baterie a energeticky šetrný software.
Továrna u řeky Yangtze v Číně. Zatím je tohle typický obrázek čínské fabriky, ale Thomas L. Friedman soudí, že Čína zahajuje novou, paralelní dráhu rozvoje čisté energie a inovací.
Domnívám se, že toto čínské rozhodnutí zezelenat je ve 21. století stejně významné, jako bylo v roce 1957 vypuštění Sputniku – první umělé družice Země na světě – Sovětským svazem. Jeho start nás ohromil, přesvědčil prezidenta Eisenhowera, že USA v oblasti raketových technologií zaostávají, a podnítil Ameriku k mohutným investicím do vědy, školství, infrastruktury a vytváření sítí – jehož vedlejším produktem se nakonec stal i internet.
A než jsme se nadáli, vyletěl Sputnik znovu: Čína se dala na čisté technologie. Pohled na tuto zemi, že bude znečišťovat více než USA – je náhle zastaralý. Momentálně se totiž říše středu zaměřuje na výrobu solární energie, větrné energie a baterií a buduje největší světový trh těchto produktů.
„Pokud oni investují do technologií 21. století a my investujeme do technologií 20. století, pak vyhrají oni, tvrdí náměstek amerického ministra energetiky David Sandalow. „Budou-li do technologií 21. století investovat obě země a vzájemně spolu soutěžit, pak zvítězíme všichni.
Něco se změnilo
My bohužel stále nesoutěžíme. Jako by vyletěl Sputnik a my ho stále pokládali za pouhou létavici. Namísto strategické reakce vězí až příliš mnoho amerických politiků ve vlastní omezené bublině, ve které jsme stále ve všem jedničky. A v níž americká obchodní komora, která upsala duši překonanému uhelnému a ropnému průmyslu, využívá svého vlivu a brání Kongresu ve schválení legislativy, která by skutečně podnítila rozvoj obnovitelných zdrojů energie.
Tento týden jsem se sešel s Š‘ Čeng žungem, zakladatelem společnosti Suntech, která je již dnes největším světovým výrobcem solárních panelů. Š‘ vzpomínal na to, jak se po založení jeho firmy, sídlící nedaleko od jezera, jež je třetím největším sladkovodním rezervoárem v Číně, jezero doslova udusilo škodlivinami.
„Po této katastrofě, vysvětloval Š‘, „za mnou přišel stranický tajemník města a řekl: Chci tě podpořit, abys z téhle firmy na solární panely vybudoval průmysl s obratem 15 miliard dolarů a my pak mohli uzavřít v tomto regionu co nejvíce znečišťujících a energeticky náročných podniků.‘ Ten člověk patří ke skupině mladých čínských vůdců, kteří jsou v této otázce velmi nápadití a velmi revoluční. Něco se změnilo. Čína si uvědomila, že není schopna všechen odpad absorbovat. Musíme růst bez znečištění.
Čína bude pochopitelně dál růst pomocí levného a špinavého uhlí a bude dál zatýkat radikální ekology. O tom nemějte pochyb. Zároveň však nemějte pochyb, že Čína zahajuje novou, paralelní dráhu rozvoje čisté energie a inovací. Je to Sputnik naší doby. Pokud ho ignorujeme, činíme tak na vlastní riziko.
Autor: Thomas L. Friedman