Hana Chuka, Euroskop, 9. října 2009
Zdá se, že sexuální eskapády italskému premiérovi na národní popularitě neubraly a postavení „neotřesitelného Silvia“ naopak posílily. Skandály, které by v kterékoli jiné západoevropské zemi vyvolaly požadavky na rezignaci, způsobují na území apeninského poloostrova trvalý růst premiérovy popularity. Přesto se ale v Berlusconiho pravicovém táboře vytvořila skupina oponentů pod vedením předsedy dolní komory parlamentu, bývalého vicepremiéra Gianfranca Finiho, odhodlaná jeho pozici oslabit. Týdeník The Economist z 26. září vysvětluje, proč plány na interní puč v italské vládnoucí straně s největší pravděpodobností opět skončí nezdarem.
Neofašistova kritika stranické demokracie
Jako pouhé škrábnutí, než atentát, by se dal charakterizovat první vážný útok na Berlusconiho vládu od počátku jejího mandátu v květnu 2008. Jeho původcem byl v září Gianfranco Fini, bývalý neofašista, který letos v březnu sloučil svou Národní alianci s Berlusconiho Forzou Italia a vytvořil tak Lidové hnutí svobody (PdL). Jak píše The Economist, Fini si dal dobrý pozor, aby nekritizoval Berlusconiho soukromý život a zaměřil se raději na nedostatek demokracie uvnitř PdL, která spíše než politickou stranu připomíná Berlusconiho fanclub, a to nejen podle mínění poslanců původní Národní aliance. Jak se vyjádřil jeden z členů PdL, hnutí se za Berlusconiho vlády stalo „stranou bez debat, bez schůzí a bez rozhodnutí, což dobře ilustrují premiérovy instalace jeho věrných na vysoké posty státní správy bez předchozí konzultace se stranickými funkcionáři.
Mít v ruce média a lid vás miluje. Italský premiér hovoří ke svým věrným u příležitosti otevření nového kongresového centra italské vládnoucí pravice 27. března 2009. foto čtk
Sexuálně-politické minimum
Kritika vnitrostranických poměrů v PdL nepředstavovala první útok na premiéra ze strany Finiho, který už dříve zpochybnil nejen politiku vlády, ale především praktiky jejího předsedy. Tím si vysloužil nejen hněv samotného Berlusconiho, ale i nepřízeň jeho hlavního spojence, Umberta Bossiho, lídra separatistické Ligy severu, který Finiho označil za „šílence. Premiérovo mediální impérium nezůstalo pozadu a Il Giornale promptně pohrozil zveřejněním devět let starého sexuálního skandálu mezi Finiho spolupracovníky, na což předseda sněmovny reagoval žalobou. Jak poznamenává The Economist, deník má v podobných praktikách bohaté zkušenosti, když před nedávnem pod stejnou záminkou vyštval šéfredaktora oficiálního deníku katolické církve, který si dovolil kritizovat Berlusconiho soukromý život.
Mí Italové my rozumějí. Většinou.
Jak uvádí The Economist, Italové se k prémiovým sexuálním eskapádám postavili podstatně méně kriticky, než se očekávalo a Berlusconi se tak navzdory krizi stále může chlubit relativně vysokou mírou popularity. Jak ale zjistil ve svém průzkumu z 21. září deník Corriere della Sera, trpělivost italské veřejnosti není bezmezná a premiérova oblíbenost, ač stále výrazná, pozvolna klesá. Právě tento fakt posloužil Berlusconiho věrným k obvinění Finiho ze snahy odstranit stávajícího premiéra a posadit se na jeho místo. V italských kuloárech již údajně kolují informace, podle kterých Fini plánuje založení nové, centristické koalice. Jako možný partner přichází v úvahu Casiniho Křesťanská unie, přičemž The Economist nevylučuje možnost dalších přeběhlíků z opoziční Demokratické strany, což je pravděpodobné zejména v případě, že ve volbě jejího předsedy zvítězí tento měsíc její levicové křídlo.
Vezírův atentát sultanátem neotřásl
Fini jakékoli úvahy o založení vlastní politické strany popřel s odůvodněním, že nikdy neopustí stranu, kterou spoluzakládal. To je pochopitelné vzhledem k tomu, že rozdělení PdL by vedlo jen k dalšímu neefektivnímu rozštěpení pravicových hlasů. Fini si navíc uvědomuje, že jeho současní spolustraníci by ho do nové partaje pravděpodobně nenásledovali, v čemž hraje podstatnou roli Berlusconiho popularita a mediální vliv. Je proto pravděpodobné, že raději, než zakládat novou stranu, bude se Fini snažit posílit svou pozici v rámci PdL. Jak uzavírá The Economist, to, co vypadalo jako první výstřel vzpoury, skončilo Berlusconiho dalším triumfem.
Autor: Hana Chuka, Euroskop